Lásce neuletíš /FF Loki

27. Snesitelnější

Pohled Tonyho:
Po téhle větě nastalo ticho. Přiznávám, že něco takového jsem opravdu nečekal. I když vzhledem k tomu, co jsem před chvílí na vlastní oči viděl, je to asi pochopitelné.

"Fajn. Mohl bys začít tím, jak znáš Jeremyho." řekl jsem mu a sedl si na židli. Černovlásek se ze svého místa nehnul a když jsem mu rukou naznačil, že si taktéž může sednout, jen zavrtěl hlavou v nesouhlas.

"Potkali jsme se před pár dny. Čirou náhodou, řekl bych. Normálně bych to neřešil, lidé mě nezajímají....ale on je jiný." začal bůh a párkrát přešlápl.

"Jiný? Konkrétně?" zajímal jsem se. Přece jen vím, že je ten mladík jiný. Ale ne nijak zásadně. Tak co přimělo tohohle boha si to myslet?

"Je nestranný. Žije přítomností, ne minulostí. Je chápavý a starostlivý a neodsuzuje ostatní. Navíc..." vypadlo z černovláska a odmlčel se.

"Navíc?" chtěl jsem vědět i zbytek. S tím, co řekl, souhlasím. V tomhle je Jeremy opravdu jiný. Já sám nedokážu žít v přítomnosti. Pořád vzpomínám na to, co se stalo v minulosti, a ty vzpomínky mě občas dohání až k záchvatům úzkosti.

"Navíc mám pocit, že ve mě probouzí pocity, které jsem už dávno pohřbil. V jeho blízkosti se cítím v bezpečí a sám sebou. Nemusím nic předstírat, nemusím lhát." šeptl bůh s pohledem do zdi.

"Chápu." pronesl jsem a černovlásek mi věnoval nevěřícný pohled. Zřejmě si myslel, že ho za tuto pravdu odsoudím nebo zavřu do cely. "Takže mu opravdu nechceš ublížit ."

"Ne." hlesl, i když to nebyla otázka. "Svým způsobem ho mám rád."

"Věř mi nebo ne, ale tohle mi došlo." zasmál jsem se a na chvíli zalitoval, že jsem si sem nevzal žádné pití. Whisky by mi teď bodla.

"Jen si nejsem jistý, zdali je to dobře..." povzdechl si černovlásek a promnul si kořen nosu. Pak se jeho oči střetly s mými. "Proč se na mě tak díváš?"

"Protože se mi nechce věřit tomu, že ses do toho kluka opravdu zamiloval. Ty. To je šílené." zamumlal jsem zamyšleně a věnoval mu svůj zářivý úsměv.

"To mi povídej." zasmál se bůh. Tak a tohle si musím někam zapsat. Muflon se v mé přítomnosti upřímně a od srdce zasmál. To by se mělo počítat mezi zázraky letošního roku. Nevím, jak přesně to děláš, Jeremy, ale jen tak dál.

"Jsem rád, že i pitomec jako ty se může změnit k lepšímu." pronesl jsem se smíchem a pozoroval, jak se jeho výraz změnil na naštvaný. Přesto však po mě nic nehodil a ani nepoužil magii. Příjemná změna.

"Nejsem pitomec, Starku." řekl mi ledově klidným hlasem. Další poznámka do mého deníčku. Žádný smrtelník, ale Stark. Změny to jsou sice malé, ale celkem zásadní.

"No když myslíš..." rozhodně se s ním nechci začít hádat. "Jinak, když už jsi tady, tak tady můžeš zůstat. Aspoň dokud se nevrátí ostatní z mise."

"To myslíš vážně?" nevěřil mým slovům. Přikývl jsem a černovlásek se usmál.

"A ještě....zítra můžeš přijít i Jeremym na snídani. To, že si mě vyhodil z okna, ti nikdy neodpustím. Ale chtěl bych poznat i tvou světlou stránku." poznamenal jsem. Při zmínce o oknu se bůh zašklebil.

"Dobře. Beru na vědomí." pronesl mým směrem a pokýval hlavou. "Pozvání na snídani přijímám, jen tak mimochodem."

"To beru na vědomí zase já." zasmál jsem se.

"Jak je libo. Už půjdu." řekl mi s vážným výrazem ve tváři a zvedl ruku, pravděpodobně aby mohl použít magii. Dřív, než stačil zmizet, jsem ho však zastavil.

"Loki?" světe div se, ale zázraky se dějí i z mé strany. Oslovil jsem ho vůbec někdy jménem? Teď ani sám nevím.

"Jo?" zeptal se nechápavě se zdviženou rukou, očividně pořád nachystaný odejít.

"Asi mi bude chvíli trvat, než si na to tvé nové chování a tvou přítomnost zde zvyknu. Přesto musím uznat, že se mi teď s tebou dobře povídalo. Jsi o poznání snesitelnější." poznamenal jsem a založil si ruce na hrudi.

"Také jsi snesitelnější, když chvíli neukazuješ své ego, Starku." zamumlal bůh s úsměvem a během chvilky zmizel v záblesku zeleného světla. Musel jsem se usmát. Na tom, co teď řekl, asi něco je.