Lásce neuletíš /FF Loki

42. Jablko

Pohled třetí osoby:

V momentě, kdy mladík opustil věznici, se u Lokiho cely objevila nádherná žena s kamenným výrazem ve tváři. Černovlasého boha nepřekvapilo, že se zde objevila. Přesto neočekával, že se bude tvářit takto.

Něco ji trápí. Pomyslel si bůh lsti a falše. A buď se mi se svými obavami svěří nebo mi neřekne, co se děje, a budu si to muset zjistit sám. Jakýmikoliv způsoby.

"Matko?" oslovil ji bůh a žena mu věnovala dlouhé povzdechnutí. Dobře věděla, že nemá cenu před ním něco tajit, protože je schopný si to zjistit sám.

"Přečetli jsme všechny knihy, které nabízely naději na jeho uzdravení. Všechny. A existuje pouze jediný lék." začala královna s pohledem do smaragdových očí.

"Jeremy... on to neví, že?" odtušil černovlásek při pohledu na svou matku a ta okamžitě přikývla.

"Nechtěla jsem mu to říkat. Ode mě by pravdu nesnesl." řekla a věnovala svému synovi malé pousmání. "Musíš mu to říct ty, Loki!"

"Pokud si myslíš, že to tak bude nejlepší..." odvětil a pak se teprve odvážil zeptat. "Co ho tedy vyléčí?"

"Tohle." zamumlala královna, přišla blíže k magické stěně a v dlani se jí zničehonic objevilo zlaté jablko. Loki se trhaně nadechl a z předmětu v její ruce nespustil zrak ani na vteřinu.

"To nemyslíš vážně. Tohle ne!" vypadlo z něj vyděšeně. Sám si nebyl jistý, jestli je tohle opravdu jediné řešení, a v duchu se modlil, aby to byl celé jen hloupý sen.

"Je mi to opravdu moc líto, Loki. Ale tohle je jeho jediná naděje na přežití. Nic jiného ho zachránit nemůže." pravila žena smutně.

"Odmítne. Nevezme si ho. Tohle by nikdy neudělal." protestoval bůh s kroucením hlavy. Znal svého milovaného velmi dobře. Svým tvrzením si byl téměř jistý, přesto však ne na sto procent.

"To nemůžeš vědět, Loki." nesouhlasila královna. Prohlédla si svého syna od hlavy až k patě a pak se chápavě usmála. "Bojíš se, že odmítne, ale v hlouby své duše si přeješ, aby to přijal."

"Samozřejmě, že si to přeji. Nechci o něj přijít. Nechci mu dát sbohem.... Ale tohle on nikdy nepřijme. Takový on není..." řekl skleslým hlasem zalitým bolestí. Své city dával najevo jen opravdu výjimečně. Když se však jednalo o tohohle mladíka, bylo mu vše jedno.

"Nebuď si svým tvrzením pořád tak jistý, synu." zamumlala královna a věnovala bohovi podivný úsměv plný něhy. "Láska dokáže změnit každého. Změnila tebe."

"Kam tím míříš, matko?" zeptal se Loki s zvídavým pohledem. Bylo mu jasné, že vybírá taková slova, která mu toho moc neřeknou. Vždy trvala na tom, že si cestu k pravdě musí najít sám.

"Pro sebe by to možná opravdu neudělal... ale co kdyby to měl udělat pro tebe?" nechtěla ho dále trápit královna a tak šla rovnou k jádru věci.

"Netuším..." šeptl jejím směrem černovlasý bůh a povzdechl si. Jeremy ho má rád a on jej ještě víc, ale byl by schopný se vzdát své lidskosti jen kvůli němu? Na to Loki neznal odpověď.

"Kdyby jsi byl v jeho kůži, udělal by jsi to?" optala se jej žena s vážností.

"Bez váhání." odpověděl okamžitě bůh, aniž by nad tím nějak dlouze přemýšlel. Byl schopný pro toho mladíka udělat všechno. I tohle.

"Pořád si myslíš, že odmítne? Není lehké se vzdát někoho, na kom ti opravdu záleží. A on se bude muset potýkat se stejnou otázkou, s jakou ses teď potýkal ty." pravila královna.

Jediným máchnutím ruky zrušila magickou stěnu, která je od sebe oddělovala a černovlásek se na ni nechápavě podíval. Žena se usmála. Opravdu se změnil. Za jiných okolností by tu už takhle nestál.

"Téměř celý dnešní den jsem přemlouvala Odina, aby tě propustil. Nakonec souhlasil s tím, že vyměnit tvou celu za tvé komnaty není zase tak špatný nápad." vysvětlila své počínání. "I on si všiml změn ve tvém chování."

"Takže místo cely budu zamčený ve svých komnatách?" optal se bůh a královna přikývla. "A Jeremy?"

"Bude tam s tebou, samozřejmě. Budete mít možnost spolu strávit nějaký čas,..." dostala ze sebe hnědovlasá žena a dala černovláskovi do ruky zlaté jablko. "tak to spolu proberte. Čím dřív mu o tom řekneš, tím více času bude mít na přemýšlení."

"Jistě, chápu. Děkuji za tvou pomoc, matko. Vím, že jsi dělala vše, co je v tvých silách, abys mu pomohla." řekl s jemným úsměvem a nechal jablko zmizet pomocí své magie do meziprostoru.

"Ráda jsem pomohla. Teď pojď prosím se mnou. Bude pro tebe bezpečnější, když tě do tvých komnat doprovodím." usmála se královna na černovláska a rozešla se k východu.

"Jistě, matko." odsouhlasil její slova bůh a bez dalších debat se rozešel za ní s úsměvem na rtech. Počkej na mě, Remy. Za chvíli jsem u tebe.