Komplikace✔

°54°

,,Jak jako pryč?!" hysterčila Lisa hned, jak jsem otevřela vchodové dveře. Moje kamarádky napochodovaly dovnitř a rázovaly rovnou nahoru, aby se o tom přesvědčily samy.

,,To přece není možný, nemohly se vypařit," snažila se Amber zachovat racionální uvažování.

Jenže o tenhle způsob přemýšlení jsem já přišla už v moment, kdy jsem vkročila do místní základní školy. ,,Jako pára nad hrncem."

Konečně jsme vtrhly na půdu a vykoukl na nás velký prázdný prostor. Chvíli jsme mlčely.

,,Jak dlouho jsi tady nebyla?" zeptala se mě Lisa.

,,Asi tak... dva dny. Těch posledních šedesát broskví jsem dala do skříně v pokoji."

Jako na povel jsme se naráz rozběhly zpátky do chodby a zapadly do pokoje. Na zemi byla pořád roztahaná cédéčka a vedle nich modrá prachovka. Nahrnuly jsme se ke skříni a dohodly se, že se toho chopím já.

Lisa se začala tahat za zrzavé vlasy a Amber si nervozitou okusovala černé nehty. Já jsem rozklepanou rukou otevřela dveře.

,,Řekněte mi to někdo, že tam jsou," pípla Amber se zavřenýma očima. Nebylo tam nic. S Lisou jsme koukaly do skříně jako do díry v časoprostoru a snažily se z toho nezcvoknout.

,,Prázdno," řekla Lisa a Amber otevřela oči.

,,Pak je tady jediná možnost," usoudila. ,,Krádež."

,,Krádež?!" vyjekly jsme s Lisou nastejno.

,,Pozítří je vyhlášení a halda lidí nechce, aby Skip vyhrála. Tyhle věci se dějou a my jsme teď terč. Mohl to udělat kdokoliv z Elity."

,,Nebo kdokoliv, kdo tam chce," doplnila Lisa.

,,Přesně," přisvědčila Amber.

,,Jsme úplně v háji!" Prohlásila jsem a svalila se na zem vedle skříně.

Nemohla jsem uvěřit, že veškerá snaha, kterou jsme za celou tu dobu vynaložily, přišla vniveč. Respektive z ní má teď asi někdo pěknou radost místo nás. Všechny ty úspory, o které jsme přišly. Všechny ty večery strávené v břichabolech, protože už jsme těch žlutočervených kulatých věcí měly dost. Všechna ta odpoledne, kdy jsem místo rovnic počítala jadřince.

Nejspíš jsem s tou věcí o souboji s Beth vůbec neměla souhlasit. Stačilo jí prostě dát někde za rohem přes držku a nenaskákat jí rovnou do pasti. Třeba měla celou dobu v plánu mě na poslední chvíli okrást a porazit mě tím pádem na celé čáře. Není pochyb, že až mě uvidí mezi soutěžícími na posledním místě, bude štěstím bez sebe.

Celý zbytek dne jsme s holkama seděly v Chajdě na posteli, utápěly se v sebelítosti a sledovaly Titanic na noťasu, protože jsme se taky cítily, jako by nám pod nohama rupla loď, na které jsme pluly.

Potom už jsme toho spolu moc nenamluvily, jen jsme se před Chajdou rozloučily a zamířily každá jiným směrem, protože jsme věděly, že další debata o čemkoliv by nám mohla náladu ještě zhoršit. Takže zatímco Rebeca už zase nadšeně poskakovala po kuchyni s vařečkou v ruce, já jsem se zabednila v pokoji, dopadla na postel a čuměla do stropu snad celou věčnost.