Lásce neuletíš /FF Loki

5. Setkání

Vyšel jsem z uličky a překvapeně zalapal po dechu. Město bylo na první pohled obrovské a plné lidí. A přímo přede mnou opravdu stála vysoká budova s velkým písmenem A nahoře. Pomalu jsem se tam rozešel.

Když jsem se zastavil přede dveřmi ucítil jsem na ramenu drápy a lehké závaží. Podíval jsem se na Oriona. Je s podivem, že mě díky té zelené mlze vůbec dokázal najít a ještě k tomu tak rychle. Ale tím, že jsme spojení, asi neměl s hledáním problém.

Otočil jsem se zase ke dveřím a zamyslel se. Bylo by lepší zazvonit nebo zaťukat? Je to velká budova, takže ťukání by nemuseli slyšet. Už jsem se chtěl natáhnout po zvonku, ale vyrušil mě jakýsi hlas.

"Přejete si něco, pane?" promluvil na mě mužský hlas, ovšem netušil jsem odkud. Možná někdo z budovy na mě mluví přes reproduktor u zvonku a sleduje mě přes kameru nad dveřmi. Napadlo mě.

"Ehm....ano. Je tu James Barnes?" zeptal jsem se a pořád se nenápadně rozhlížel kolem sebe.

"Co mu chcete? Pokud se můžu zeptat." ozval se zase hlas. Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou.

"Je to osobní. Potřebuji s ním nutně mluvit. Prosím." řekl jsem a nervózně si skousl spodní ret. Hlas se na nějakou dobu odmlčel.

Pohled třetí osoby:
Všichni avengers seděli v obýváku a mezi sebou si povídali o všem možném, když je z jejich zábavy vyrušil hlas robotického sluhy.

"Nerad vás ruším, ale dole u dveří stojí nějaký mladý muž a žádá o rozhovor s panem Barnesem." řekl Jarvis a všichni se překvapeně podívali na černovlasého muže, jenž v ruce držel noviny. I on sám byl zaskočený.

Zvedl se a rozešel se k výtahu. Přece jenom, bylo to poprvé, co se někdo ptal na něj. Opravdu poprvé. A proto chtěl černovlasý muž zjistit, o co jde. Těžko říct, jestli to byla zvědavost nebo blbost. Snad toho nebude litovat.

"Bucky." zastavil ho hlas za ním. Otočil se na hnědovlasého muže, svého nejlepšího přítele, jenž se na něj díval zvláštním pohledem. "Vážně tam chceš jít?"

"Ptá se po mě. Po mě, Steve. To se nikdy dřív nestalo." řekl mu černovlasý s jistou nadějí v hlase. Hnědovlásek chápal, jak mu teď asi je, proto pouze kývl a nechal ho nastoupit do výtahu.

O chvíli později už černovlasý muž otevřel dveře hlavního vchodu a zadíval se na černovlasého mladíka s jantarově žlutýma očima a hnědým orlem na rameni. A ten mu pohled oplácel.

Mezitím všichni v obýváku koukali na televizi na kameru u dveří. Nechápavě sledovali mladíka s orlem, který netrpělivě přešlapoval sem a tam, dokud se neotevřely dveře. Když pak viděli dva černovlasé muže, jak se po sobě navzájem dívali, překvapeně se po sobě podívali.

"Taky se vám zdá, že jsou si strašně podobní?" zeptal se hnědovlasý vynálezce a upil ze skleničky trochu whisky.

"Když teď stojí tak blízko sebe....Ta podoba tam je. Opravdu vypadá jako Buckyho mladší verze." pronesla zamyšleně zrzavá agentka a přehodila si nohu přes nohu. Ostatní jen němě přikývli a dále sledovali, co se bude dít.

"James Barnes?" zeptal se mladík a černovlásek přikývl. "Podívejte se prosím na tohle." Podal mu nějakou složku. Bucky si ji nechápavě převzal, otevřel ji a pomalu se do ní začetl.

"Jarvisi, co je to?" optal se vynálezce.

"Složka, pane." odpověděl sluha.

"To bych bez tebe fakt nevěděl. Zajímá mě, co je uvnitř." řekl hnědovlásek.

"To nevím, pane. Ale možná se to později dozvíte." odpověděl mu Jarvis a pak už zase všichni v tichosti sledovali, co se u dveří děje.