Lásce neuletíš /FF Loki

51. Bůh

Královna mě vedla chodbami paláce a zastavila se až před zavřenými dveřmi, za kterými se nacházela menší společenská místnost. Nikdy jsem tam sice nebyl, ale cestu sem si pamatuji z vyprávění a knih.

Je ještě jedna podobná místnost, daleko...daleko větší, ale ta se používá jen na velké akce, kdy jsou pozváni i ostatní asgarďané bez ohledu na majetek nebo postavení. A jistě... nevlezou se tam všichni, ale většina z nich ano.

Za dveřmi jsem uslyšel hlasy. Jeden z nich patřil Lokimu, druhý Odinovi. Asi se zase kvůli něčemu hádají. Jako obvykle.... Pomyslel jsem si a podíval se na královnu. Ta mi věnovala pobavené zavrtění hlavou.

Pak mávla rukou směrem ke dveřím a ty se za pomoci magie neslyšně otevřely. Teď jsem je mohl i vidět. Loki seděl na židli u jednoho ze stolů společně s Heimdallem a Odin stál kousek od nich.

Dle jejich výrazů soudím, že to je pořádná hádka. A očividně si mě kvůli ní ani nevšimli. Pomyslel jsem si a zůstal stát na prahu dveří. Královna Frigga zůstala stát kousek za mnou a čekala, co udělám dál. Já však chtěl nejdříve porozumět situaci.

"Řekl jsem ti hned na začátku, že tady toho smrtelníka nechci. A co ty uděláš? Proměníš ho v boha? Copak nechápeš, co jsi udělal? Co jsi svým činem způsobil?" vykřikl ten jednooký děda na černovláska. Hádají se kvůli mě?

"Já ti zase řekl, že mě nezajímá tvůj názor." prskl na něj bůh lží a zamračil se. "Ten smrtelník, jak ho stále nazýváš, je můj životní partner. Vybral jsem si ho. A jestli s tím máš problém, pak můžeme odejít."

"Nikdo nikam odcházet nebudu." zvýšil ještě o něco víc hlas král. Jsem netušil, že to vůbec jde. "Mohl tě oklamat a možná tě celou dobu jen využívá. A přesto mu tak moc důvěřuješ?"

"Pokud vztah není založen na důvěře, pak na čem?" nesouhlasil s jeho slovy Loki a založil si ruce na hrudi. "Jak by mě asi mohl oklamat? Jsem bůh lsti a falše."

"To není žádný důkaz toho, že s tebou nemá nekalé úmysly..." protestoval ten děda,... a mě to konečně došlo. To není hádka. Možná to tak vypadá, obzvlášť pro Lokiho, ale je to jinak. Odin má starosti. Bojí se o svého syna. Mohlo mi to dojít hned.

Odin je sice příšerný otec, aspoň podle Lokiho vyprávění, ale snaží se. Snaží se být lepším otcem. I kdyby už mělo být pozdě.... Přišel jsem sem z ničeho nic, umírající a slabý. Ovšem že si může myslet, že jsem jeho syna pouze využil pro vlastní prospěch. Pro vlastní přežití.

"Vztah s Lokim myslím smrtelně vážně. To Vám zde klidně odpřísáhnu." vstoupil jsem do jejich rozhovoru a vykročil jejich směrem. Pozornost těch tří se hned stočila ke mně a já zaznamenal nepatrné kývnutí strážce duhového mostu. Takže on o mě věděl. Jak jinak.

"Remy." vypadlo z Lokiho a věnoval mi velký úsměv. Přesto jsem v jeho očích viděl i něco jiného. Úlevu. Musel mu doslova spadnout kámen ze srdce, když mě teď uviděl. Neumím si ani představit, jak musel reagovat, když zjistil, že jsem mrtvý.

"Nechci po Vás, aby jste mi věřil. To je čistě Vaše volba." pronesl jsem k Odinovi, zastavil se u mého černovlasého boha a chytl ho za rameno. "Ale já Lokiho nikdy nezradím. Nic v celém vesmíru pro mě není cennější, než on."

"Co vědomosti a nebo moc? Můžeš vládnout světům... Nebo bohatství? Netěší tě zlato a šperky? A nebo tvá rodina?" zkoušel mě zlomit král. Bylo mi jasné, že mou odpověď už zná, a pouze mě testuje. Nevadilo mi to. Neměl jsem co skrývat.

"Moc a vědomosti mě nikdy nezajímaly. Celý život jsem strávil v jedné velké cele bez možnosti úniku a s mučivými experimenty na denním pořádku. Takže mě nezajímá ani bohatství ani nic podobného." odmlčel jsem se a zavrtěl hlavou.

"Remy." šeptl Lu a položil svou ruku na tu mou. Na chvíli jsem se na něj podíval a věnoval mu upřímný úsměv. Jsem opravdu rád, že ho zase vidím. Že mám vůbec tu možnost.

"Kdysi jsem toužil po jediném. Po svobodě. A tu už mi věnovala samotná smrt." zavrčel jsem konec svých slov a opět se podíval na Odina. "A co se rodiny týče.... Mám rodinu, za kterou bych bojoval. Ale pokud bych si měl vybrat. Mou odpovědí vždy bude Loki."

"Fajn. Pořád ti nevěřím, ale nebudu se vám plést do vztahu." povzdechl si král a bez dalších slov odešel. I s královnou, která doposud stále čekala u dveří. Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. S ním to ještě bude těžké.

Ani jsem se nenadál a Loki už mě svíral v silném objetí. Pousmál jsem se a obmotal ruce kolem jeho pasu. Tohle mi rozhodně taky chybělo. V budoucnosti se s ním chci objímat častěji.

"Tolik si mě vyděsil. Neumíš si ani představit, jak moc." šeptl mi černovlásek do ucha a já se v duchu zasmál. Pravda, neumím. Ale já měl taky strach. Strach z toho, že už ho nikdy nespatřím. Že už nespatřím svou rodinu.

"Mám tě rád, Lu." šeptl jsem mu nazpět a zaznamenal, jak se trhaně nadechl. Pak jsem i zaslechl tiché popotáhnutí nosem. Pláče. Kvůli mě. Začal jsem mu dlaněmi jezdit po zádech v uklidňujícím gestu.

"Já tebe víc, Remy. Já tebe víc." šeptl mi, odtáhl se ode mě a začal si utírat neposedné slzy, které se mu kutálely po tvářích. Zasmál jsem se, oddělal jeho ruce a sám mu je začal utírat.

"Jsem tady, Lu. A už neodejdu." šeptl jsem mu při tom a on se zasmál. Párkrát pokýval hlavou a pak si mě konečně lépe prohlédl.

"Sluší ti to. Matka se zase překonala." pochválil mi nové oblečení a já přikývl. Pravda. Královna Frigga má dobrý vkus. Pak jsem teprve stočil svůj pohled na osobu, která tu byla po celou tu dobu s námi.

"Zdravím, Heimdalle. Dlouho jsme se neviděli." pozdravil jsem slušně. Muž mi věnoval lehký úsměv a přikývnutí.

"Vskutku. Jsem rád, že jsi v pořádku. I já si o tebe dělal starosti." pronesl v mém jazyce, postavil se přede mě a uklonil se. "Vítej mezi bohy, Jeremy."