Lásce neuletíš /FF Loki

28. Sprcha

Ráno jsem se zase vzbudil brzy. Ovšem tentokrát jsem cítil, jakoby bylo něco jinak. Měl jsem zvláštní nevysvětlitelný pocit, jehož příčinu jsem našel až o chvíli později.

Vedle mě na posteli ležel černovlásek a spal. Já myslel, že včera večer zase zmizel. Tohle je poprvé, co zůstal. Ne, že by mi nějak vadila jeho přítomnost, ale jistě za tím něco bude.

"Ještě spi." zamumlal mým směrem, aniž by otevřel oči. Usmál jsem se, lehl si a otočil se na něj. Chvíli bylo ticho, než Loki nesouhlasně zamručel. "Řekl jsem spi ne koukej na mě."

"Já za to nemůžu. Víš, že vstávám brzy." odsekl jsem tiše a potlačoval smích. "Navíc jsi roztomilý, když spíš."

"Roztomilý? To jsi spíš ty." nesouhlasil se mnou a konečně poprvé otevřel své smaragdy. Jo, je roztomilý. A je mi jedno, co si o tom myslí.

"Tvůj kompliment přijímám." řekl jsem mu, odhrnul peřinu a vstal z postele. "Ovšem tvé lichotky mě uspat nemůžou, takže když dovolíš, jdu si dát sprchu."

"Můžu s tebou?" zeptal se najednou až moc energicky a posadil se.

"Do sprchy?" optal jsem se nechápavě. Proč by měl jít se mnou? Jo, moje nechápavé já je zpátky. "Myslím že to zvládnu sám, díky."

"Tak snad příště." odvětil černovlásek a na tváři se mu objevil úšklebek. Příště? Co? Radši jsem to nechal být a vlezl do koupelny, kde jsem se pro jistotu zamkl.

I když je mi naprosto jasný, že zamčený dveře nejsou pro Loki žádnou překážkou. Během chvilky by je buď odemkl magií nebo by se prostě přenesl rovnou sem do koupelny.

I nad tím jsem radši dále nepřemýšlel, svlékl se a dal si rychlou sprchu. O pár minut později už jsem šel s ručníkem kolem pasu zpátky do pokoje.

"Hm. Bereš si mou včerejší poznámku k srdci, že mi zas dopřáváš tak nádherný výhled?" ozval se za mnou jeho hlas, když jsem otevřel skříň.

"Spíš je mi to, stejně jako včera, úplně jedno." opravil jsem ho, oblékl si tričko a tepláky a došel ke stolu. Orion mi hned vzlétl na rameno, kde se začal čistit zobákem.

"No když to říkáš." povzdechl si černovlásek, vstal z postele a pomocí magie si přičaroval stejné oblečení, jako mám já. Takže už se mi hrabe i ve skříni. Pomyslel jsem si a sledoval boha, jak otevřel dveře a vyšel z pokoje.

"Co zase blázníš?" tiše jsem na něj vyjekl, rychle k němu došel a chytl ho za ruku. "Víš dobře, že tady nejsem sám. A pokud nechceš, aby o tobě někdo věděl, měl bys zalézt zpátky do pokoje."

"Všichni hrdinové jsou pryč. Zůstal tu s tebou jen Stark a ten už o mě ví." objasnil mi své chování. Jenže já byl z toho, co řekl, ještě zmatenější.

"Jak o tobě ví?" chtěl jsem vědět.

"Večer jsme si spolu promluvili." odpověděl mi jednoduše s pokrčením ramen. Měl jsem co dělat, abych nevykřikl.

"Cože?" vyjel jsem na něj zaskočeně, pořád jsem však mluvil tlumeným hlasem, abych nepřilákal Tonyho pozornost. Pak mi ovšem něco došlo. "A je v pořádku?"

Přece jen, bylo mi jasné, že se Loki s Avengers nemusí kvůli chybám v jeho minulosti. Takže kdyby přišli do střetu, rozhodně by z něj nevyšli všichni živí. A jestliže je Loki přímo přede mnou, živí a zdraví, pak....

"Jasně. Neboj, nic jsme si neudělali." rozesmál se černovlásek a zavrtěl pobaveně hlavou. Nechtělo se mi tomu věřit. Vážně se nepoprali? Ani trochu?

Loki si povzdechl, protože mi buď četl myšlenky, nebo dle mého ne zrovna přesvědčeného výrazu usoudil, že se chci radši sám na vlastní oči přesvědčit, že hnědovlasý vynálezce neleží někde pod kytičkami.

"Vážně je v pohodě. Víš, že bych ti nelhal." šeptl mým směrem a já se usmál. Jo, to je vlastně pravda. Mě by přece nelhal. Poznal bych, kdyby jo.

"Dobře." zamumlal jsem s úsměvem.

"Fajn, tak pojď." řekl černovlásek, chytl mě za ruku a začal mě někam táhnout. Na nevyřčenou otázku mi odpověděl dřív, než jsem na ni vůbec pomyslel. "Stark nás oba pozval na snídani. Prý chce poznat i mou světlou stránku nebo co."