Lásce neuletíš /FF Loki

35. Trapně

Další den ráno jsem sice vstal ve stejnou dobu, jako vždy, ale zrovna skvěle jsem se nevyspal. Cítil jsem se příšerně. Zdálo se mi totiž o tom včerejším incidentu.

Stěží jsem se vyškrábal z postele a dobelhal se do koupelny. Shodil jsem ze sebe spací oblečení a vlezl si do sprchy. Stoupl jsem si přesně pod hlaveň hadice a pustil vodu. Sotva se horké kapky dotkly mé kůže, jakobych tam najednou ani nebyl.

Myšlenkami jsem zalétl opět k včerejšku. K tomu, co se stalo v kuchyni. Vnitřně mi bylo zle. Cítil jsem se příšerně. Jak bych se taky po něčem takovém mohl cítit skvěle, že?

Dost mě to trápilo. Ne však to, že jsem měl nějaké bolesti. Ani to, že je budu mít i v budoucnosti. Po pěti letech, kdy na mě experimentovali, už je mi bolest někde.... Ne, trápí mě něco jiného. Smrt.

Jen jedno pomyšlení na to, že se mi každý den krátí čas, a zvedá se mi žaludek. Já vím, že už ho moc nemám. Plně si to uvědomuji. Přesto však...já ani nevím....

Tak nějak jsem se smířil s tím, že jednoho dne odejdu a že to bude dřív, než bych si vůbec přál. Na druhou stranu jsem ještě pořád nepřijal fakt, že tu všechny nechám. Že se možná ani nestihnu rozloučit.

Jak by se asi cítili? Co by v tu chvíli dělali? S jistotou mohu říct, že mě mají rádi a já mám rád je. Někteří by tedy možná plakali. Jiným bych zlomil srdce na kusy... že, tati?

Někteří by se opili do němoty a možná by nějakou dobu pili jen proto, aby na chvíli zapomněli a aby na chvíli ulevili svému tělu i duši od bolesti. Mám pravdu, Tony?

Co by dělal ten zbytek, nemám nejmenší tušení... Ale věřím, že je tu někdo, kdo by mě šel pomstít. Kdo by našel všechny základny té pitomé Hydry a nechal je shořet. Nebo se pletu, Lu?

"Nepleteš." šeptl mi někdo do ucha a kolem mého pasu se obmotaly něčí ruce. Samozřejmě, že jsem poznal, kdo za mnou stojí. I když jsem se nejdřív musel probrat z mých myšlenek a prvního šoku.

"Co tu děláš, Loki?" optal jsem se ho zvědavě, ale neotočil jsem se. Vlastně jsem se vůbec nepohnul, takže i jeho ruce zůstaly tam, kde jsou.

Voda na mě tekla proudem a jsem si jistý, že i na něj, když se svou hrudí opíral o má záda a téměř mi dýchal do ucha. Ani jeden z nás to však nijak neřešil.

"Na to bych se měl ptát já tebe." zamumlal mi do krku. Nechápal jsem, co tím myslí. Černovlásek si povzdechl a jakoby mi zas četl myšlenky, rozhodl se pokračovat. "Jsi tady už hodinu a přemýšlíš o blbostech."

Hodinu? To je hodně dlouho. Chápu, že se šel podívat, jestli jsem v pořádku. A v tomto případě chápu i to, že mi četl myšlenky. I když to je narušování soukromí. Pomyslel jsem si.

"Jsem v pořádku, takže už můžeš odejít." řekl jsem mu. Ne, že bych ho vyháněl. Pouze jsem se chtěl konečně osprchovat a jít se pak nasnídat.

"Když mě se nechce." zamumlal nesouhlasně a přitáhl si mě k sobě. Jeho mokrá kůže se přitom přitiskla k té mé a k mému překvapení to bylo docela příjemné. Pak mi ovšem něco došlo.

"Loki?" zeptal jsem se poplašeně a mé tváře nabraly růžový odstín. Trochu jsem se bál, více jsem se však cítil trapně. Takhle trapně mi opravdu nikdy nebylo.

"Jo?" optal se černovlasý bůh za mnou a nevypadalo to, že by měl v plánu odejít nebo mě snad pustit z objetí.

"Jsi...jsi nahý?" zeptal jsem se ho tiše a nervózně si skousl spodní ret. Opíral se o mě sice jen svou hrudí a dolní částí těla už ne, ale i tak mi bylo trapně.

"Ovšem. Jak jinak bych se s tebou asi tak mohl sprchovat?" zeptal se mě pobaveně a tiše se zasmál. Pořád nechápu pojem společné sprchování. Loki mě pustil, chvíli za mnou něco dělal a pak jsem na svých zádech ucítil houbičku.

"Zvládnu se umýt sám." odporoval jsem.

"Já vím. Jenže takhle je to zábavnější. Já umyju tebe a ty pak mě." vysvětlil mi. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem přikývl a sklonil hlavu. Loki mi začal jezdit houbičku po celém těle.

Když byl hotový, řekl mi, ať se otočím, aby mě mohl umýt i zepředu. Myslel jsem, že jsem se přeslechl. Nevadilo mi, že mě viděl nahého. Ale rozhodně mi přišlo trapné, že je tu nahý se mnou. Takže jsem si dal na čas, než jsem se otočil.

Loki mi věnoval pobavený úsměv, když si všiml mého rudého obličeje, ale beze slov se pustil do práce a celého mě umyl. A tím myslím opravdu celého. Tak teď mi teprve začalo být pořádně trapně.

"Jsi na řadě." řekl mi a do ruky mi strčil napěněnou houbičku. Nejistě jsem kývl a začal mu umývat hruď. Černovlásek měl mimochodem moc pěkné tělo. Dokonce měl i nějaké svaly.

No....strávil jsem jeho umýváním jen pár minut, ale tváře mi rudly a rudly každou vteřinou. Obzvlášť když jsem se dostal k intimním partiím. To jsem myslel, že to se mnou sekne. No hlavně, že se při pohledu na mě, Loki skvěle bavil. Pomyslel jsem si ironicky.

Už jsme stáli v koupelně před sprchovým koutem s ručníky kolem pasů. Dalším ručníkem mi černovlásek sušil vlasy a upřímně, zrovna tohle bylo fajn.

Když skončil, sám si usušil vlasy pomocí magie. Pak ji použil znovu a přičaroval nám oběma nějaké oblečení z naší skříně. Když jsme pak konečně vyšli z koupelny ven, čekal nás, nebo aspoň mě, šok.

Na židli u stolu někdo seděl a nepříjemně se na nás teď koukal. Očividně tu na mě kvůli něčemu čekal. Vzhledem k době strávené v koupelně zřejmě čekal dlouho. Teď mě však trápilo jediné. Ví o Lokim.

"Jé....ahoj. Tebe jsem tu nečekal." řekl jsem nervózně, ale jeho nesouhlasný výraz mi dal jasně najevo, že se nemám snažit změnit téma. Povzdechl jsem si. "Co si takhle v klidu promluvit, Steve?"