Komplikace✔

°25°

Takže jo. Celkový počet je 227. Z toho 195 jadřinců a 32 nesnědených broskví. Jako nechci tady frajeřit nebo tak, ale myslím, že si vedeme celkem slušně. Do kumbálu už se to ani všechno nevejde, tak jsem dneska vzala dva pytle jadřinců domů a utvořila tím místo na další úlovky. Jenom doufám, že to neobjeví školník.

Když jsem se dneska ještě před první hodinou pohybovala v okolí Bethiny skříňky, nemohla jsem uvěřit svým uším. Amber držela v rukou papír s propiskou a předčítala jména.

,,Samantha Greenová?"

,,To je ta emo tlusťoška? Škrtni ji," zavelela Beth.

,,Zayn Greenwood?"

,,Je pěknej, beru."

,,Marcus Daylon?"

,,Kdo to je? Patří vůbec do Elity? Škrtnout."

,,Susan Brianová?"

,,Ta si snad nakupuje oblečení na skládce. Okamžitě škrtnout."

,,Fajn, to je zatím všechno," řekla Amber a chystala se papír složit, když ji Beth zastavila.

,,Počkej. Připiš tam Camerona," nakázala a podivně se uculila.

,,Ale Cameron se nepřihlá..."

,,To je jedno. Cameron na mojí oslavě bude. Nějak ho tam dostanu." Usmála se a odklapala pryč.

No teda! Beth fakticky zapisuje lidi na ten svůj pošahanej seznam hostů a potom je z něj úplně v pohodičce vyškrtne? Jako soráč, ale tohle už je seriózní podlost! Chudáci ti, co si pořád marně myslí, že jsou zváni na narozeninovou párty královny školy. Určitě jim to pak... no... zlomí srdce! Beth je fakticky komplet bezcitná!

Jenže věci měly být ještě horší.

Hned první hodina byla fránina, takže jsem si v pohodičce sedla vedle Camerona a po třech týdnech tréninku celkem profesionálně ignorovala jeho přítomnost. Jenže najednou mě ovanula vůně čerstvě natrhaných lesních plodů s podtónem máty a když jsem zvedla pohled, o naši lavici se opírala Beth a mrkala na Camerona o sto šest! Ten se tvářil dost zmateně a těkal očima mezi mnou a ní, jako bych s tím snad měla něco společnýho.

,,Čuuus," zašvitořila směrem k němu a mě jenom krátce probodla zabijáckým pohledem, než si umanula, že bude dělat, že tam vůbec nejsem. Pak se začala úplně normálně plazit po mojí půlce lavice, a kdybych pohotově neuhnula, ta barbína by mě podle všeho asi... zaplazila!

Hned co mi zaplácla lavici, se na Camerona děsně přeslazeně usmála, vzala jeden ze svých pramínků blonďatých vlasů mezi dva prsty a povídá:

,,Víš, Came, v pátek pořádám takovou skromnou sešlost na oslavu mejch narozek." Naklonila se k němu, takže se musel i s židlí odsunout kousek od lavice. ,,A byla bych děsně moc ráda, kdybys tam za mou přišel."

Nato Cameronovi vyletělo obočí nahoru a myslím, že trochu znervózněl. ,,No," spustil, a když na něj Beth vybalila něco jako psí kukuč, radši se odsunul ještě dál. ,,Já nejsem moc oslavovej typ," zahuhlal a zapnul si doteď rozepnutou mikinu snad až k nosu.

,,Ale noták," chlácholila ho Beth, ,,bude tam jenom pár lidí. Tenhle rok se skoro nikdo nepřihlásil a já bych tam chtěla někoho, kdo by mi dělal dobrou společnost." Ta holka obyčejně lhala, jako když tiskne. Nechápu, že jí ze sebe není šoufl.

,,Fakt dík," vysoukal ze sebe Cameron.

,,Bude to zábava, tak neboj, celou dobu se ti tam budu věnovat a pokud chceš, nechám si na dort napsat tvoje jméno, abys tam přišel a..." Ty kráso! Ani si nepamatuju, co za kraviny si všechno vymyslela! A Cameron se vedle mě během toho proslovu tvářil víc a víc zoufale. Jako by mu pomalu docházelo, že ta pipka neodejde, dokud jí prostě neslíbí, že na tu idiotskou párty přijde.

,,...Tak co, souhlasíš?" zašveholila po půl století Beth a upřela svá zářivá očka plná očekávání na mého spolusedícího. Ten ale jenom s nervózním výrazem dál seděl na svojí židli, drbal se na zátylku a vycházelo z něj jenom takové to: ,,Ummm..." Což jsem moc dobře chápala, protože bych na jeho místě taky nevěděla, jak ji nějakým slušným způsobem poslat do háje.

Naštěstí jsem zrovna já nebyla ta, která by cítila nutnost se k té koze chovat slušně. Tak jsem se suverénně rozvalila na opěrátko a říkám:

,,Hele, Beth, podívej se radši na hodiny."

,,Na co?" prskla na mě povrchně.

,,No, studia dokazujou, že existence v blízkosti člověka, co vlastní malý IQ, zhoršuje IQ i tomu chudákovi, kterej ho jenom slyší mluvit, na stejnou úroveň. Fakt sorry, ale už tady trčíš dost dlouho."

Samosebou jí v tu ránu zvadnul úsměv. Bylo vidět, že se snaží vymyslet něco, čím by smázla ona mě, ale zmákla jsem to tak luxusně, že si nakonec jenom nasupeně dupla, mezi dveřmi mi pohrozila pěstí a byla fuč. Musela jsem se tomu uchechtnout.

Cameron mě s otevřenou pusou upřeně sledoval a když z něj delší dobu nic nevycházelo, mrkla jsem na něj a prohodila jsem jenom:

,,Nemáš zač, kámo."

Začala jsem si hledět svého, když mi to došlo. Já jsem Camerona opravdu oslovila kámo! Úplně jsem se šprajcla a pomalu k němu zase obrátila hlavu. Pořád na mě čučel, ale teď už se zavřenou pusou a tak nějak zvláštně se usmíval. Upřímně jsem nevěděla, co to z jeho strany znamená, tak jsem se radši otočila zpátky a začala si jen tak přerovnávat věci na lavici, protože mi je Beth předtím zalehla. Doufám, že teď nejsou nějak kontaminovaný nebo něco takovýho.

Každopádně jsem celou hodinu zarytě koukala před sebe a atmosféra mezi mnou a Cameronem byla hustá asi jako šťouchačky od mojí babičky. Takže fakt hodně hustá. Já jsem seděla a ani se nehnula, zatímco on celou dobu četl jednu stránku v sešitě. Spíš teda předpokládám, že ji jenom tak hypnotizoval, protože kdyby ne, teoreticky by ji musel přečíst minimálně čtyřicetkrát.

Když jsem vycházela ze třídy, konečně se mi uvolnily svaly a dostala jsem chuť svalit se na podlahu. Skoro jako bych vyšla z fitka nebo co.

Tohle mi faktys dalo zabrat!