Lásce neuletíš /FF Loki

50. Znovuzrození

Pohled třetí osoby:

Od Jeremyho smrti uplynuly sotva dva dny a většina hrdinů se mohla zbláznit. Bucky se sice probral z bezvědomí, ale byl na tom duševně tak špatně, že byl odkázaný na ostatní.

Byl zavřený ve svém pokoji, kde seděl na posteli jako tělo bez duše. Ostatní za ním chodili, aby mu pomohli se najíst a napít. V tomto stavu by to jistě sám nezvládl.

Steve trpěl spolu s ním a doufal, že se z toho co nejdříve dostane. Bylo mu však jasné, že až se tak stane, bude si voják přát jediné.... Pomstu.

Hnědovlásek však nehodlal vojákovi nějak bránit. Pokud bude chtít pomstít Jeremyho, půjde s ním. Nenechá svého přítele ve štychu. Navíc...toho mladíka měl taktéž rád. I on si jeho smrt bere osobně.

Co se týče Tonyho, ten doposud nevyšel ze své dílny. Prý tam něco staví, aby přišel na jiné myšlenky. Avšak dle slov Jarvise, přežívá jen na konzumaci alkoholu. Takže s takovou, dřív nebo později, skončí v nemocnici.

Jarvis však všem slíbil, že pokud toto bude trvat déle jak tři dny, i kdyby jen o minutu, tak vynálezce vykopne s dílny s tím, že se má jít pořádně najíst a vyspat. Takže ho ostatní dobrovolně nechali v rukách robotického sluhy.

Zbytek týmu se na to snažil nemyslet, ale věci vždy nejdou tak hladce. V celém Toweru panovala smuteční nálada a nikdo z přítomných se neměl ke smíchu. Proč by se taky měli smát, když jim umřel člen "rodiny", že?

Mezitím na Asgardu se snažil černovlasý princ dělat vše proto, aby se udobřil s Odinem, a měl tak větší volnost po paláci. Chtěl udělat Remymu překvapení. Jenže se strážnými za zadkem to bylo nemožné.

Navíc matce slíbil, že se pokusí s ním udobřit, pokud se z černovláseho mladíka stane bůh. A když už to slíbil, tak to chtěl dodržet. I když nadšený z toho rozhodně nebyl. Obzvlášť když Odin se zase tak moc k nějakému udobření neměl.

Královna Frigga se celou tu dobu starala o černovlasého mladíka a každým okamžikem čekala na jeho probuzení. Přece jen, jeho tělo už prošlo jistými změnami a jeho orgány začaly opět fungovat. I když trochu jinak, než předtím. Přece jen už nebyl člověk. Byl to bůh.

______________________

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale zdálo se to jako věčnost. A v jednom momentě jsem si byl jistý, že už se nevzbudím. Pomyslel jsem si a ztěžka otevřel oči.

Sotva jsem zaznamenal zdobený strop Lokiho ložnice a už jsem si musel sednout. Mým tělem se rozlila bolest. Příšerně mě bolela záda, ale ta nepříjemná, až místy štiplavá, bolest se brzy rozplynula.

Za to mi však přišlo, jakoby mi na záda někdo naložil bednu cihel. Nezdálo se mi to těžké... Byl jsem si však jistý, že na těch zádech něco mám. Něco, co tam původně nebylo.

Odkryl jsem ze sebe peřinu a zjistil, že mám na sobě aspoň kalhoty. Z nějakého důvodu jsem se totiž vzbudil bez trička. Čeho jsem si ale všiml hned, byly mé vlasy.

Měl jsem je sice už před tím delší, ale rozhodně ne tak, aby mi překážely ve výhledu, když skloním hlavu. To jsem totiž udělal, když jsem se odkrýval...a pár předních pramenů mi hned zastínilo výhled.

Zavrtěl jsem nad tím hlavou, zastrčil si neposedné prameny za uši a zvedl se z postele. Když jsem se vydal pryč z pokoje, musel jsem se zastavit a vrátit se k zrcadlu, kolem kterého jsem předtím prošel.

Díval jsem se na vlastní odraz a nevěřil svým očím. Doslova. Mé oči byly orlí, černé vlasy mi končily pod rameny a dokonce i mé tělo se změnilo. Výška mi sice zůstala, aspoň myslím, ale mé tělo bylo drobnější, dokonalejší a přibyly mi i nějaké  svaly.