Komplikace✔

°7°

Bože můj!

Mohla jsem se štěstím podělat, když mi v půl sedmé ráno zazvonil budík a já jsem kompletně připravená k odchodu do školy v předsíni zjistila, že je dneska sobota! Vlivem váhy mojí přeplněný tašky jsem spadla do smradlavých hadrů svojí sestry, visících na věšáku. Fuj tajbl!

Chvíli jsem tam jenom tak trčela, a pak mě napadlo jít zase spát. Ale to jsem hned sama pro sebe zavrtěla hlavou, protože na to jsem byla až moc probuzená a připravená na nějakou tu práci s mozkem. Tak jsem se nakonec rozhodla ten čas, kdy ostatní chrní, využít jinak. Shodila jsem ze sebe tašku, bundu a boty a vytáhla z kapsy mobil. Do něj jsem zastrčila sluchátka a zabouchla se v nějaké místnosti s koštětem, kde jsem to doteď neprozkoumala.

Ne, nešla jsem poslouchat písničky. Šla jsem dělat něco mnohem produktivnějšího...

Zpívat karaoke!

Všechnu svoji energii načerpanou ze spánku a určenou pro výdrž ve škole, jsem soustředila do megahitu Wannabe od Spice Girls.

Teda, dámy a pánové, musím říct, že to byl fakticky hustej nářez! Normálně se ze mě lil pot, když jsem se úplně odreagovaná a v náladě přišourala do kuchyně a měla v plánu do sebe hodit nějaké cereálie. Pak jsem se ale zarazila ve dveřích, a to protože kolem stolu seděla celá moje rodinka v županech, přežvykovala snídani jako tele na pastvině a propalovala mě takovým tím pohledem, který mívají naprdlí kovbojové ve westernech a žužlají u toho jetel. Nemohla jsem nezaregistrovat jejich pytle pod očima.

,,Sakra, Skipper, je sobota sedm ráno," zavrčel táta.

No doprčic, proběhlo mi hlavou. Nějak jsem si nemohla připustit, že celý barák opravdu vzbudil můj skřek. Můj. Stupidní. Skřek.

Málem jsem se propadla hanbou.

,,Promiňte, nevěděla jsem, že jsou tady tak tenký zdi," zahihňala jsem se a snažila se znít v pohodě.

,,Zdi ne, broučku," zachrchlala rozespale máma.

Na to Rebeca nahlas polkla, jako by na sebe chtěla upoutat pozornost a dala si paty pod zadek, aby byla na židli vyšší. ,,Ty máš vážně IQ tykve, Skip!" zavřeštěla. ,,Ze skladu vede šachta do chodby ve druhým patře. To tvý vytí bylo slyšet stejně, jako kdybys tam prostě přišla a záměrně nás takhle dementně vzbudila!"

A já na ni jenom naštvaně vyplázla jazyk a prohlásila: ,,Čím dřív vstaneš, tím delší tvůj den bude, a tím celej tvůj život delší bude. Takže mi hezky poděkuj." Pak jsem se mile usmála na mámu s tátou a odmastila do pokoje.

Ve skutečnosti mi bylo docela solidně trapně. Dneska jsem se totiž slušně odvázala a moje "I really really really wanna zigazig ahh" by se dalo klidně srovnávat s rozhovorem padesáti racků.

Ježišmarja. Příště se zavřu na záchodě. A nebo...

,,Půjdu ven," zakřičela jsem z pokoje, popadla mobil se sluchátky, seběhla schody, v předsíni si nazula tenisky a aniž bych čekala na odpověď, vyšla jsem před dům. Přece sama sebe nepřipravím o zpívací pařbu jenom kvůli těm třem.

Po dvou minutách cesty jsem před sebou uviděla dřevěnou chajdu a zároveň se podivila, že jsem se k ní dostala. Když se totiž rozdával orientační smysl, já jsem stála ve frontě na stěhování.

Tři metry před dveřmi už jsem začala poskakovat, a když jsem je otevřela, z plných plic jsem zaječela:

,,Yooo, I'll tel you, what I wa-"

Spadla mi brada. Na posteli seděla Lisa a zírala na mě.

A já na ni.

A ona na mě.

A já na ni.

A ona vyprskla smíchy. ,,Co to jako bylo?"

Okamžitě jsem zrudla jako jahoda a začala vymýšlet, co bych jí na to měla říct.

Doba, po kterou jsem vzhůru: zhruba tak 45 minut

Počet trapasů: 2

Výsledek: Skipper, dělej se sebou něco!

,,Umm, no..." Rychle a nenápadně jsem si strčila své zpívací náčiní do kapsy. ,,Já jenom tak-"

,,Pohodička, Skip," mávla rukou, ,,já mám taky někdy potřebu si pořádně zařvat. Z tý rodiny aby se jeden nezcvok, co?" zachechtala se a já jsem se pokusila ji aspoň trochu napodobit.

Jo, přesně tak, to, co jsi slyšela, měl být definitivně řev. Nic jinýho.

Koneckonců s tím zcvoknutím měla pravdu. Občas je to fakticky o psychické zdraví.

,,To je fakt," přitakala jsem váhavě, abych nevypadala jako někdo, koho nenaučili mluvit. ,,Jdu sem, protože mě naštvala mladší ségra."

Lisa se posunula na posteli a poklepala na místo vedle sebe. Svalila jsem se k ní a povzdychla si.

,,Husťárna," usoudila zrzka. ,,Já tady trčím taky proto, že mě naštval mladší sourozenec."

Moje obočí vystřelilo nahoru. ,,Nevěděla jsem, že máš ségru."

,,Mám bráchu. Mladšího než já. A představ si, co ten dement včera udělal. Přijdu ze školy a řeknu si, že si dám sušenky, který jsem si upekla. Tak se jdu v pohodičce kouknout do špajzu, že si je vezmu. Ale když jsem otevřela ty podělaný dveře, zjistila jsem, že je tam jenom tác s drobkama! Což znamenalo, že mi ty sůšy sežral bratr! Tak jsem po něm vystartovala s účelem ho zabít, žejo. Začali jsme se honit po baráku, potom jsme... teda to on... strhl ubrus ze stolu a bylo po nádobí! Pak přišli rodiče, brácha všechno shodil na mě a já mám zaracha. Tak tady trucuju," dokončila svoji řeč.

Chvíli jsem na ni jen čučela. ,,Páni," vydechla jsem nakonec, ,,Se mnou a Reb- teda... mojí ségrou je to úplně stejný," řekla jsem a začala se proklínat za to, že jsem málem prokecla, že jsem příbuzná toho paka, co včera vytíralo podlahu svojí mikinou v přízemí.

,,Takže souhlasíš, že to mají starší sourozenci těžší?" vypískla Lisa nadšeně a nastavila přede mě ruku.

Vyprskla jsem smíchy. ,,Jasně!" Plácla jsem si s mojí kamarádkou.  Skipper Watsonová má kamarádku!

Vůbec se mi nechce věřit, že můj školní život nakonec není v háji! Jako soráč, ale po prvním vchodu do školy jsem si myslela, že se moje budoucnost bude motat kolem křoví...!

...Jo, myslím přesně to křoví, do kterýho přijdu v osm ráno a vyjdu ve tři odpoledne!

Pffff!

Vzkaz pro Lisu: Díky, Liso!

______

Čtrnáct kapitol v chládku! 🙂 Mám fakt radost!

°Anďa°