Komplikace✔

°6°

Když jsem dneska vkročila do školy, Lisa se na mě vyřítila jako v nějakém hororovém filmu a zakvičela svoje "ahoj" tak nahlas, že se na nás pár lidí otočilo. Dobrá nálada z ní opět přímo vyzařovala, takže se na mě samosebou nalepila. Zjistily jsme, že máme skříňky docela blízko sebe, což bylo pozitivum. Kus od nás má skříňu taky Amber, ale to se vsákne. Navíc ten červený flek na mém obličeji skoro zmizel, a to máme další pozitivum. K tomu byla dneska francouzština, takže jsem se těšila a byla nervózní zároveň, že znovu uvidím Camerona. Celkově vypadalo dneska všechno pozitivně.

To ale jenom do té doby, než se do druhého patra doneslo, že se v přízemí něco děje. Skoro všichni se tam o velké přestávce přemístili, kromě mě, Lisy a dalších pár outsiderů, co jim je všechno fuk. Jenomže jak už jsem si stihla všimnout, Lisa je takový ten kapku hyperaktivní člověk, který musí být úplně u všeho. Nejdřív řekla, že když to tam dolů nepůjdu omrknout já, tak ona taky ne, ale pak se odtamtud ozval hlasitý nadšený pískot, ona už to nevydržela a překecala mě, abychom tam šly.

Takže jsme seběhly poschodí a shledaly, že se v celém přízemí nedá mezi lidmi skoro ani pohnout, jenom uprostřed té velké místnosti byl utvořený kruh a v něm nějaké děcko.

Tak si říkám: Co je na tom frackovi zvláštního?

Aspoň co jsem mezi hlavami ostatních mohla vidět, byla to nějaká zhruba šestiletá holčina navlečená do rapperskýho vohozu s kšiltem nakřivo. V dnešní době nic neobvyklýho. Stačí, když dcerka čmajzne taťkovi starou mikinu, dědovi tepláky na pole a výsledek bude vypadat takhle. Pak se ta prvanda otočila čelem ke mně a zařvala:

,,Kdo tady chce vidět, jak umim breakovat?!"

Celé její publikum se jako na povel rozvřeštělo, zatímco já tam stála jako opařená. Nebyla to totiž holčička s tátovou mikinou a dědovými tepláky.

Stála tam Rebeca ve věcech na tělák.

Málem to se mnou mrsklo na podlahu. Jestli to teda v tý tlačenici bylo možný...

Když jsem si pořádně přebrala slovo breakovat, zvedl se mi kufr. Kdysi jsme s Rebecou chodívaly do breakdance kurzu, to mně bylo dvanáct a jí pět, a společně jsme to "umění" předváděly na všech možných akcích. Pak se to objevilo v novinách, provalilo se to až do školy a já jsem zažila trapas na celý život.

Takže když jsem teď tak sledovala svoji ségru, jenom jsem doufala, že se v tomhle vykoupe sama.

Po pořádném potlesku si Rebeca vytáhla z kapsy mobil, pustila Rap God od Eminema na plný pecky a začala poskakovat do rytmu a protřepávat si nohy a ruce, jak to dělávají profíci. A když se písnička rozjela, začala se točit na podlaze jako magor.

Nemůžu popřít, že se v tom proklatém kurzu něco naučila. To se musí nechat. Lisa se dokonce rozječela na celé kolo, když Rebeca udělala stojku na jedné ruce. Jo. A já tam vedle ní trčela jako napůl chcíplá větev s rukama založenýma na prsou. Jenže pak přišlo něco, co jsem nečekala.

Rebeca mě zpozorovala.

Přestala sebou házet a vypnula hudbu. Hned mi došlo, že to je zlý. Nadechla se a spustila:

,,Soráč, že to takhle přerušuju, lidi. Já vím, že jste přišli  hodit voko na breakujícího Šéfkuchaře Becu, ale je mezi váma týpek, bez kterýho to nikdy nebude vončo."

Nejdřív jsem se musela pozastavit na tím breakujícím šéfkuchařem Becou. To jsem ale musela nechat plavat, protože jsem se teď musela co nejrychleji zdejchnout. Bylo mi jasný, že tím týpkem, bez kterýho to nikdy nebude vončo, myslí mě, a upřímně jsem nechtěla, aby se vědělo, že je tenhle hiphopista moje sestra, natož abych se k ní třeba rovnou přede všemi přidala. Takže jsem začala nenápadně couvat dozadu, což nakonec stejně bylo houby platný.