Lásce neuletíš /FF Loki

24. Hlad

"Jsem si toho vědom." šeptl se smíchem Loki a stále se mnou setrvával v objetí. "Budu ti zpívat kdykoliv, si o to řekneš. Jak jsem slíbil."

"Dobře." pronesl jsem a usmál se. "Co jsi ode mě vlastně chtěl? Jaké bylo to přání?"

"Proč?" zeptal se Loki nechápavě.

"Přijde mi nefér, abych po tobě něco chtěl jen tak. I když šlo o sázku. Tak ti chci splnit to přání." řekl jsem rozhodně.

"Chceš, aby to bylo fér?" zeptal se mě a odtáhl se ode mě. Pustil mě a ruce si položil na klín. Taktéž jsem ruce spustil podél těla.

"Tak nějak." přikývl jsem a sledoval, jak se mu ve tváři objevil šok.

"Dobře." kývl po chvíli na souhlas a usmál. Jo, s úsměvem je rozhodně hezčí. Pomyslel jsem si. "To přání... je trochu komplikované."

"A?" nechápal jsem. Zase.

"Chci něco zkusit. S tvým souhlasem." prozradil mi aspoň něco černovlásek a nejistě si skousl spodní ret.

"Nevím, co přesně chceš zkoušet, ale máš můj souhlas." řekl jsem tedy a on přikývl.

"Zavři oči. Prosím." požádal mě a já mu vyhověl. Zavřel jsem oči a uvolnil se. Přece mě tu teď nezabije nebo něco takového. Vím, že by to neudělal. Minimálně ne..... mě.

Loki se ke mně přiblížil a já ucítil jeho teplý dech na mém obličeji. Jsem opravdu rád, že jeho dech voní sladce. Skoro jako med nebo něco takového. Kdyby mu páchlo z úst, asi bych se odtáhl a odkázal ho na žvýkačku.

Černovlásek byl v tuto chvíli opravdu blízko. Nemusel jsem mít otevřené oči, abych věděl, že je ode mě jen pár centimetrů. Ovšem to bylo vše, co udělal.

Zdálo se mi, že nad něčím váhá. Neví, jestli to, co chce, má opravdu udělat nebo ne. Chtěl jsem mu říct, že není proč váhat a že má udělat to, co chce, ale vyrušil nás hlas nad námi.

"Pane Jeremy. Omlouvám se, že vyrušuji, ale pan Stark mě požádal, abych Vám řekl, že je večeře." dostal ze sebe robotický sluha.

Otevřel jsem oči a podíval se z okna ven. Kdy se setmělo? Ani jsem to nepostřehl. Otočil jsem se zpátky na černovláska, který se nedůvěřivě díval kolem.

"To je Jarvis. Umělá inteligence." vysvětlil jsem mu s úsměvem. Loki chápavě přikývl a věnoval mi vděčný úsměv. "Řekni Tonymu, že už jdu."

"Jak si přejete, pane Jeremy." odpověděl mi Jarvis okamžitě a pak se odmlčel. Věnoval jsem černovláskovi vedle sebe omluvný pohled.

"Jen běž. Nebudu se zlobit, když pak něco přineseš i mě. Taky bych se měl najíst." řekl mi se smíchem, nad čímž jsem jen pobaveně zakroutil hlavou.

"Až se vrátím, budeme pokračovat, kde jsme skončili." pronesl jsem s jistou nadějí a černovlásek souhlasně pokýval hlavou.

Pak už jsem se zvedl, otevřel dveře a odešel z pokoje. Za pár minut jsem se dostal do kuchyně, kde u stolu seděl hnědovlasý vynálezce a pochutnával si na nějakém mase s nudlemi. Vypadalo to dobře a ještě líp to vonělo. Ale bylo mi jasný, že to Tony objednal. Vařit moc neumí, co se mi tak svěřil.

"Co jsi dělal celý den?" zeptal se mě muž, vstal, přešel ke kuchyňské lince a vzal do ruky druhý talíř s tím stejným jídlem. Došel ke mně, podal mi ho i s příbory a ukázal na místo vedle sebe. Bez protestů jsem si sedl.

"To a tamto. Hlavně jsem pátral po nějakých informacích. Přece jen je dost věcí, co neznám." odpověděl jsem mu. Zase taková lež to nebyla. Chápavě přikývl.

"Chápu. Tak...dobrou chuť." popřál mi. S úsměvem jsem mu řekl to stejné a pak se konečně pustil do jídla. Až teď jsem si uvědomil, jaký mám vlastně hlad. Jídlo bylo navíc výborné.

"Je na přidání?" zeptal jsem se, když jsem to všechno snědl. Tony, který měl snědenou sotva polovinu talíře, na mě překvapeně koukal.

"Jo, jasně. Objednal jsem toho víc." řekl mi po chvíli a ukázal na bílé krabice na kuchyňské lince. "Jen do toho. Nevěděl jsem, že máš takový apetit."

"No jo. A můžu si to vzít do pokoje?" zeptal jsem se ho. Přikývl, i když zřejmě nechápal, proč si to nechci sníst tady. "Budeš mít zítra na mě čas, nebo ho budu trávit zase sám v pokoji?"

"Budu muset ještě něco dodělat v dílně, ale je to práce tak na hodinu, takže bych měl mít čas." odpověděl s úsměvem, zatímco jsem přešel ke krabicím, teplé jídlo z nich přendal na talíř a rozešel se do pokoje.

"Fajn. Dobrou noc." křikl jsem ještě na hnědovláska. Ten na mě křikl taky něco jako dobrou noc. Víc už jsem ani slyšet nemohl, protože jsem byl na cestě do pokoje.