Komplikace✔

°41°

,,Hele, a slyšela jsi o tý narozeninový párty u Amandy?" šťouchla do mě Lisa. Amber vzhlédla od mobilu a zazubila se.

,,O jaký?" zeptala jsem se.

,,Amanda je fakt strašně kamarádská," prohlásila Amber.

,,Jo, každej rok pořádá boží oslavy, na který je normálně zvaná jak Elita, tak Průměrní a Spodina. Prostě úplně všichni," zaradovala se Lisa.

,,Žádná snobárna," potvrdila Amber.

,,Tý holce už je normálně patnáct! Nejspíš proto se chová tak vyspěle a nenárokuje si na oslavách jenom lidi z nejvyšší vrstvy. Myslím, že se tam občas objeví i středoškoláci."

,,A nejlepší na tom je, že tam na stopro nepřijde Beth," mrkla na nás Amber. ,,Prej jako v žádným případě nebude pařit ve společnosti Spodiny, protože se tam množí nepopulární bacily a ona nemá dost antibakteriálního krému. Takže tam tenhle rok půjdu poprvý." Poupravila si mikinu s logem nějaké metalové kapely a zase se zahleděla do mobilu, který jí zavibroval.

,,Je to v pátek. Půjdeš s náma?" zamrkala na mě Lisa nadšeně. Neurčitě jsem něco zahuhlala. ,,Neboj, můžeš vzít i svýho kluka."

Zmateně na Lisu vykulila oči. ,,Svýho co?"

,,No, toho tvýho kluka." Taky vytáhla mobil a něco vyhledala. Pak ke mně otočila zasrdíčkovanou fotku Camerona a já jsem zrudla až za ušima.

,,Někdy nám ho musíš představit," přitakala Amber.

Už jsem jim chtěla vysvětlit, že je to pořádný nedorozumění, ale Lisa mě přerušila v nadechování.

,,A ty tam máš co?" Naklonila se k Amber a zadívala se jí do mobilu.

Amber se začervenala podobně jako já. ,,To je jenom George," špitla.

,,George?" zopakovala jsem překvapeně.

,,No, učitelka ho na chemii přesadila ke mně, protože v jednom kuse dělal bordel s klukama," uchichtla se. ,,A pak jsme dostali referát do dvojic, tak jsme si vyměnili čísla."

,,Hádám, že teď už si o referátu nepíšete," podotkla Lisa a zahihňala se. Amber zčervenala ještě víc a pokrčila rameny.

,,Možná už jsme kámoši."

Dokázala jsem si živě představit, jaký má pocit. Zase jsem začala přemýšlet o Cameronovi a o tom, jak jsme na tom my dva. Klidně bych mohla zopakovat, co řekla Amber.

Možná už jsme kámoši.

Jenomže fakt, že je to brácha Lisy, mi to krapet komplikuje. Přece nemůžu jen tak říct:

,,Hele, Lis, mám příšernou crush na tvý dvojče. Pomužeš mi ho sbalit?"

Ne, to by fakticky nešlo! Kamarádky sice jsou od toho, aby probíraly trable s klukama, kor v našem věku. Ale kdyby za mnou přišel nějaký neexistující klučičí kámoš a začal básnit o Rebece, taky bych měla chuť jít se klepnout paličkou na maso.

Ano, a proto by měla každá náctiletá dívka vlastnit praktický deník, kam se může svěřit úplně se vším, aniž by u toho někdo zíval a protáčel očima a klepal se paličkou.

Když nemáte kamarády, kupte si deník. Není to jenom obyčejný zápisník, může sloužit ke spoustě věcem!

Máte v pokoji mouchu a plácačka je k nenalezení?

Deník!

Zapomněli jste si doma sešit a učitelka trestá, když ho nemáte na lavici?

Deník!

Sedíte na záchodě a zjistíte, že došel toaletní papír?

Deník!

I když to už se dá nazvat plýtvání vzácných stromů. Takže tohle doma nezkoušejte.

Každopádně, když jsem dneska vešla do jídelny, dostala jsem chuť to hned zase otočit. Vypadalo to tam totiž, jako by tam Beth a její partička oblíbených pořádali Růžovou demonstraci nebo co! Beth, Jenna a Zayn Greenwood, co za mnou sedí na matiku, stáli na jídelním stole jako bohové na Olympu a shlíželi dolů tak namachrovaně, že to vypadalo, jako by chtěli, aby jim všichni viděli přes nosní dírky až do mozkovny.

A když už jsme u mozkovny Beth - mám za to, že při chůzi se v ní mozek velikosti korálku odráží ze strany na stranu jako pingpongáč a dělá hlasitou ozvěnu, proto Beth vždycky tak usilovně klape botama. Aby to nebylo slyšet!

Jo, záhada odhalena, díky, cenu si nechte.

Všichni ostatní se hrnuli kolem stolu a snažili se dobře dohlédnout na Beth, zatímco ona kvákala:

,,...Jo, vám všem děkuju za podporu a všechno ostatní, protože už vím, že vyhraju. Byla to fakt dřina, všechny ty broskve vypěstovat a natrhat a dva kilometry je nést v igelitkách po deseti z rodinný farmy až k sobě domů..." mlela snad půl století o tom, co všechno rádoby "musela vynaložit" a normálně jí u toho skelnatěly oči. Jenna se Zaynem poctivě kývali hlavou, aby dokazovali, že se to přesně takhle stalo. A docela by mě zajímalo, čím ty dnešní lidi přemýšlí, protože bylo od pohledu jasný, že jí na to všichni skočili jako holubi na rohlík. Na plesnivej, starej a šeredně prolhanej rohlík!

Ta holka tady v pohodičce na vodičce plácala jednu kravinu za druhou, jako když tiskne!

,,...A protože jsem tak hodná, rozhodla jsem se všem lidem, co mi fandí, upéct tyhle rozkošný muffiny. Jeden stojí... dvě broskve!" Ukázala za sebe na několik plechů zákusků s růžovou polevou z místní cukrárny. Ježiši! Tady už fakticky přestávalo všechno!

Kolem stolu vznikl velký uvřískaný chumel, protože každý chtěl růžový muffin.

A může mi někdo vysvětlit, proč ta blbka žebrá o další broskve, když si je tak moc jistá, že už prakticky vyhrála?

Že by měla strach z mojí maličkosti? Máme přece ještě víc než tři měsíce!

Jako nechci se tady vytahovat nebo tak, ale ta víla Amálka ještě netuší, s kým že má tu čest!