Lásce neuletíš /FF Loki

8. Blondýna

Najednou jsem pocítil strach. Obrovský strach. Patřil Orionovi. Co se zase děje, že je tak vyděšený? Pomyslel jsem si podrážděně.

Zavřel jsem oči a soustředil se na orla. Na jeho mysl. Když jsem ji po chvíli našel, bylo to jako naráz do skla. Orion mě po chvíli pustil dovnitř a já tam jako malá myška vklouzl.

Když jsem pak otevřel oči, byl jsem v obýváku s tou partou lidí. Kousek ode mě seděl otec a hladil mě po hlavě. Moment. To nejsem já. Ale Orion. Nějak teď vidím a slyším všechno, co on.

Viděl jsem toho namachrovaného blonďáka, jak se podivně dívá mým, tedy Orionovým, směrem. Pak se podíval po ostatních a usmál se.

"Říkám vám, přátelé, že podobné ptáky si u nás dáváme jako předkrm na hostině." řekl a rozesmál se. Orel se napnul a lehce otřásl. Teď už chápu, proč se tak bojí.

"Ten orel patří mému synovi. Sáhneš na něj a zabiju tě." zastal se mého opeřeného parťáka můj otec a věnoval blonďákovi vražedný pohled.

"Jen jsem to zmínil, Jamesi. Nemusíš to brát hned tak vážně." pronesl trochu poplašeně blonďák pod otcovým pohledem. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou a zamrkal.

Zase jsem byl v laborce ve vlastním těle. U mě seděl Tony a vyděšeně mě pozoroval. Když si všiml, že mu pohled oplácím, zavrtěl hlavou a usmál se.

"Na chvíli se ti změnily oči na orlí a byl jsi mimo. Vůbec jsi mě nevnímal." řekl mi a tím mi osvětlil situaci. Chápavě jsem pokýval hlavou.

"Díky poutu, které mám s Orionem, jsem na chvíli viděl a slyšel to, co on." vysvětlil jsem mu.

"Orion je ten orel?" zeptal se mě. Přikývl jsem. "Chápu. To je zajímavé. Později mi o tom snad řekneš víc."

"Jistě. Uděláme ty testy, ať to mám za sebou." řekl jsem mu. Přikývl a pustil se do práce. Za hodinu jsme měli hotovo. A i Tonyho testy ukázaly, že mi selhává srdce.

"Nedá se to léčit. Ale aspoň ti dám prášky na bolest." řekl mi, z šuplíku vzal nějaké plato s prášky a podal mi ho. "Ber si vždy jen jeden a to až ve chvíli, kdy budeš mít bolesti. Uleví se ti po nich."

"Díky." řekl jsem, prášky si schoval do kapsy a pak se na něj zašklebil. "Hele, kdo je ta namachrovaná blondýna s rudým pláštíkem?"

"To je Thor. Bůh hromu." odpověděl mi a pak se zasmál. "Mimochodem, vymyslel jsi mu vážně hezkou přezdívku."

"Já vím." řekl jsem mu na to. "Udělá mi něco, když ho seřvu?"

"Myslím, že ne. Proč? Co udělal, že ho chceš seřvat?" optal se mě zvědavě Tony.

"Vyděsil mi orla. Tvrdil, že jemu podobné ptáky si u nich dávají jako předkrm." pronesl jsem pohrdavě. Hnědovlásek se tomu zasmál.

"Neber si to tak. On není zlý, jen tupý." prozradil mi s úsměvem a mrknutím. Nad tím jsem se zasmál. Tupec? Jo, to celkem sedí. "Normálně ho seřvi. Kdyžtak to pak svedeš na mě a řekneš, že to byl můj nápad."

"Nebudeš z toho pak mít problém?" zeptal jsem se ho nepřesvědčeně. Zavrtěl pobaveně hlavou.

"Při nejhorším se s ním poperu, no. Nebylo by to poprvé." pronesl se smíchem. Na to už jsem kývl. Tak fajn. Jdeme seřvat jednu blondýnu.