Lásce neuletíš /FF Loki

13. Hrdina

"Myslím, že jsem se ptal první." pronesl muž a bylo vidět, že má co dělat, aby nezačal křičet nebo nadávat. Hm, možná by potřeboval kafe.

"Myslím, že mě to nezajímá." odpověděl jsem mu a dál v klidu jedl svou snídani. Muž udeřil pěstí do stolu a naštvaně se na mě podíval.

"Okamžitě mi řekněte, kdo sakra jste!" vykřikl na mě. Hlavně klid, jo? Aby ti za chvíli nepraskla žilka na čele. Pomyslel jsem si. Položil jsem misku na stůl a věnoval mu vražedný pohled, při kterém se nejistě opřel na židli.

"To vy mi řekněte, kdo sakra jste, a proč voláte v tuto nekřesťanskou hodinu, kdy všichni ostatní ještě spí!" pronesl jsem chladně zvýšeným hlasem.

"Ach....já se zapomněl představit, že?" snažil se to zamluvit. Jo, můj děsivý pohled funguje. Bojí se i otce nebo mám děsivější vražedný pohled, než má on? Ptal jsem se v duchu sám sebe. "Jsem Nick Fury, ředitel přísně tajné organizace zvané S.H.I.E.L.D."

"Jsem Jeremy. Jeremy Barnes." představil jsem se také a zase nasadil neutrální kamenný výraz. S.H.I.E.L.D.? Nepracuje tam náhodou Nataša?

"Barnes? Jako James Barnes? Co s ním máte společného?" optal se mě hned. Jasně, mě by to taky zajímalo.

"Je to můj otec." odpověděl jsem mu proto popravdě. Jeho výraz se změnil na překvapený, možná i lehce šokovaný.

"On má syna? Proč o tom nic nevím?" zeptal se. A to jako musí vědět o všem? Je snad robot nebo co? Moje myšlenky se mi v hlavě motaly jedna přes druhou.

"Nic si z toho nedělejte. On sám o tom taky nevěděl." prozradil jsem mu. Věnoval mi nechápavý výraz, nad kterým jsem protočil oči. "Dlouhý příběh."

"Tak ho zkraťte." nevzdával se. Jemu se to lehce řekne. Jenže mi přijde, že tenhle chlap se jen tak nevzdává. On by byl schopný tu pravdu ze mě vymlátit i přes tu televizi.

"Fajn." povzdechl jsem si. "Zkráceně řečeno, celý život jsem prožil u Hydry, ze které jsem utekl, abych našel svého otce, Jamese Barnese. Přišel jsem sem teprve včera."

"Chápu." přikývl. "Jak jste utekl?"

"Někdo mi pomohl." vylezlo ze mě. Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. Proč to komplikovat?

"Takže tam mají zrádce." na to jsem pouze přikývl. "Teď by mě ovšem více zajímalo, jak Vám mám věřit. Co když představujete hrozbu?"

"To je první chytrá otázka, na kterou jste se zeptal." řekl jsem mu s úšklebkem. "Kdybych byl hrozba, rozhodně bych tu jen tak v klidu nejedl cereálie, nemyslíte?"

"To dává smysl. Přesto však potřebuji víc, než jen Vaše slovo." řekl mi. Co dalšího jako chce? Abych stejně jako ostatní zachránil spoustu lidí? Ani nápad.

"Nejsem hrdina." odsekl jsem ostře. Na to mi chybí odvaha, sebevědomí, super schopnosti, protože mý pouto s Orionem mi v boji rozhodně nepomůže, a asi nějaké zbraně. A s těmi si úplně nerozumím. Fury přikývl.

"To vím. Nechci po Vás, aby jste byl hrdina, ale aby jste nebyl nepřítel." řekl mi chytře. To je pravda. Stačí, když nebudu ten zlý. Ale nemusím být ani hodný. Můžu být někde mezi.

"A jak Vám to mám dokázat?" zeptal jsem se. Hlavně ať po mě nechce nesplnitelné úkoly. I já jsem jen člověk.

"Dokážete mi to tím, že zůstanete v Avengers Tower a nebudete dělat problémy." řekl mi. Přikývl jsem.

"Mimochodem....proč že vlastně voláte?" zeptal jsem se. Je to zvláštní, ale úspěšně se odpovědi na tuto otázku vyhýbal.