Komplikace✔

°37°

Ty kráso, nemůžu uvěřit tomu, co se stalo před dnešní francouzštinou! Ve středu šel učitel k doktorovi, takže nám odpadla, a mně to bylo skoro líto! To protože mě zajímalo, jaký ke mně bude mít Cameron přístup po tom, co jsme se spolu bavili ve družině. Jenom jsme se potkávali na různých místech, a to se na mě pokaždé usmál a pozdravil.

Ale dneska, dneska to bylo jiný, dámy a pánové! Nic nám neodpadlo, takže jsem si to druhou hodinu přimašírovala na fráninu a shledala, že Cameron už je na svém místě. Beth seděla na opačném konci třídy, na mém původním místě, a něco zběsile čárala na kus papíru vytrženého ze sešitu. Zvláštní bylo, že se při tom neustále dívala po Cameronovi.

V pohodě jsem přišla k lavici a kecla si na židli. S Cameronem jsme se na sebe otočili a přátelsky se pozdravili. Už to dokonce vypadalo, že se mnou hodlá zavést nějaký nenucený rozhovor, protože se nadechoval, jenže přesně v ten moment na naši lavici dopadl Bethin zadek.

Jo, málem mě trefil šlak!

,,Ahojky Came," povídá ta převoněná husa a opět začala předstírat, že jsem vzduch. Zpoza zad vytáhla ruku s tou sešitovou stránkou a usmála se jako kočka Šklíba. Camerom se tvářil zmateně a jenom na Beth nechápavě čučel, na místo toho, aby ji pozdravil nazpátek. ,,Chtěla jsem ti jenom poděkovat za tu úžasnou voňavku, co jsi mi dal k narozkám. Skvěle jsi mi tím dal najevo, co ke mně cítíš." Pohodila hřívou a zamrkala jako umělá panenka. Já i Cameron jsme stáhli obočí k sobě a čučeli na ni jako sůvy z nudlí. Normálně jsem měla chuť se jí na féra zeptat, co to tady jako mele.

Pokud tady někdo něco chce dát najevo, tak je to rozhodně Beth, a cítít to teda je.

,,No, a ještě jen tak mimochodem," pokračovala, když nikdo nic neříkal, ,,slyšela jsem o tom, že rád maluješ. Tak jsem si včera řekla, že ti něco hezkýho nakreslím, abys to mohl ohodnotit. Na týhle malbě jsem dělala celý odpoledne, co říkáš?" Strčila mu před obličej cár papíru a zase vycenila úplně všechny zuby, co měla. Troufla bych si říct, že i osmičky. Cameron totálně zaskočeně zamrkal a odsunul se o kousek dál, protože na ten Bethin výtvor takhle zblízka musel vidět rozmazaně.

,,Ale... to je kresba," zamrmlal a ukázal na to, co Beth sflákla dohromady před minutou o pár lavic dál.

Ta se nejdřív zatvářila, jako by doteď nevěděla, že je rozdíl mezi kresbou a malbou, a potom se falešně zachichotala. ,,To já přece vím. Jenom jsem tě... zkoušela." Potom položila papír na lavici před Camerona, takže jsem si ho mohla taky prohlédnout. Uprostřed špatně utržené a trochu pomačkané stránky byla růžovou propiskou narychlo načmáraná postavička s hlavou ve tvaru pomeranče. Naopak oči vypadaly jako dvě různě velké brambory s jednou zorničkou na sever a druhou na jih. S nosem se ani neobtěžovala a pusu zobrazila křivou čárou, která přesahovala ven z obličeje. Jako outfit zřejmě zvolila pytel na odpadky uvázaný panáčkovi těsně pod bradou (kterou neměl).

Ty vogo! Jsem si na sto padesát procent jistá, že i Micky ze družiny by nenakreslil ruce a nohy, co vypadají jako větve opadanýho stromu!

Ale to nejhorší jsem měla teprve spatřit! K postavičce vedla růžová šipka táhnoucí se od nápisu Cameron.

Bože můj! Co má prokrista tohle jako znamenat?!

Jak může být ta holka tak populární, a přitom trapná zároveň?!

,,Dala jsem si tu práci a namalovala tendle obraz přímo pro tebe," pokračovala přeslazeně Beth a Cameron před ní bledl a bledl jako o závod.

,,To je... hezký," zahuhlal. Určitě věděl, že nic z toho, co tady Beth blábolí, není pravda, ale jednoduše je moc hodný na to, aby jí to vmetl do obličeje.

Vypadal, jako že potřebuje pomoc od profesionála. Zase.

Naštěstí jsem zrovna v tu chvíli nepotřebovala vymýšlet nic složitého. Prostě jsem si odkašlala a řekla prostý fakt:

,,Hej, Beth, myslím, že bys měla odejít."

Jmenovaná zakroužila očima a obořila se na mě: ,,Proč jako, ty jedna zlodějko?" Zřejmě tím oslovením chtěla poukázat na to, jak jsme jí na vlastním hřišti vyfoukly veškerou munici.

Pohodlně jsem se opřela a ukázala na hodiny za ní. ,,Protože zvoní."

,,Jo, jasně," usmála se na to ona, ,,kdyby znovilo, tak to asi slyš-" Jako na zavolání se po celé škole rozezněl zvonek a do třídy se začal pomalu vkrádat učitel se svojí holí. Cameron se s pohledem v klíně začal tlumeně pochechtávat a Beth nemohla udělat víc, než mě spražit jejíma oříškovýma očima, něco nasupeně zavrčet a při odchodu ke svojí lavici mi naschvál shodit penál.

Nechci tady pomlouvat, ale ta holka je fakt tragédie na podpatkách!

Francouzštinář nám dal práci do dvojic, takže jsme s Cameronem rychle vysmahli všechna cvičení a zbytek hodiny si povídali. Musím říct, že si spolu fakt rozumíme, ale když jsem se ohlédla směrem k Beth, tak nevypadala, že by tomu zrovna holdovala. Vlastně působila dost nakrknutě.

Sčítala jsem si v hlavě všechna místa, kam bysme s Cameronem někdy v dalekém budoucnu mohli zajít na romantické rande, když mi v hlavě naskočila Lisa.

Vlastně totiž pořád nevím, jestli spolu nechodí. Už několikrát jsem je načapala, že jdou do školy nebo ze školy spolu, navíc se občas jen tak baví o přestávkách a oslovují se zkratkami.

Fakt je, že večer jsem pozvaná k ní domů, takže bych se jí na to mohla teoreticky nenápadně zeptat. Pokud na to seberu odvahu.

________

Někteří z vás možná tuší, co se příště stane... 😉

°Anďa°