Lásce neuletíš /FF Loki

45. Toaleta

Když jsem se probudil, do pokoje pronikaly sluneční paprsky. Přesto jsem měl pocit, že nebylo ráno, nýbrž skoro poledne. Ale po včerejším zážitku není divu, že jsem si přispal.

Sotva jsem si na to vzpomněl, můj močový měchýř si vyžádal mou plnou pozornost. V hlavě jsem si povzdechl a jemně oddělal Lokiho ruku z mého pasu. Nechci ho totiž vzbudit. Kdo ví, kolik toho naspal v cele.

Pomalu jsem se posadil a okamžitě si dal ruku na pusu, abych nevykřikl. Že mě bude bolet zadek, jsem tak nějak čekal, ale rozhodně jsem netušil, že to bude bolet tak moc.

Potichu jsem vstal z postele a vydal se k těm dveřím, jenž jsou hned vedle koupelny. Cestou jsem se zastavil u zrcadla v rohu ložnice a překvapeně zamrkal na svůj odraz.

Celý můj krk byl zarudlý, místy nafialovělý, a zdobilo ho hned několik otisků zubů. Má hruď sice byla na pár místech podobně označená, ale s krkem se to nedalo vůbec srovnávat.

Není divu, že s tím krkem skoro nehnu. Ne, že by mě bolel. Z nějakého důvodu mě nebolí... ani když se ho dotknu. Jen ho mám pořádně ztuhlý. Pomyslel jsem si a opustil pokoj.

O pár minut později už jsem se vracel z toalety zpět do ložnice. Zrovna jsem procházel kolem stolku v předpokoji, když mou hrudí projel, již známý, pocit bolesti.

Chytl jsem se kraje stolu, sesunul se na kolena a druhou ruku si přiložil k hrudi. Tak fajn, hlavně zhluboka dýchej. Snažil jsem se v duchu uklidnit sám sebe. Není to přeci poprvé, co se tohle děje.

Začal jsem zhluboka dýchat a snažil se potlačit bolest. Ta se ovšem s každou další vteřinou zvětšovala. Začínalo mi černat před očima. To není dobrý. Pomyslel jsem si a skousl si spodní ret.

Ta bolest je pokaždé větší. To ano. Ale teď je daleko, daleko, silnější, než byla posledně. Je možné, že se můj stav po včerejším milování zhoršit? Pokud ano, pak si za svou bolest můžu sám.

Loki... nesmí se z toho obviňovat. To bych asi nezvládl. Napadlo mě a v tu chvíli byla bolest v hrudi tak velká, že jsem si prokousl spodní ret, do něhož jsem do teď kousal, abych utlumil své bolestné stény.

Ze rtu mi začala kapat krev na nablýskanou podlahu. A že jí nebylo zrovna málo. Sakra. Zanadával jsem v duchu. Ještě tu dělám nepořádek.

V momentě, když už jsem nic neviděl, a bolest mě úspěšně začala posílat do bezvědomí, obmotaly se mi kolem hrudi něčí ruce. O vteřinu později se mým tělem rozlil uspokojující pocit, když se bolest začala vytrácet.

"Příště mi okamžitě dej vědět, že máš bolesti." sykl mi naštvaně do vlasů černovlásek. Usmál jsem se. Jsem rád, že se stará..... A že mě má rád.

"Nechtěl jsem tě budit." šeptl jsem mu nazpět. Opět se mi vrátil zrak, takže jsem si mohl prohlédnout tu kaluž krve u mých nohou. Co to ....??? To nemohlo být pouze ze rtu... Dle bolesti v puse soudím, že jsem si prokousl i špičku jazyka. Jak jsem to udělal...? Netuším. Hold jsem šikovný.

"To mi došlo." sykl Loki. Jeho ruce přestaly svítil zeleným světlem ve stejnou chvíli, kdy zmizela veškerá bolest. A tím myslím VEŠKERÁ. Léčivá magie. Černovlásek mě pak pustil, obešel mě a dřepl si přede mě.

"Zlobíš se?" zeptal jsem se ho, pustil se stolu a obě ruce složil do klína. Černovlásek se sice mračil, ale na mou otázku zavrtěl nesouhlasně hlavou.

"Nezlobím se. Jak bych mohl. Jen jsem měl strach..." přiznal mi, chytl mě za bradu a začal skenovat můj prokouslý ret. "Co jsi s ním dělal?"

"Asi jsem si ho prokousl. A jazyk taky." odpověděl jsem mu, i když jsem věděl, že jeho otázka byla spíše jen řečnická. Loki se uchechtl a jeho ruce opět začaly zářit zeleným světlem.

Cítil jsem jemný tlak a než jsem se nadál, zelená záře opět zmizela a černovlásek si stáhl ruce zpět k tělu se slovy: už je to v pořádku.

Pak mi podal ruku a pomohl mi se postavit. Až v ten moment jsem si všiml, že už je černovlásek oblečený. Oblékl se až tady u mě, nebo ještě předtím, než mi přišel pomoci? Mám pocit, že když mě zezadu objímal, cítil jsem jeho kůži na té své...

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě černovlásek. Věnoval jsem mu upřímný úsměv a jemné zavrtění hlavou. Jsem rád, že mi tentokrát nečte myšlenky.

"Nad ničím důležitým." pronesl jsem do ticha, udělal pár kroků k němu a objal ho. Ihned mi obmotal ruce kolem pasu a věnoval mi jemný polibek do vlasů.

"Kam jsi vlastně šel?" optal se mě se zájmem. Asi se vzbudil až v momentě, kdy jsem měl bolesti.

"Na toaletu." šeptl jsem mu do hrudi. Loki se zasmál a znovu mě políbil do vlasů.

"Dobře. Příště mě vzbuď." zasmál se a já si povzdechl.

"Mám tě budit jen kvůli toaletě?" zeptal jsem se ho a on souhlasně zamručel.

"Obzvlášť kvůli toaletě." řekl mi, odtáhl se ode mě a chytl mě za ruku. "Pojď. Měl by ses obléct. Takhle akorát nastydneš."