Komplikace✔

°5°

Můj milý deníčku...

Já. Naprosto. Nenávidím. Zrcadla!

Proč?

Ano, dámy a pánové, zrcadlo se zdá být jako nevinná a neškodná věcička, kterou používají lidé po celé planetě. Například Bethany Rodgersová - jenom podle výhledu do okna jejího růžového pokoje můžete vidět, jak se přesně každých deset minut běhá zkontrolovat ke svému zrcadlu velkému přes půlku zdi. Teda ne že bych ji záměrně sledovala nebo tak něco, ale ani bych se nedivila, kdyby měla někde v šuplíku pěkně uložený mikroskop, aby se přesvědčila, že se na jejím obličeji skutečně nenachází ani jediná bakterie.

Jako soráč, ale kdy se ta holka chodí najíst?!

Já osobně si totiž svůj Pribináček vychutnávám aspoň dvacet minut. Nemám čas si v půlce jen tak dojít zkontrolovat make-up, který vlastně vůbec nemám!

Hlavní důvod ale je, že já patřím na rozdíl od Beth mezi normální smrtelníky. Tudíž když se do té životničící věci podívám, neuvidím tam obličej plastové panenky, ani obličej Ariany Grande (počkat, je v tom vůbec rozdíl?). Místo toho spatřím ksicht s červeným obtiskem lívance.

Jo, smutný to příběh.

To ráno, kdy jsem čuměla do zrcadla na ten nezvratný důkaz retardace mé mladší sestry, jsem dostala chuť brečet. A to hned ze dvou prostých důvodů:

Počet kamarádů: NULA

Počet lidí, kteří mě nesnáší: asi tak MILION!

Za jiných okolností bych asi řekla, že nejdu po chuti jenom jednomu spolužákovi, nebo spíše spolužačce, jenomže jsem si za tu chvilku, co chodím na tuhle školu, stačila něčeho všimnout. Pokud vás nenávidí Bethany Rodgersová, nenávidí vás automaticky úplně všichni.

Když si ta supermodelka vykračuje chodbou, každý ji zdraví a chválí oblečení jako smyslůzbavený. Když se před ní třeba náhodou objeví troška bordelu z bot ostatních, ta její všudypřítomná kámoška prostě čmajzne košťátko a lopatku z kumbálu a před Beth zamete.

Je tohle krucinál normální?

...Nemyslím si!

Bylo asi naprosto logické, že chuť jít do školy byla ještě menší než včera, a to i přes to, že se mi tam v tom pyžamu de facto dařilo. Jenže to jsem neměla lívancový flek. To, že mě spolužáci uvidí s tímhle na obličeji, silně nepřipadalo v úvahu. Snad každému musí být jasné, že se nepotřebuju prezentovat jako ještě větší magorka než do teď.

Jenomže ne mojí mámě.

Pokoušela jsem se jí tak miliardkrát přesvědčit, že mi to úplně zničí moji neexistující pověst školní frajerky, ale ona si prostě pořád stála za tím, že mi přece přírodní lívanec od šéfkuchaře Becy nepřekazí vzdělávání.

A já na to: Upadla jsi?!

Fakt je, že jsem si myslela, že i předešlá generace měla povinnou školní docházku a jistojistě tím pádem musí chápat, jak je těžké, vytvořit si ve škole dobré postavení.

Někde úplně nahoře toho žebříčku jsou osoby, kterým ostatní zametají pod nohama. Doslova.

Zato někde na úúplném konci žebříčku jsou tací lidé, kteří trajdají kolem skříněk v pyžamu, obědvají na záchodkách a na obličeji mají červený kulatý obtisk.

Ale to ona ne a ne pochopit!

Došlo mi, že mám jenom tři možnosti. Buď se tam prostě ukážu a budu se chovat, jako by všecičko bylo úžo žůžo, nebo si pořídím masku Anonymous, kterou budu nosit po zbytek vlastního života, a nebo si vlastnoručně napíšu omluvenku a dneska půjdu za školu. Což jsem ještě nikdy nedělala, takže by to byla premiéra.