Lásce neuletíš /FF Loki

7. Pravda

Po pár testech jsme už jen čekali na výsledky. Černovlasý muž vedle mě se na mě každou chvilku díval zvláštním pohledem, jakoby snad přemýšlel, jak je to vůbec možné.

"Máme výsledky." zvolal hnědovlásek, který se mi představil jako Tony Stark, a hned mi navrhl tykání. "Shoda je 99,99%. Je to tvůj syn."

"Dobře." pronesl černovlásek a otočil se na mě. "Odteď je tohle tvůj domov. A můžeš.....můžeš......tedy pokud budeš chtít samozřejmě.....můžeš mi říkat.... tati."

"Jasně. Díky, tati." řekl jsem mu a věnoval mu upřímný úsměv. Ten mi oplatil v menší verzi a odešel z laboratoře.

"Ještě provedu pár testů, abych věděl, co ti to ti hydranti udělali." promluvil na mě Tony. Přikývl jsem, ale pak se na chvíli zarazil a věnoval mu nepříjemný pohled.

"Mohl bych ti před tím něco říct?" zeptal jsem se ho. Přikývl a věnoval mi zvídavý pohled. "Ale chci, aby to zůstalo je mezi námi. Nikdo jiný se o tom nesmí dozvědět. Hlavně ne otec."

"Jasně. Není problém." pronesl hnědovlásek. "Nikomu nic neřeknu. Slibuji. Jarvisi?"

"Ano, pane Starku?" ozval se stejný mužský hlas, který mě zaskočil u dveří. Nechápavě jsem se díval kolem a hnědovlásek si mého pohledu všiml.

"Jarvis je umělá inteligence, kterou jsem stvořil." vysvětlil mi a pak už promluvil přímo k Jarvisovi. "O tom, co mi teď řekne, nikomu neřekneš. A kdybych to někdy chtěl někomu vyzvonit, okamžitě mě zastav."

"Jak si přejete, pane." promluvil robotický hlas. Přikývl jsem. Fajn, tohle zvládnu. Žádný strach.

"Do Hydry jsem se dostal jako malý, takže si nepamatuji na nic předtím. A před pěti lety.... Na mě začali dělat experimenty." začal jsem opatrně.

"Před pěti lety...." přerušil mé ticho Tony. "V té době jsme teprve porazili tvého otce a dokopali ho na naši stranu."

"V době, kdy na mě začali experimentovat.... Takže do té doby byl pořád u Hydry?" optal jsem se ho. Přikývl.

"Pokračuj v tom, co jsi mi chtěl říct." řekl po chvíli. Zhluboka jsem se nadechl, vydechl a pokračoval, kde jsem skončil.

"Teprve nedávno se jim to konečně povedlo. To čeho chtěli dosáhnout. Spojili mé tělo i duši s orlem. Jenže po tolika letech, po tolika neúspěšných pokusech..... mi zůstal nechtěný vedlejší účinek, na který se přišlo taktéž teprve nedávno." pronesl jsem tiše s pohledem na podlahu.

"Co je to? Na co přišli?" chtěl vědět hnědovlásek, když jsem se na nějakou dobu zase odmlčel. Mluvilo se mi o tom těžko.

"Zjistili, že mi selhává srdce." řekl jsem mu a podíval se na něj. Věnoval mi lítostivý pohled. "Nezbývá mi moc času."

"Kolik?" optal se, přistoupil ke mně a sedl si vedle mě na židli.

"Podle odhadu doktora....dva měsíce." vydechl jsem těžce. Tony mi povzbudivě stiskl rameno.

"To mě mrzí." pronesl do ticha.

"Nemusí. Jsem rád, že čas, který mi zbývá, můžu strávit se svým otcem a vámi ostatními. Sice vás moc neznám, ale přijdete mi jako fajn lidi." řekl jsem po pravdě a jemně se usmál.

"To je hezký." pronesl a usmál se na mě. "A díky za tu poslední větu." Na to jsem jen kývl hlavou. Slov nebylo potřeba.