Lásce neuletíš /FF Loki

44. Touha

Kapitola je 18+.
________________________
________________________
________________________

"Nejsem si jistý, jestli si uvědomuješ, do čeho se chceš vlastně vrhnout." nesouhlasil okamžitě Loki a zavrtěl nesouhlasně hlavou. Odtáhl jsem se od něj a podíval se mu do očí.

"Vím, do čeho jdu. Vysvětloval jsi mi to do detailů." ohradil jsem se hned a napodobil jeho zamračený výraz. Nechci se s ním hádat. Opravdu ne. A už vůbec ne kvůli tomuto.

"Stejně si tím nejsem jistý. Co když ti to ublíží? Tvůj zdravotní stav není..." zamumlal černovlásek na protest, ale tentokrát jsem ho to nenechal doříct.

"Můj zdravotní stav do toho netahej. Já to zvládnu. Vím, že jo." řekl jsem a uhnul pohledem do strany. Naštvat mě uměl stejně dobře jako mě uměl rozesmát.

"Seš si tím jistý? Nepůjdu do toho, jestli si to nepřeješ na více jak sto procent." upozornil mě. Už začínal povolovat. Očividně to chce stejně tak moc, jako já.

"Jsem si jistý." šeptl jsem jeho směrem pořád s pohledem upřeným do stany. Voda sice ještě není studená, ale její teplota rozhodně o něco klesla za tu dobu, co jsem si četl a co si povídáme.

"Remy, podívej se na mě." šeptl mým směrem a povzdechl si. Poslechl jsem ho a podíval se na něj. "Opravdu to chceš? Opravdu si to přeješ? Ptám se naposledy."

"Ano. Opravdu to chci. Já si to nerozmyslím, jestli jsi to ještě nepochopil, Lu." řekl jsem mu a věnoval mu jemný úsměv.

Černovlásek mlčel a vypadalo to, že teď neví, co dělat. Jakoby ještě sám sebe v nitru přemlouval, ať to nedělá. Povzdechl jsem si, pustil jeho ruku, otočil se k němu zády a šel ke kraji vany.

Vylezl jsem ven z vany, vůbec neřešil to, že mě může vidět nahého, došel ke skříňce a sebral z ní ručník. Ten jsem si pak obmotal kolem pasu a rozešel se do pokoje. Na prahu dveří jsem se zastavil a otočil se na něj přes rameno.

Stál ve vaně s překvapeným výrazem ve tváři a pozorně sledoval každý můj krok, každý můj pohyb. Věnoval jsem mu zamračený pohled, po kterém znejistěl. Jakoby se bál, že mu ukousnu hlavu. Což jsem teď opravdu chtěl udělat.

"Jdu do pokoje. Máš půl hodiny. Pokud si to rozmyslíš, přijď. Pokud ne, radši mi dnes nechoď na oči. Mám tě rád a nerad bych si na tobě vybíjel svůj vztek." sykl jsem a pak už odešel.

V pokoji jsem si sundal ručník a pořádně se utřel. Pak jsem se posadil na postel s ručníkem položeným v klíně. Teď už musím jen počkat. Pomyslel jsem si a pak mi něco došlo.

"Já tam nechal tu knížku." šeptl jsem a pobaveně zavrtěl hlavou. No... vracet se pro ni nebudu. To by bylo dosti trapné.

Najednou se mi kolem pasu obmotaly ruce a černovlásek si položil hlavu na mé rameno. Takže nakonec přece jen přišel. A nemusel jsem čekat příliš dlouho.

"Takže to chceš? Nemusíš to dělat jen kvůli mně. Pokud to sám nechceš, prostě to řekni." šeptl jsem s pohledem upřeným na zem. Já to sice opravdu chci, ale rozhodně nechci Lokiho do něčeho nutit.

"Do ničeho mě nenutíš." pronesl s vážností. Zase mi čte myšlenky. Pomyslel jsem si, zatímco mě černovlásek políbil na krk. "Chci to víc, než si myslíš."

"Takže?" jednoduchá otázka, na kterou je mnoho, ne až tak jednoduchých, odpovědí.

"Udělám to. Budu se s tebou milovat, ale..." na chvíli se odmlčel, než pokračoval. "když ti to bude nepříjemné nebo budeš chtít přestat, okamžitě mi to řekneš."