Komplikace✔

°43°

ŽHAVÉ NOVINKY OHLEDNĚ ŠKOLNÍCH UDÁLOSTÍ: BETH VS PIP

Na žádost studentů jsme uskutečnili rozhovor se Skipper Watsonovou.

Otázka: Skipper, jsi odhodlaná vyhrát soutěž Jezme broskve?

Odpověď: Skip vám vytře bulvy, vy blbci namachrovaný!

Otázka: Co děláš, abys nasbírala co nejvíc broskví?

Odpověď: Tak normálka. Na rohu je flám, tak tam jdu a loupím broskve.

Otázka: Chutnají ti broskve?

Odpověď: Chutnaly mi, ale teď už z nich mám mega zlost!

Otázka: Proč si myslíš, že by tě lidi měli podpořit při dnešním hlasování?

Odpověď: Dnešním co? Ono je nějaký další facebookový hlasování?

Otázka: Kdo si myslíš, že je hezčí? Skipper Watsonová nebo Bethany Rodgersová?

Odpověď: Tak určitě si myslím, že Skip!

Čučela jsem na to jako důchodce na rovnici a snažila se to nějakým způsobem vstřebat. Lisa s Amber mi koukaly přes rameno a valily oči.

,,Takhle to přece vůbec nebylo," prohlásila Amber. ,,Zkomolili to, co řekla Skip a co jsme v pozadí vykřikly my."

,,Nekecej, vědátorko," zaťukala si na čelo Lisa. ,,Ten článek psal Zayn. Pod dohledem Beth. Je jasný, že si to upravili tak, aby z toho Skip vyšla špatně."

,,Tohle není fér!" zakňourala jsem. ,,Přečte si to celá škola. A všichni mě budou mít za kradoucí namyšlenou flámovačku s IQ obyčejný... no... broskve!"

,,Ale, neboj se," uklidňovala mě Lisa, ,,tyhle školní fláky nikdo nečte."

Což nebyla ani trochu pravda, protože cestou na fráninu na mě každý koukal přimhouřenýma očima a ohrnoval nade mnou nos. Dokonce i někteří učitelé!

Ježiš, nikdy mě nenapadlo, jak špinavá věc jsou drby! Až doteď, kdy to zažívám na vlastní kůži. A povídám ti, deníčku, je to ještě desetkrát špinavější než bordel z pupíku!

Ve třídě se na mě okamžitě všichni obrátili a nastalo ticho. Napadlo mě jim na rovinu říct, ať tak blbě nečumí. Jo, ještě před měsícem, kdy jsem to tady neznala, bych to bez mrknutí udělala. Ale v tuhle chvíli už jsem tak nějak znala svoje postavení na téhle škole. Nicka ze spodiny, co je dost divná na to, aby přišla do školy v pyžamu. Zabodla jsem pohled do země a došla ke svojí lavici, kde jsem se posadila. Očekávala jsem, že se se mnou Cameron zrovna bavit nebude. Což mě předem mrzelo, protože o mně teď musel mít obrázek, který mu prakticky předestřela Beth.

Jenomže hádejte co! On se na mě usmál a v pohodičce pozdravil. Překvapeně jsem zamrkala a zakoktala: ,,A-ahoj?"

Cameron naklonil hlavu na stranu. ,,Hele, jsi v pohodě?"

,,Já?" zachechtala jsem se. ,,Jasně že pohoda... je důležitá... teda... jo, jsem vpoho." Asi jsem nezněla úplně věrohodně, protože se zatvářil ještě víc zamyšleně.

,,Tobě se něco stalo?" zeptal se potichu, jako by nechtěl, aby ho slyšeli ostatní. Teda, vůbec jsem nechápala, jak ho to napadlo.

,,Proč?"

,,Protože na nás všichni zírají," zašeptal a mě až v tu chvíli napadlo se rozhlédnout. Celá místnost na nás měla přilepené oči a o něčem si šuškala. Jo, tak už jsem chápala, jak ho to napadlo.

,,Ty nečteš školní noviny, co?" opáčila jsem místo odpovědi.

,,No, ne," zahuhlal zmateně. Začalo zvonit na hodinu.

,,Tak je nečti dál," poradila jsem mu a začala se hrabat v tašce, abych vytáhla penál a sešit. Byla bych mu řekla víc, ale do třídy se začal dobývat učitel. Teď Cameron vypadal maximálně nechápavě a civěl na mě stejně jako já na ten proklatý článek ráno.

,,Víš, že mě takhle jenom nabádáš k tomu, abych si je přečetl, že jo?" ujišťoval se a měl pravdu. Když někomu řeknete, ať něco nedělá, logicky jenom zvýšíte jeho zvědavost.

,,Prostě nic z toho, co je tam o mně, není pravda," vychrlila jsem a zase zmlkla, protože na nás pan Stařeček zle čučel. Chvíli jsem dělala, jako že si pečlivě zapisuju a hledím si svýho, ale periferně jsem sledovala, jak na mě Cameron kouká. Potom vytrhl stránku ze sešitu, rychle přes ni přejel propiskou a posunul ji ke mně. Stálo tam:

Beth?

První, co mě napadlo, bylo: ty vado, ten kluk hezky píše!

A pak jsem si uvědomila, že pořád navazuje na to, co se mi stalo. Tak jsem začala přemýšlet, jestli mám odepsat. Co když se úplně znechutí a rozhodne se posadit jinam, až uvidí můj prasopis?

Nakonec jsem přece jen odepsala:

Jo.

Velmi jasně a stručně. Poslala jsem papír zpátky k němu. Chvíli si ho jen tak prohlížel. Jakože... přečetl to po mně, ne? 

Ať udělala cokoliv, nic si z ní nedělej. :)

Páne jo! Hned po přečtení jsem dostala chuť vytáhnout nůžky, vystřihnout tu větu a vlepit si ji do deníčku! Můj crush mě utěšuje! A se smajlíkem! Se smajlíkem!

Červená jako jahoda jsem se chystala odpovědět, když se k nám došoural učitel, jako by nic šlohnul naši stránku a pokračoval ve výkladu. Jukla jsem na Camerona, který se zazubil začal se věnovat svému sešitu.

Taky jsem se pro sebe usmála a v duchu svému spolusedícímu poděkovala, protože jsem teď měla mnohem lepší náladu.