Lásce neuletíš /FF Loki

25. Polibek

Když jsem přišel do pokoje, černovlásek seděl na posteli, ve stejné pozici jako když jsem odcházel, a trpělivě na mě čekal.

Usmál jsem se na něj, došel ke stolu, položil na něj talíř s jídlem a vzal si na rameno hnědého orla. Rukou jsem poklepal na opěradlo židle a Loki nad tím protočil oči v sloup. Přesto však vstal, přišel ke mně a sedl si na židli.

"Dobrou chuť." popřál jsem mu.

"Díky. Vypadá to dobře." řekl mi, vzal příbory a slušně se pustil do jídla. Přikývl jsem, vydal se k posteli a cestou ještě zavřel dveře od pokoje. Sedl jsem si na peřinu, Oriona si postavil na nohu a začal ho hladit po peří.

Nevím proč, ale je to uklidňující. Obzvlášť, když je jeho peří tak jemné. Mají ho takový všichni ptáci? Netuším, ale je to možné.

Chvíli jsem se na Oriona díval a pak mě napadlo, že bych ho možná mohl vykoupat. Ne teď, samozřejmě. Ale někdy v blízké době. Určitě by mu to nijak neuškodilo.

Nechal jsem své myšlenky radši být a podíval se na černovláska, který právě dojedl. Páni. Taky to měl strašně rychle snědené. Asi měl podobně velký hlad jako já.

"Chutnalo?" zeptal jsem se ho. S úspěchem přikývl, zvedl se a došel ke mně. Natáhl ruku k orlovi, a když se po něm nijak neohnal, pohladil ho po hlavě. Je možné, že je Orion v jeho blízkosti tak klidný, protože jsem já v jeho blízkosti klidný?

"Je to možné." odpověděl mi na moje myšlenky černovlásek. "Sdílíte své city. Pokud mě nevidíš jako hrozbu, ale spíš jako přítele, pak to on vycítí a přizpůsobí se tvému mínění."

"Čteš mi myšlenky." řekl jsem, jakoby to nebylo dost jasné. Loki přikývl. "Děláš to často?"

"Ptáš se mě na to, jak často čtu myšlenky právě tobě?" optal se mě pro jistotu a když jsem přikývl, pokračoval. "Bude to asi šokující, ale často ne. Upřímně? Teď to bylo podruhé."

"A kdy to bylo poprvé?" zeptal jsem se. Jo, moje zvědavost zase válí. Černovlásek však pobaveně zavrtěl hlavou.

"To je tajemství." šeptl, sedl si vedle mě a Orion hned přešel z mé nohy na jeho. Černovlásek ho pohladil po peří, než mi věnoval tajuplný pohled. "Co jsi to řekl, než jsi odešel na večeři?"

"Co přesně máš na mysli?" zeptal jsem se ho a pobaveně na něj zamrkal. Jsitou představu jsem totiž měl.

"No...něco ve smyslu, že až se vrátíš, budeme pokračovat tam, kde jsme skončili." napověděl mi, i když mi bylo jasný, že ví, že to vím.

"Jo. Něco takového jsem řekl." zamumlal jsem s úsměvem. "Tak kde jsme to tedy skončili?"

Loki se zasmál, ale už nepromluvil. Chtěl jsem se ho zeptat, co chtěl vlastně dělat, ale předběhl mě. Než jsem se nadál, černovlásek mi nadzvedl prstem bradu, přiblížil se ke mně a spojil naše rty.

Tohle jsem nečekal. Tohle...je pro mě něco neznámého. Dřív jsem nic takového nezažil. Ale byl to krásný pocit. Cítil jsem jeho hřejivé jemné rty, jak se dotýkají těch mých.

V tu chvíli jsem zapomněl jak dýchat a jen překvapeně koukal do Lokiho smaragdových očí. Jeho pohled byl v tu chvíli něžný a milý a v očích mu zase planuly ty neznámé jiskřičky.

Po asi minutě jsem se trhaně nadechl, uvolnil se a zavřel oči. Loki okamžitě zaznamenal, že jsem se uklidnil, a začal svými rty pohyboval v jemném rytmu. Jelikož to bylo opravdu příjemné, po chvíli jsem jeho pohyby začal kopírovat.

Loki se přitom tlumeně zasmál a po chvíli se odtáhl. Jeho tvář byla ozdobena úsměvem od ucha k uchu. Přísahám, že takhle se ještě neusmíval. Takhle ne.

"Nevadilo ti to?" zeptal se mě pro jistotu, ale jeho nádherný úsměv nezmizel.

"Ne. Jen..." na vteřinu jsem se zamyslel a černovláska tím malinko zaskočil. "Bylo to moje poprvé. Nikdy jsem o tom ani neslyšel, tak.....ehm....co to bylo?"

"Nevíš?" zeptal se mě překvapeně a úsměv mu zmizel. "I když vlastně chápu, proč to nevíš."

"Ehm...." odkašlal jsem si. O tom pekle fakt mluvit nechci. "Řekneš mi tedy, co to bylo?"

"Jistě. To byl polibek, nebo taky líbání." objasnil mi po chvíli Loki a věnoval mi něžný pohled.

"Dělají to všichni?" zeptal jsem se nechápavě. "Nebo je to jen výjimečné nebo něco takového?"

"Výjimečné? To vskutku." pronesl černovlásek pobaveně. Moje nevědomost ho najednou začala bavit. "Polibek věnuješ jen člověku, který pro tebe znamená víc než tvá rodina a kterého máš radši než sám sebe."