Lásce neuletíš /FF Loki

18. Sázka

Byl pro mě celkem šok, když mě namísto nahněvaných slov obdaroval jemným dotekem. Loki ke mně přišel a pohladil mě po vlasech. Překvapeně jsem zvedl hlavu a střetl se s těmi jeho smaragdy.

"Nezlobím se." řekl mi klidně a na jeho tváři byl opravdu úsměv. Žádné známky vzteku. Vražedný pohled, kterým se na mě předtím podíval, zmizel beze stop.

"Zpíváš nádherně." řekl jsem mu a myslel to zcela upřímně. Loki se překvapeně nadechl, ale pak se na mě zase vřele usmál.

"Děkuji. Nedělám to často." prozradil mi. To je jasný důkaz toho, že o tom nikdo jiný neví.

"Ale měl bys." šeptl jsem jeho směrem. Černovlásek přestal čechrat mé vlasy, zavrtěl pobaveně hlavou na nesouhlas a vydal se do pokoje, kde si zase sedl na postel.

"Chceš se o to vsadit?" zeptal se mě s úsměvem. Vešel jsem do pokoje, zavřel dveře na balkón a sedl si kousek od něj.

"Sázka?" zeptal jsem se a on přikývl. Ale o co? O co bychom se mohli vsadit? Něco s námi, s Avengers nebo... Mám to. "Dobře, vsadíme se."

"O co?" zeptal se mě zvědavě.

"Vsadím se, že do tří dnů, počítaje od teď a s přesností na minuty, zavolá ředitel Fury." řekl jsem mu svůj návrh.

"A když do tří dnů nezavolá?" zeptal se mě a naklonil hlavu na stranu. Je mi jasný, že odpověď na tuhle otázku zná, a pouze ji chce slyšet ode mě.

"Pak vyhraješ." pronesl jsem pobaveně a věnoval mu velký úsměv.

"Tak fajn..." začal. "Když vyhraješ, budu ti takovéhle písně zpívat pokaždé, když si to budeš přát."

"A když vyhraješ ty?" chtěl jsem vědět. Přece jenom chci, aby to bylo výhodné pro nás oba. Ne, že z toho bude mít prospěch pouze on. A hlavně chci hrát férově.

"Když vyhraji, splníš mi jedno jediné přání." řekl mi s úsměvem. Co?

"Jaké přání?" optal jsem se. Pokud po mě bude chtít, abych někoho třeba zabil nebo i naopak zachránil, pak to není a nikdy nebude v mých silách.

"To se dozvíš, až vyhraji." řekl mi. Se smíchem jsem zavrtěl hlavou.

"Nějak si věříš." podotkl jsem pobaveně a lehl si zády do peřin. Ne, že bych byl unavený, ale pořád platí, že bych se neměl moc namáhat.

"Trocha sebevědomí nikdy nikomu neublížila." pronesl taktéž pobaveně a taky si lehnul. "Mimochodem, jak se cítíš? Po té nehodě..."

"Netuším, jak o tom víš, ale mám se skvěle. V rámci možností. Nesmím pár dní dělat prudké pohyby a namáhat se." odpověděl jsem mu s úsměvem.

"Vím o všem, co se tě týká." řekl mi upřímně a já se na něj podíval.

"Sleduješ mě?" zeptal jsem se ho. Není to tak, že by mi to vadilo nebo jsem se na něj zlobil, spíš je to nepříjemné. No vážně, mít někoho za zadkem kamkoliv se v téhle budově hnu? Od toho je tu Jarvis, ne? Takže jeden hlídač stačí.

"Možná." odpověděl neurčitě a podíval se na mě. Věnoval mi jeden z jeho nádherných úsměvů a prsty mě pohladil po hřbetě ruky. "Zlobíš se?"

"Ne." řekl jsem mu upřímně a naše oči se opět střetly. Tentokrát však bylo něco jinak. V Lokiho očích tančily podivné jiskry. Takové, které jsem u něj nikdy neviděl. A já neměl tušení, co přesně to znamená.