Komplikace✔

°19°

,,Rozhodla jsem se ti trochu helpnout," prohlásila rozzářeně Lisa ve čtvrtek před první hodinou u skříněk. V rukou držela velký pytel s nápisem ,,BRAMBORY" a ksichtila se od ucha k uchu. Vůbec jsem nechápala, co má v plánu dělat s bramborami, tak jsem se na ni jenom totálně zmateně dívala. Lisa vytáhla ze svojí tašky dvoje sluneční brýle, jedny si nasadila a druhé podala mně. Pak se přikrčila, rozhlédla se kolem nás, jestli se nikdo nekouká, a opatrně pytel pootevřela. Úplně jako bychom byly pirátky, co propašují truhlu se zlatem a když ji potají v bezpečí otvírají, obličeje jim osvětlí zlatá záře a jim z té nádhery skoro trefí šlak.

Což se málem stalo mně. Pytel byl celý plný čerstvých broskví! Stěží jsem potlačila vyjeknutí, s Lisou jsme broskve rychle zakryly a znovu obě zkontrolovaly, jestli nás někdo neviděl. V budově školy se broskve dají nazvat tím zlatem, takže jsem si jistá, že kdyby nás kdokoliv načapal, celé patro se na nás vyřítí a do dvou sekund už by nám ani oblečení nezbylo. Do té soutěže se totiž zapojili snad všichni.

,,Kam to schováme?" zašeptala jsem směrem k Lise a ona stejně potichu konstatovala: ,,No, do skříňky to dát nemůžeme, protože je používáme a lidi by nás určitě prokoukli. Proto navrhuju najít kytku s hodně velkým květináčem, nadzvednout hlínu a šoupnout to tam."

Tak jo, tenhle nápad mi přišel až moc ujetý, tak jsem radši navrhla svoji variantu: ,,A co to schovat do horní poličky za nářadí v kumbále?"

Lisa si nervózně poupravila sluneční brýle, asi jí došlo, že řekla úplnou blbost. ,,Tak jo," šeptla a společně jsme s pytlem cupitaly směrem ke kumbálu.

Měly jsme štěstí, že tam zrovna školník nebyl a dveře byly trochu pootevřené. Šupem jsme vlítly dovnitř a zabouchly za sebou. Já jsem rozsvítila starou žárovku, která visela ze stropu, a Lisa se zatím rozhlížela, kam bychom náš poklad mohly schovat. Vybraly jsme druhou poličku odshora. Hodilo se nám, že tam nebylo moc věcí, takže jsme pár plechovek s barvami srovnaly dopředu a za ně umístily náš pytel s broskvemi. Chci říct s bramborami.

Byly jsme z toho celé radostí totálně vedle, dokud jsme nechtěly vyjít z kumbálu.

Vzala jsem za kliku a chtěla ji stisknout, když mi ten krám zůstal v ruce. Z opačné strany dveří bylo slyšet, jak druhá klika spadla na zem.

,,Ajaj," zahuhlala jsem a nadzvedla si kliku k obličeji. Lisa chvíli jenom nehnutě stála vedle mě. Potom nahlas polkla, podívala se přímo na mě a z plných plic hystericky zavřeštěla:

,,Pomóóóóóóc!"

Já jsem se k ní hned přidala, začala mlátit do dveří a koukala se klíčovou dírkou ven, jestli někdo nejde kolem.

,,My tady nechceme umřííít!" křikla Lisa.

,,Zrovna jsem dostala novej pokoooj!" dodala jsem já.

,,A máma mě s bráchou čeká doma ve čtyři!" zaječela zas ona. Bohužel to vypadalo, jako by byla celá chodba liduprázdná. Není divu, v tu dobu už začínalo vyučování.

Už jsme si myslely, že tam zůstaneme navěky, když jsme uslyšely kroky. Vlastně to znělo jako běh, to asi proto, že někdo nestíhal.

,,Heeej!" Zavolala Lisa okamžitě a zabušila na dveře. Ozval se pískot tenisek o podlahu a pak pořádná šleha o zem. Náš zachránce se vysekal.

Lisa se zadrhla. ,,Seš tam vpoho?"

Klapot bot se přiblížil ke kumbálu. ,,Já jo, ale vy asi ne."

V tu chvíli mě zmrazilo. Fakt to musela být zrovna Beth?

,,Tak co byste pro mě vy chudinky mohly udělat, abych vám otevřela?" zapěla a nám s Lisou se zvedl kufr. Ani jedna jsme nevěděly, co odpovědět.

Jenže nato se k nám přiblížily další kroky. A myslela jsem, že sebou seknu, když jsem poznala i jeho hlas.

,,Jdi pryč, Beth," zahučel Cameron nezaujatě. Usoudila jsem, že to musel být on, kdo sletěl, protože Beth tenisky nenosí.

,,Ale-" zakňučela protestně.

,,Huš huš," zavelel Cameron, Beth naštvaně dupla nohou a oddusala pryč.

Cameron zvenku nasadil kliku a poprosil nás, abychom udělaly to samé. Tak jsem ji zvedla ze země, společně s Cameronem jsme je spojili a pomalu otevřeli dveře.

Panebože, byla to taková romantika! Já a má tajná láska spjati rozbitou klikou!

...Zní to romanticky, že jo?

Jen co se naše pohledy střetly, on nasadil úšklebek a já okamžitě zrudla. Fakt si myslím, že se nočních můr o bahně do smrti nezbavím. Radši jsem kolem něj prošla a následovala mě Lisa, která se na Camerona mile usmívala.

,,Jak jste se tam dostaly?" zeptal se, když jsme obě byly venku.

,,To ona je antitalent na otevírání dveří!" hodila to na mě Lisa.

,,Já? Nemůžu přece za to, že se rozpadnou, jenom do nich narazí moucha!" hájila jsem se.

,,To určitě. Kdybych otvírala já, v klídku bysme vyšly ven," odfrkla pobaveně.

Cameron si odkašlal, nervózně se usmál a strčil si ruce do kapes. ,,Už tak jdeme pozdě, takže bych asi vyrazil."

,,Pravda," přikývla Lisa a všichni jsme se rozešli na hodinu.

,,Co když nám ty broskve zčoří Cameron?" nahodila jsem při hodině. Lisa na chvíli odlepila oči od tabule a s úsměvem mávla rukou:

,,Neboj, Cam se do tý soutěže nepřihlásil. A mě by takhle sprostě nepodvedl." Pak se zase vrátila k učivu.

Cam? Nepřihlásil? Mě by nepodvedl?

Ne že by se mi neulevilo, že nám můj idol neukradne naše broskve. Ale čím dál víc to vypadá, jako by ti dva byli dobří kámoši.

Možná víc než kámoši.

Napadlo mě, že bych se jí na to mohla normálně zeptat.

A já hned na to: Hráblo ti?

Radši jsem zůstala hezky zticha.

_______

Docela solidní vtípek:

,,Děti, dnes si vyzkoušíme skládat rýmy!" Učitelka začala vyvolávat žáky, kteří říkali různé rýmy, dokud nepřišla řada na Pepíčka:

,,V moři stojí kokrhel, vodu má až po kolena."

,,Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje."

,,No... jen počkejte, až přijde příliv."

°Anďa°