Lásce neuletíš /FF Loki

19. Sen

S Lokim jsem si pak povídal o všem možném a šel spát dost pozdě. Ne, že by mi to vadilo. Ráno jsem i tak vstal ve stejnou dobu jako vždycky. Čili podle ostatních až moc brzy.

Vstal jsem, převlékl se do čistého oblečení a vzal si Oriona na rameno. Pak jsem už opustil pokoj a sešel do kuchyně. Tam už byl hnědovlásek a něco kutil.

"Dobré ráno, Steve." řekl jsem mu a on mi pozdrav oplatit. Pak si mě přeměřil zvláštním pohledem.

"Jak ti je?" zeptal se mě. Ach. To jsem mohl čekat. Vždycky je až přehnaně starostlivý.

"Líp." odpověděl jsem mu prostě a věnoval mu jeden ze svých úsměvů. Steve přikývl a podal mi misku plnou cereálií s mlékem a lžičkou.

"Vím, že sis to dával naposledy, tak mě napadlo...." nedořekl to hnědovlásek a nejistě se podrbal na zátylku. "Pokud to nechceš, udělám ti klidně něco jiného."

"Tohle stačí. Děkuji, Steve." řekl jsem mu s úsměvem, popřál mu krásný běh a šel do obýváku. Tam jsem misku položil na stolek a přešel k oknu. "Varuji tě, Orione. Ne, že se bude opakovat to, co minule."

Leť si něco ulovit. Až se budeš vracet, přistaň na balkóně u mého pokoje. Pomyslel jsem si. Orel nad mými rozkazy zahvízdal, jakože chápe. Otevřel jsem okno a on vyletěl ven.

Sedl jsem si na pohovku a pustil se do snídaně. V klidu jsem si jedl, když mě najednou něco napadlo. A měl jsem chuť se praštit, protože jsem si na to vzpomněl až teď.

"Jarvisi?" zeptal jsem se robotického sluhy. "Včera..."

"O vše jsem se postaral. Nemusíte si dělat starosti, pane Jeremy." řekl mi klidně. Oddechl jsem si. "A už se mě na to nemusíte ptát. Dělám to již automaticky."

"Dobře. Děkuji, Jarvisi." řekl jsem mu a dál v klidu jedl. Jarvis se postaral o to, aby opět zmizely kamerové záznamy z mého pokoje z minulé noci v době, kdy tam byl Loki. Takže je tohle tajemství i nadále v bezpečí.

Po snídani jsem nevěděl, co mám dělat, abych se nenudil, zatímco budu čekat, až se Steve vrátí z běhání a ostatní se vzbudí a dojdou sem. Naštěstí Jarvis má odpověď vážně na všechno.

Poradil mi, kde najdu čistý blok s papíry a tužku s gumou. Takže jsem si to vzal, sedl si na gauči, přitáhl si nohy blíž k tělu, položil si na ně blok a začal si kreslit.

A aby u toho nebylo takové ticho, protože samotné kreslení opravdu příliš zvuků nedělá, tak jsem si u toho broukal melodii té písně, kterou včera zpíval Loki.

Čas plynul dost rychle. Uběhly asi dvě hodiny, a já už měl svůj výtvor skoro hotový. Ostatní se začali objevovat v kuchyni a postupně pak chodili do obýváku.

Ovšem chodili tiše a ani si nepovídali. Hádám, že je to kvůli tomu, že si broukám a nechtějí mě rušit. Nad tím jsem se v duchu zasmál. Je to od nich hezké.

Dokončil jsem poslední linii a přestal si broukat. Dílo bylo hotové. Měl jsem dle mého názoru až živě nakreslenou podivnou květinu, o které se mi dnes zdálo. Z toho snu si nepamatuji nic, až na tu květinu.

Usmál jsem se a otočil své dílo jejich směrem. Všichni na to užasle hleděli. Otec mě pochválil a Nat řekla, že bych se tím mohl živit. No, zas tak úžasný to není, i když je pravda, že jsem si na tom dal opravdu záležet.

"Odkud tu květinu znáš, Jeremy?" zeptal se mě zamračený Thor. Proč se ptá? A co tady dělá? Ani jsem si nevšiml, kdy a jak přišel. Ale jeho pohled mi stačil k tomu, abych dostal špatný pocit. Co jsem zase udělal?