Lásce neuletíš /FF Loki

9. Tým

Vyjeli jsme výtahem zpátky do obýváku. Naštvaně jsem se postavil na prahu, zamračil se na blonďáka a párkrát si odkašlal, abych si získal pozornost nejen jeho, ale i všech ostatních.

"Thore," začal jsem varovným tónem a pak na něj zvýšil hlas. "Jestli mi sáhneš na orla, nebo mi ho ještě někdy vyděsíš, udělám předkrm já z tebe."

Tony, který stál celou dobu za mnou, se hlasitě rozesmál a s ním i všichni ostatní. Jen blonďák zamumlal něco jako omluvu a díval se všude možně, jen ne na mě. Jo, děsivý pohled mám po otci.

Orion, kterému se zřejmě ulevilo, se vznesl z gauče a přistál mi na rameni. Párkrát jsem ho pohladil po peří a zašeptal mu slova útěchy. Když se uklidnil úplně, otřel se mi o krk a jemně zahvízdal.

Tony ke mně došel a postupně mi představil všechny lidi v místnosti. Nezapomněl pak udělat druhé kolo, při kterém mi sdělil jejich přezdívky. Nejvíc se mi zalíbila Zlatovláska. To opravdu sedí.

Nataša, zrzavá agentka jakési organizace, už nevím jméno, se podívala ze mě na Oriona a zpátky. Pak nastavila ruku a usmála se na mě.

"Můžu?" optala se mě. Přikývl jsem a úsměv jí oplatil. Leť k ní. A buď hodný. Pomyslel jsem si v hlavě. Orel, jenž slyšel mé rozkazy, se vznesl z mého ramene a přistál ženě na ruce.

"Sakra, je těžší, než jsem myslela." řekla mým směrem, když si musela ruku podepřít a zřejmě jí dělalo jisté potíže orla strpět. Ten však nebyl hloupý, hned mu to došlo a tak se přesunul na její rameno. "Lepší." oddechla si.

"Kolik váží, že i Nat s ním má problémy?" zeptal se lukostřelec vedle ní. Myslím, že se jmenoval Clint. Pokrčil jsem rameny.

"Netuším." pronesl jsem. Nat mi věnovala pobavený pohled.

"Ty to necítíš, že? Tu jeho váhu..." řekla mým směrem a já, i když ne zrovna nadšeně, kývl.

"Pro mě je Orion lehký jako pírko. Nedělalo by mi žádný problém mít ho na jednom prstu." prozradil jsem jim. Lukostřelec obdivně pískl a Bucky pyšně pokýval hlavou.

"Možná je to díky tomu vašemu poutu." navrhl Tony a já jen kývl. Možná. A možná taky ne. Kdoví. Přešel jsem k otci a sedl si vedle něj na gauč.

"Takže...vy jste jako parta superhrdinů nebo něco takového?" zeptal jsem se jich. Přikývli. Slova se chopil muž, který byl podle všeho jejich kapitán a ještě byl nejlepším přítelem mého otce.

"Dá se to tak říct. Jsme spíš tým lidí, kteří se nějak liší od ostatních lidí, a proto jsme vhodní pro zachraňování světa." řekl mi Steve. Nevím proč, ale v jeho podání mi to přišlo vtipné.

"A říkáme si Avengers." dodal ještě Tony s úšklebkem. Vůbec mě nepřekvapilo, když odněkud vzal flašku vodky a pořádně se napil.

"A bojujeme s nebezpečnými organizacemi a mimozemšťany." přidal se k němu Clint. Nad posledním slovem protočil Thor oči v sloup.

"Takže i s Hydrou?" zeptal jsem se jich. Všichni se po sobě podívali a vyměnili si pro mě nic neříkající pohledy.

"Jo, i s ní." odpověděl mi Tony a sedl si hned vedle mě. "Máš s tím problém?"

"Ne, vůbec ne. Nakopejte jim zadek i za mě." řekl jsem se smíchem. Všichni se zasmáli a Nat mi věnovala zvednutý palec nahoru.

"Spolehni se." řekla mi. Pokýval jsem nad tím hlavou, vstal, převzal si od ní Oriona a se slovy: jsem utahaný, dobrou.... se rozešel do pokoje, do kterého mě navigoval Jarvis. Jo, byl to náročný den.