Komplikace✔

°34°

Člověk by nevěřil, co jsem to dneska našla na Facebooku. O přestávce jsem si zapnula Wi-Fi, že jen tak jako mrknu na sociální sítě. A měla jsem deset upozornění, což mě trochu zaskočilo. Zjistila jsem, že spousta lidí z téhle školy, které ani pořádně neznám, okomentovala zasrdíčkovanou fotku Camerona, kterou jsem nechtíc přidala v sobotu.

Skipper je zamilovaná?

Kdo to je??

Vypadá to jako David.

Nebo spíš jako Steve.

Asi to bude její kluk.

Jo, prej je zadaná.

Nemám ponětí, kde to ty lidi vzali, ale vyprodukovali z toho, že s někým chodím. Dostala jsem fakt strach z toho, že tohle uvidí i Cameron. Existovaly totiž hned dvě varianty toho, co by se mohlo stát, a ani jedna nebyla přijatelná.

Zaprvý může uvěřit těm kecům o tom, že někoho mám. Jako... co když se mu taky líbím? Hm? Ale teďka na mě rovnou zapomene, páč jsem přidala na Face ksicht mýho neexistujícího kluka?! Přitom je na té pitomé fotce ve skutečnosti on!

Nebo zadruhý by fakt mohl zjistit, že je na té pitomé fotce ve skutečnosti on! Jako... co když se mu vůbec nelíbím? Hm? Do konce života už se na mě ani nepodívá!

A co z tohohle naprosto jasně a zřetelně plyne?

...Vůbec nic!

Každopádně to, co se dneska stalo ve družině, muselo být snad za trest (nebo za odměnu?). V pohodičce jsem dětem u stolu ukazovala, jak kreslím pandu, když se otevřely dveře a celou místnost zavalila ostře bílá záře, která mi odfoukla vlasy z obličeje. ...Nebo taky ne, ale já jsem si to tak představovala. 

Prostě a jednoduše si to dovnitř nakráčel Cameron a nahodil svůj frajerský úsměv, až mi z toho přejel mráz po zádech. Napadlo mě, že si jde vyzvednout nějakého mladšího sourozence, ale on místo toho zamířil přímo ke mně.

Říkám si: No super, teď si to s tebou vyřídí face to face kvůli tomu snímku, na kterým se poznal.

Tak jsem tam jenom dál seděla jako socha a čekala, až se u mě zastaví.

,,Ahoj Skip," usmál se. Vůbec to nevypadalo, že by mě chtěl zabít.

,,Ahoj," pípla jsem. Děti vedle mě se zvedly a šly si hrát dozadu na koberec. Úplně jsem měla chuť zavřískat:

,,Hej! Nenechávejte mě tu s ním!"

,,No, mám ti od Lisy vzkázat, že se sejdete ve třech ve čtyři v Chajdě. Ať už je to co chce..." řekl Cameron a podíval se mi pod tužku. ,,To jsi kreslila ty?"

Nejistě jsem přikývla. Kreslení v žádném případě není něco, s čím bych se mohla bůhvíjak chlubit, ale on se na to koukal celkem zaujatě.

,,Pěkný," prohlásil nejdřív, jenže pak se provokativně zašklebil, ,,ale má moc velkej čumák."

Bylo zřetelně vidět, že to myslí ze srandy, tak jsem se taky zasmála. ,,Jo? Tak se předveď, Picasso." Posunula jsem papír s tužkou k němu a rádoby uraženě si založila ruce.

Cameron se nejdřív podíval na hodinky, aby zjistil, jestli má čas, a potom se posadil přímo vedle mě. Zase mě ovanula vůně jahodového jogurtu. Mňam.

,,Pokud chceš nakreslit realistickou pandu, musíš dávat pozor na základní linie," povídal Cameron, zatímco něco soustředěně načrtával. Zatím jsem se na to, co tvořil, nestihla podívat, protože jsem omámeně  hypnotizovala jeho obličej. Až když si toho všiml a jukl na mě taky, nervózně jsem se podívala do klína a pak na papír. Musela jsem vykulit oči. Cameron načrtl krásnou pandu, co už teď vypadala skoro jako živá. Teda! Jestli jsem o něm něco fakticky netušila, tak určitě to, že umí nádherně kreslit.

,,No ty vado," vypadlo ze mě a hned jsem dostala chuť zacpat si pusu. Naštěstí se Cameron zasmál. ,,Ty kreslíš?" zeptala jsem se, abych to zamluvila.

,,Jo, osm let chodím do výtvarky," přiznal a trochu se začervenal.

,,Dost hustý," pokývala jsem hlavou a usmála se. On udělal to samé a vrátil se ke svému výtvoru. Postupně začal některé věci opravovat, některé zvýrazňovat a stínovat. Udiveně jsem na to civěla. Vypadalo to jako taková ta videa na internetu, jak někdo něco zrychleně kreslí, akorát naživo. Cameron vždycky chvíli kreslil, podíval se na mě, a zase pokračoval, jako by se ujišťoval, že tam pořád sedím. Když skončil, otočil se na mě.

,,Takže... vy jste Beth čórly broskve přímo z párty?" zachechtal se.

,,Jo, původně jsme ani neměly v plánu tam přímo jít. A koukala jsem, že ty taky moc ne, co?" opáčila jsem.

,,Byl jsem tak nějak donucenej," zasmál se. ,,A asi jsem Beth měl vybrat jinej dárek."

,,Co jsi jí koupil?" zajímalo mě.

,,Voňavku," odpověděl a mně už to bylo jasný. ,,Asi se jí až moc líbí a lidem se z toho dělá černo před očima." Udělal takový zvláštní kačeří výraz a já jsem se nemohla nerozesmát.

S Cameronem jsme kecali celkem dlouho, děti si hrály s vláčky, vychovatelka za stolem usnula a začala chrápat. Hodili jsme řeč o pandách, o učiteli na fráninu, nebo třeba taky o sourozencích. Má ségru jako já, akorát je o minutu starší než on, to znamená, že je to jeho dvojče. Prý mu neustále připomíná, že je starší než on, takže by on měl poslouchat ji, když rodiče nejsou doma, ale jemu to připadá jako naprostá blbost. Taky jsem mu řekla o svojí ségře, ale samozřejmě jsem neprozradila, že jde o Rebecu z I.B. On mi koneckonců nic víc taky neřekl. Zjistila jsem, že má super smysl pro humor, takže jsme se v jednom kuse chlámali.

Teda nevím, deníčku, ale mám z toho takový divný pocit.

Jako třeba motýlky v břiše.

Každopádně jsem ráda, že se tohle stalo, protože už se spolu při francouzštině budeme moct normálně bavit. Což je faktys husťárna!

__________

Pěkné Velikonoční pondělí! 😄🐰🐣

...A nechť započne jaro, kosa ať se jde zase na půl roku bodnout. 😓

°Anďa°