Lásce neuletíš /FF Loki

40. Návštěva

Poznámka autorky:

Angličtina - "uvozovky"
Asgardština - "uvozovky a kurzíva"
Myšlenky - kurzíva

_______________________________
_______________________________
_______________________________

Ode dne, kdy mě sem černovlásek vzal uplynuly dva týdny. Můj čas zde se zase o něco zkrátil a opravdu mi ho moc nezbývalo. Navíc jsem si s sebou nevzal své prášky, takže bolesti, které už mívám denně, prožívám v nesnesitelných agóniích.

Královna se sice nabídla, že mi může pomáhat s magií, ale odmítl jsem. To by za chvíli nedělala nic jiného, než mi pomáhala od bolesti. Radši ať pokračuje v hledání léku... Který jsme zatím nenašli.

Jelikož už čtu asgardštinu bez chyb, i když na některá slova, která jsem předtím neviděl, se ještě pro jistotu optám, tak pomáhám s hledáním léku a učení nových slov už je víceméně na mě.

Každý den jsem trávil s královnou v knihovně, která už mi nepřipadala tak obrovská jako prvně. Možná jsem si na ni už zvykl a začal se v ní i trochu orientovat. Ale kdo ví....

Noci jsem trávil v Lokiho komnatách. Spalo se mi tam v rámci možností pohádkově a jeho luxusní koupelna mi pokaždé vyráží dech. Pokud bych dostal aspoň jednu šanci, zase s Lokim podstoupit společné koupání, rozhodně bych neváhal.

Každopádně jsem ho za celou tu dobu neviděl. Ani Odina nebo někoho jiného. Dokonce jsem ještě neviděl ani stráže. I když mi bylo jasné, že tu jsou, nějakou náhodou jsem se s nimi vždy minul. Nebo to tak bylo čistě na příkaz královny? To netuším.

Jasně, hodně bohů a ostatních asgarďanů jsem mohl potkat v jídelně, ale do té jsem očividně neměl povolený přístup. Jídlo se mi vždy záhadně objevovalo v Lokiho komnatách. I když si myslím, že je to magie, a má za tím prsty Frigga.

_____________________

Další den jsem se probudil, vyhoupl se z postele, sebral již nachystanou hromádku čistého oblečení a pomalým krokem se docoural do koupelny. Pustil jsem vodu do vany a zatímco se napouštěla, odložil jsem oblečení na skříňku a vrátil se do pokoje.

Sedl jsem si ke stolu a pustil se do nachystané mísy s ovocem. Začalo mi chutnat hroznové víno. Posledních pár dní si ho dopřávám k snídani ve velkém. Pomyslel jsem si, nalil si do poháru bylinkový čaj a napil se.

Po snídani jsem se přesunul do koupelny, kde se mi zatím napustila voda, a tak jsem ji vypnul. Svlékl jsem se a ponořil se do horké vody. Tohle je daleko lepší než sprcha v toweru.

Uběhla půl hodina a já konečně opustil vanu, usušil se a oblékl. Z vlasů mi ještě odkapávala ledová voda, ale nehodlal jsem si je sušit. Takhle to pro mě bylo příjemnější. Obzvlášť když je mi poslední dobou takové vedro. Horečky nemám, ale možná to souvisí s mým zdravotním stavem.

Když jsem se vrátil do pokoje, královna už na mě čekala. Věnoval jsem jí jemné pokývání hlavy namísto pozdravu. Toto vřelé gesto mi hned oplatila a na tváři se jí objevil úsměv.

"Můžeme vyrazit?" optala se a já přikývl. Vyrazili jsme z komnat dlouhými chodbami.... Nejdříve jsem myslel, že jdeme do zase do knihovny, ale na jednom rozcestí jsme šli tentokrát doprava, ne doleva.

To už jsem dokázal říct s jistou. Jak tu cestu tam a zpátky chodíme každý den, vím, kolikrát zahnout doprava a kolikrát doleva i přesné pořadí odboček. Takže jsem hned věděl, že do knihovny rozhodně nejdeme.

"Kam jdeme?" zeptal jsem se jí. Bylo až k nevíře, jak jsem si zvykl mluvit jejich jazykem, jako bych byl odjakživa jedním z nich. Minimálně poslední dva, možná tři, dny mezi námi nepadlo jediné slovo anglicky. Ani jedno jediné.

"To je překvapení." pronesla s úsměvem. V další chodbě jsme zastavili před zamčenými dveřmi. Firgga odněkud vytáhla klíč a odemkla. "Běž dovnitř."

Věděl jsem, že se nemám čeho bát. Královna by mi nikdy neublížila, ne vědomě. Na to má až moc dobré srdce. Stejně jako v mých očích on. Proto jsem neváhal, otevřel dveře a vydal se dolů po menším schodišti. Dveře se za mnou zavřely.

Dole jsem se zastavil na prahu. Nemohl jsem uvěřit tomu, co vidím. Místnost byla plná oddělených kójí se zdmi z magických bariér. Cely. Tohle je věznice. A hned v té nejbližší jsem spatřil toho, koho jsem teď toužil vidět nejvíce.

Měl na sobě jen spodní část svého asgardského oděvu a znuděně seděl v rohu opřený o zeď. Smaragdy měl zabodnuté do stropu a černé kadeře se mu lepily k obličeji. Jistě by se potřeboval vykoupat.

"Nestojím o návštěvy." pronesl s nezájmem a nevěnoval mi jediný pohled. Usmál jsem se, donutil sám sebe k pohybu a zastavil se až u magické průhledné stěny.

"Vyháníš mě, sotva jsem přišel? To se ti nepodobá..." odpověděl jsem mu s úsměvem. Měli jste vidět, jak rychle se na mě podíval. V jeho očích se usadil neskrývaný údiv.

"Remy?" vypadlo z něj, jakoby ani nevěřil, že tu opravdu jsem. Zasmál jsem se a mokrý pramen vlasů si zastrčil za ucho. Černovlásek se zvedl, přešel celu a zastavil se tak, že kdyby mezi námi nebyla ta magické stěna, bezproblémů by mě objal.

"Co tě tak překvapilo? To, že vypadám skoro jako tvoje mladší verze? Nebo to, že jsem se tu zastavil?" optal jsem se ho. Věnoval mi uchechnutí a pobavené zavrtění hlavou.

"Překvapilo mě všechno, obzvlášť tvá skvělá asgardština. Hádám, že tě ji naučila matka." promluvil na mě s upřímným úsměvem. "A mé oblečení ti sluší. Jsi v něm k nakousnutí."

"Tu lichotku rád přijmu, ale uvědomuješ si, že na to teď není ten správný čas, že?" zeptal jsem se ho a nesouhlasně se zamračil. "Dobře si věděl, že tě čeká cela, a stejně si mě sem vzal."

"Co k tomu dodat... Možná mě okouzlila tvá krása." řekl mi s úsměvem, zatímco ve mě se začal pěnit vztek.

"Přijde ti to vtipné?" vydal jsem ze sebe přes zaťaté zuby. Když uviděl můj doslova vražedný pohled, smát se přestal. "Máš štěstí, že je mezi námi ta stěna, jinak bych tě..."

"Jinak bys mě co? Políbil? To bych si nechal líbit." smát se sice přestal, ale očividně se nehodlal vzdát svých nemístních vtipů, které by mě za jiných okolností donutily k smíchu. Nyní mi však pouze přilíval horkou vodu do vařícího kotle.

"Ne...jinak bych tě uškrtil."