Komplikace✔

°23°

V neděli mě napadlo zajít si do krámu pro pár broskví na sváču. A na jiné účely.

Naštěstí jsem se ještě v předsíni zastavila a běžela si nahoru pro džíny, protože si ani nechci vzpomínat na to, jak to skončilo minule, když jsem vyrazila ven jako slaměnej pytel.

Jenomže jako na potvoru jsem zrovna nepotkala ani nohu, ani ruku, prostě nic.

Nakoupila jsem deset broskví. Když jsem na cestě zpátky do pokoje procházela kuchyní, naskytl se mi pohled na mamku s Rebecou u plotny. Obě zaujatě čučely do nějaké kuchařky, zatímco se před nimi vařilo cosi v hrnci.

,,Ahoj zlatíčko," zašveholila mamka, když si mě všimla, ,,zrovna tady děláme oběd. Bude pórková polévka podle Kierana Bornoda a pohankové palačinky podle mých receptůů!" zapěla.

,,Jo! Kieran Bornod je faktys king! Bude v porotě na tý soutěži!" vypískla Rebeca, přihopsala ke mně, vyndala si z kapsy u zástěry kus papíru a rozložila ho. Vykoukla na mě fotka toho chlápka, co ho ségra od rána do večera sledovala na youtubu. ,,Objednaly jsme jeho kuchařku." Ukázala na tu bichli, kterou držela máma v ruce.

,,Áha," zahuhlala jsem a pak si všimla, že je k horním policím nad sporákem lepící páskou nakřivo přilepený Rebecy dotykáč.

Jako beze srandy, ta holka už si fakt musí dělat... srandu.

Rychle jsem na ty dvě vycenila zuby, omluvila se a zmizela ze záběru. Poslední, co chci, je proslavit se na kanálu mojí sestry jako nějaká... tamto... Andromeda.

Rebeca s mámou celé dopoledne byly v kuchyni a připravovaly oběd, takže jsem v pokoji trsala na nějaké zrovna frčící pecky a přemýšlela, jak se z toho oběda vyvlíknout, protože jsem měla strach, že když pozřu tu věc, co Rebeca s mámou vytvořily, všechno to půjde rychle zase ven, a to i se snídaní. A koneckonců nejsem ten typ člověka, co by potřeboval zhubnout. To teda faktys ne.

Na minulé škole mi jeden můj šikanátor řekl, že jsem tak hubená, že prej ani nemůžu mít stín. Samozřejmě jsem ho pak setřela tím, že on když vyskočí moc vysoko na trampolíně, nastane zatmění Slunce a Měsíce zároveň. Tenkrát jsem to holt uměla.

Když se to tak ale vezme, vlastně měl pravdu. Mít hubenou postavu totiž není žádná prča. Například nakupování hadrů je pro mě nefalšovanej teror. Musím se řídit podle své vlastní příručky, abych se během něho nezhroutila.

1. Správné prostředí

Nesmírně důležité je vybrat si pro nakupování oblečení to správné místo. Nesprávným příkladem je malé náměstí s pár obchody s pouze dospěláckým oblečením. Jediná věc, kterou byste si zde mohli vybrat, je opravdu volné pyžamo na chatu.

Pokud tedy toužíte vypadat ve svém oblečení stejně či alespoň podobně jako normální lidé, zamiřte do obchodního centra s velkým množstvím dětských oddělení. Pouze tyto oděvy na vás nevytvoří vlající efekt , kterému říkám Titanic.

2. Výběr velikosti

Vzhledem k vaší postavě není možné hledat oblečení s vaším věkem na cedulce. Pokud je vám například dvanáct, oblečení pro dvanáctileté z vás stoprocentně sjede. Je proto nutné zapamatovat si tento vzorec:

x=y-4

vysvětlivky:
x - věk, který k vám podle obchodů sedí
y - váš skutečný věk