Lásce neuletíš /FF Loki

14. Příčina

"Ovšem..." předstíral, že na důvod svého telefonátu na okamžik zapomněl, ale mě nepřelstil. "Zaznamenali jsme v Toweru nějaké podivné výkyvy energie. Byly ovšem moc slabé na to, abychom je analyzovali. Nevíte o tom něco?"

Hned jsem vědět, co je příčinou. Loki. Používal magii. Dvakrát. Poprvé, když se včera večer objevil v mém pokoji, a podruhé, když z něho odcházel. Jenže to se přece nikdo nesmí dozvědět.

"Ne." zavrtěl jsem hlavou a udělal zamýšlený výraz, jako bych se na to vážně snažil přijít. Přitom pravdu znám, jen ji nechci říct. Loki přeci nechce, aby o naší dohodě někdo věděl.

"Dobře tedy. Kdyby Vás ale něco napadlo, okamžitě mi zavolejte." řekl mi a zřejmě to chtěl ukončit, ale já ho zastavil.

"Můžu Vám říkat Nicku?" zeptal jsem se ho. Na chvíli ztuhl, jako bych byl první, kdo se ho na to ptá, ale pak mi věnoval nepříjemný pohled.

"Ne, říkejte mi Fury." odpověděl mi.

"Proč?" optal jsem se nechápavě. Nikdy jsem neslyšel o nikom, kdo by chtěl být oslovován svým příjmením. Vždyť je to divný.

"Protože mi tak říkají všichni." utnul to a hovor ukončil dřív, než jsem stihl protestovat. Zavrtěl jsem pobaveně hlavou.

"No, když myslíš, Nicku." pronesl jsem nahlas a zasmál se. Vzal jsem misku a dojedl svou snídani. Pak jsem dal špinavé nádobí do myčky a stoupl si k oknům. Nevím proč, ale mohl bych se na město z téhle výšky dívat snad pořád.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál, ale do kuchyně už pomalu začali chodit ostatní, až tam byli všichni. Dávali si něco k snídani a bavili se o všem možném. Nějak moc jsem to nevnímal, dokud mi někdo nesáhl na rameno. Otočil jsem se a uviděl vedle sebe stát otce.

"Dobré ráno." popřál jsem mu a všiml si ostatních, kteří už se přesunuli do obýváku i s jídlem a pitím. I Steve už tu byl. Nebyl tu jen Thor, ale ten se pravděpodobně včera večer vrátil tam, odkud přišel.

"Dobré." popřál mi otec a ostatní kývli na pozdrav. Nad tím jsem jen protočil oči v sloup. Přišel jsem k nim a sedl si vedle hnědovláska, kterému z vlasů ještě odkapávala voda. Po tom běhu mu sprcha zřejmě bodla.

"Jak dlouho už jsi vzhůru?" zeptal se mě Tony a já jen nejistě pokrčil rameny. Na hodiny jsem se vážně nedíval.

"Dlouho ne." řekl jsem, ale Steve vedle mě se hned začal smát. Ostatní se na něj nechápavě podívali.

"Dovolím si nesouhlasit, pane Jeremy. Vstal jste tak brzy, že jste v kuchyni zastihl pana Rogerse ještě předtím, než si šel ven zaběhat." ozval se nad námi Jarvis. Steve přikývl.

"To jako vážně?" zeptal se nevěřícně Tony a napil se ze svého hrnku. "Bylo to dnes výjimečně nebo takhle šíleně brzy vstáváš normálně?"

"Normálně." odpověděl jsem a věnoval mu nechápavý pohled. Vím, že vstávám brzo, ale že by to bylo až tak brzo? Já to vlastně nikdy neřešil.

"No bezva. Máme tu druhého Steva." pronesl se smíchem Clint a ostatní se k němu přidali. Bucky, který si sedl vedle mě, mi věnoval pobavené zakroucení hlavy a usmál se jak na mě, tak na Steva.

"Pane Starku?" zeptal se najednou Jarvis.

"Jo?" optal se ho nechápavě vynálezce, ale mě bylo hned jasný, co mu chce říct.

"Když jste všichni spali a pan Rogers byl venku, volal ředitel Fury. A pan Jeremy se o ten telefonát postaral." řekl mu.

"Co?" vykřikl překvapeně Tony a spolu se všemi ostatními se na mě šokovaně podíval. Co? Udělal jsem snad něco? Pomyslel jsem si. Mám pocit, že jsem s Nickem mluvit neměl.