Komplikace✔

°56°

Když mě v pondělí ráno probudil budík, dostala jsem chuť se zahrabat. Nakonec jsem se ale přece jenom odploužila z pokoje, přihodila k outfitu tmavé sluneční brýle a nastoupila s mámou do auta. Plánovala jsem dnešek prostě přežít a doufat, že se to bude dál jenom zlepšovat. Jenže tady byl zádrhel.

Jak mám tohle jako přežít?

Před vstupem do vestibulu jsem si ještě přes hlavu přehodila kapucu. Třeba mě díky tomu nikdo nepozná. Lisa s Amber na mě čekaly hned za dveřmi a kupodivu byly vybavené stejně jako já. Obě měly pohled přilepený k podlaze, takže bych je opravdu skoro nepoznala, kdyby Lise zpod kapucy nečouhala zrzavá kštice.

Došla jsem k nim. ,,Ahoj." Obě zvedly hlavu.

,,Skip!"

,,Neboj se, my to zvládneme. Nějak," pokusila se mě Amber uklidnit. Rozhlédla jsem se kolem. Musím uznat, že oproti tomuhle byla standardní broskvová výzdoba prdlajs, protože tady bylo všech těch věcí dvakrát tolik.

Místnost už byla plná natěšených lidí a spousta z nich k nám postupně přišla, aby nám popřála hodně štěstí. Nejdřív ke mně přiběhly děti ze družiny, předaly mi nějaké papírové přáníčko a prohlásily, že na sto procent vyhraju.

,,Jsi fakt frajerka, Skip!" vypískla Sue a chytila Mickyho za ručku. Potom se u nás nachomýtlo několik lidí od nás z ročníku, se kterými jsem se spřátelila na Amandině párty.

,,Doufáme, že to dáš," řekli, ,,Beth by měla zjistit, že není tak úplně dokonalá."

Udělalo se mi špatně z toho, kolik lidí budu muset zklamat. A když holky řekly, že se půjdou porozhlédnout kolem a já jsem zůstala sedět na židličce v rohu vestibulu, přikradl se ke mně Cameron.

,,Čau," kývl na mě, dřepnul si na zem a já jsem se na oplátku lehce usmála. ,,Lisa mi řekla, co se stalo."

,,Hm," hlesla jsem.

,,Je fajn, že jsi sem přišla."

,,Jo."

Najednou se zhluboka nadechl. ,,Hele, poslouchej. Ty nemusíš vyhrát. Stačí, že jsi do toho šla, a i tak jsi toho hodně dokázala. Podívej se, kolik lidí stojí za tebou. Lisa je pořád hotová z toho, že si našla takovou kamarádku. Pomohla jsi Amber říct nahlas svůj názor. A Spodina si konečně uvědomila, že Elita jsou jenom lidi. Přijela jsi na tuhle školu a obrátila ji vzhůru nohama. Do teď bylo skóre nerozhodně. Nemůžeš házet na sebe, že to nevyšlo na sto deset procent." Dlouze se na mě zadíval a já přísahám, že se mi do tváří nahrnula všechna krev. Nedokázala jsem nic říct, tak jsem na něj jenom celá červená totálně vykolejeně čučela.

,,Ale i tak," zazubil se po chvilce, ,,je blbý soutěžit naprázdno." A vtisknul i do ruky jeden jadřinec.

Nemohla jsem si pomoct a z celé té zoufalosti situace se rozchechtala.

,,Děkuju." Díky Cameronovi jsem se po dvou dnech necítila tak na dně.

No, je to fakt! Už zase mi zlepšil náladu!

Zvedl se na nohy, blýskl po mně úsměvem a odešel mezi ostatní. Jen tak jsem tam dál seděla a zabouchle koukala do místa, kde zmizel, když na mě jako čert z krabičky vyskočila moje mladší ségra.

,,To byl Šampón, že jo?!" vypískla celá úplně pryč.

,,Rebe..." Byla jsem si stoprocentně jistá, že jsem dostala šok. Buď z toho, že zrovna jakoby vylezla z portálu, nebo z toho, že zase řekla Cameronovi Šampón. ,,Co tady děláš?"

,,No coby?" odfrkla. ,,Čekám na vyhlášení výsledků jako každej v týhle škole. Ale byl to Šampón, hm? Viděla jsem ho. Jsi do něj totááálně-" Bleskurychle jsem Rebecu stáhla k sobě a zacpala jí pusu, protože se u nás objevily Lisa a Amber.

,,Co se tady děje?" optala se Amber.

,,Ále, jenom takový to sourozenecký... škádlení," vysvětlila jsem a zasmála se. Ségra se taky uchichtla a odhopsala za dětmi jejího věku. Řekla jsem holkám, že si potřebuju něco zařídit a taky odběhla.

,,Dále," ozvalo se z kanceláře. Váhavě jsem vešla a ukázala jeden jadřinec.

,,Je tady ještě možnost dodání?" zeptala jsem se sklesle. Sekretářka se zasmála a pokývala hlavou.

,,Na koho to bude?"

,,Skipper Watsonová."

Chvíli listovala v nějakých složkách a pak si něco poznamenala. ,,Hodně štěstí," usmála se na mě a mě napadlo, jestli si dělá srandu. V těch deskách musela jasně vidět, jak na tom jsem.

,,Díky," zamumlala jsem a vyšla ven.