Lásce neuletíš /FF Loki

36. Pravidla

Jmenovaný si mě chvíli zamračeně prohlížel a černovlasého boha si k mému údivu absolutně nevšímal. Ne, že by o něm nevěděl. Spíš to vypadalo, že se ho snaží ignorovat. Ať už měl proto jakýkoliv důvod.

"Fajn." povzdechl si nakonec, i když nepůsobil nijak nadšeně. "Tak si tedy promluvme."

"Dobře." usmál jsem se nervózně a sedl si na postel. Loki si sedl hned vedle mě a očividně už se nadechoval, aby něco řekl, ale kapitán ho předběhl.

"Ty se do toho pro vlastní dobro nepleť." varoval ho Steve a propálil ho až téměř vražedným pohledem. Narozdíl o pohledů, které umím s otcem, ten jeho nenaháněl hrůzu, zato vzbuzoval respekt.

"Ale..." chtěl se hned bránit dotčený bůh, ale znovu byl zastaven. Tentokrát mnou. Chytl jsem ho za rameno a prudce s ním trhnul do zadu, takže spadl zády na postel.

Černovlásek zůstal ležel s překvapeným výrazem, který se ani nesnažil nijak skrýt. Když jsem se na chvíli podíval na Steve, byl na tom podobně. Zaskočeně seděl na židli a nechápal, co se stalo.

"No tak fajn. Dělej, jak myslíš." pronesl černovlásek klidně a nechal si v ruce objevil knížku. Tu otevřel, a aniž by si sedl nebo se nějak přetočil, zvedl knížku nad hlavu do dostatečné vzdálenosti a začal si číst.

"Tak to jsem upřímně nečekal." ozval se konečně hnědovlásek. Otočil jsem se na něj a usmál se.

"Co přesně? To, že mě poslechl a neprotestoval? Nebo to, že si čte Percyho Jacksona?" zeptal jsem se ho se smíchem.

"To první." odpověděl mi a taktéž se jemně usmál. Napjatá, téměř vražedná, atmosféra byla ta tam. "I když to druhé je taky zajímavé."

"Souhlasím." zamumlal jsem a můj úsměv zase opadl. "Nevím, čím bych začal, takže se asi ptej na vše, co tě zajímá."

"Dobře." přikývl. "Na začátek bys mi mohl říct, jak dlouho už tu je."

"Od doby, co jsem sem přišel." řekl jsem pravdivě. Jeho výraz zůstal stejně nečitelný a kamenný.

"Kdo všechno o něm ví?"

"Já a Tony. A teď už i ty." zamumlal jsem. Nad tím jen hnědovlásek zavrtěl hlavou. Očividně nechtěl vědět, proč o něm ví i vynálezce a jak na něj vůbec přišel.

"Jak jste se vy dva poznali?" pokračoval ve vyptávání.

"Úplnou náhodou, řekl bych." poznamenal jsem a černovlásek vedle mě se uchechtl. Radši jsem si ho nevšímal a pokračoval. "Vrazil jsem do něj v zapadlé uličce. Asi osud."

"Aha. Jaký spolu máte vztah? Vzhledem k tomu, že jste se spolu sprchovali asi dost vážný." optal se mě. A tohle ho zajímá jako proč? No, radši to nechám být.

"Ehm....my...." za boha jsem si nemohl vzpomenout, jak se říká tomu, když se dva lidi mají rádi a líbají se. Loki mi to jednou vysvětloval, ale zrovna teď jsem měl v hlavě úplně vymeteno.

"Je to můj přítel. Chodíme spolu." ozval se černovlásek, aniž by odtrhnul pohled ze stránek. Usmál jsem se jeho směrem a pak se podíval na Steva. Ten vypadal překvapeně, zároveň však i zamyšleně.

"Myslel jsem si to. Jelikož s námi ani jeden z vás nepracuje, tak mi to nevadí. Přesto...." na chvíli se odmlčel. "Jakou mám jistotu, že něco neudělá? Vidím, že se změnil. Ale na jeho minulost zapomenou nemůžu."

"Tonyho pravidla." ozvalo se z pod knížky. Steve se na černovláska nejdříve podíval naštvaně, pak se jeho pohled změnil na nechápavý. Ani já nevěděl, o čem to mluví.

"Když už jsi nám do toho skočil, tak pokračuj." pronesl jsem s úsměvem. Černovlásek otočil stránku a dlouze si povzdechl, jakoby se mu do toho nechtělo.

"Pravidlo první: Nikoho nezabiješ a nikoho nezraníš. Pravidlo platí pro lidi, zvířata i jiné bytosti a vztahuje se na celou tuto planetu." prozradil nám. To mi nezní jako něco, co by řekl vynálezce.

"A co když něco uděláš mimo planetu?" chtěl vědět hnědovlásek.

"Pravidlo druhé: Pokud něco posereš ve vesmíru či na jiné planetě a ohrozíš svým činem nás, naši planetu či náš vesmír, pak musíš udělat vše proto, aby jsi svou chybu napravil. I kdyby jsi u toho měl mít střeva obmotaná okolo krku." je mi jasné, že si Tonyho slova upravil k obrazu svému, přesto jsem v tom vynálezce viděl.

"To už zní jako Tony." pronesl zamyšleně hnědovlásek a já se zasmál.

"Právě jsem myslel na totéž." řekl jsem s úsměvem od ucha k uchu. Steve mi věnoval lehké pousmání, než se zase chopil slova.

"Dobře, to snad stačí. Poslední otázka. Pro teď." řekl mi a svou pozornost přesunul na mě. V jeho očích se v tu chvíli odrážely pochyby a starosti. "Proč zrovna on, Jeremy?"

"Já vlastně ani nevím." povzdechl jsem si. Bylo mi jasný, že mou odpověď poslouchá i černovlásek. "Možná proto, že byl se mnou i v těžkých časech. A je se mnou i teď, i když k nám osud zrovna není milosrdný."

Narážíš na svou vlastní budoucnost? Jen abys věděl, vadí mi to. Strašně mi to vadí. Mám tě rád a rozhodně ti nechci dávat jednoho dne sbohem. Ozval se mi v hlavě jeho hlas. Pousmál jsem se. Jeho slova mi vždy dokáží zvednout náladu.

"Osud k vám není milosrdný? Myslíš tím, že z toho zrovna nejsem nadšený a až to jednou zjistí ostatní, jejich reakce bude stejná jako moje?" optal se mě Steve. Ach, kdybys jen věděl.

Nejistě jsem přikývl. Rozhodně mu nehodlám říkat pravdu o tom, že jednoho dne, a to celkem brzy, prostě umřu. Rozhodně ne. Stačí, že to ví Tony.

"Nemusíš mít strach. Pochopil jsem to já, pochopil to Tony. Tak to pochopí i oni." řekl mi hnědovlásek a zvedl se ze židle. "Zamykejte si dveře. Pro příště."

"Jasně." kývl jsem, hnědovlásek odešel a černovlásek magií zamknul. Ulevilo se mi. Šlo to celkem dobře. Pomyslel jsem si, lehl si na postel a přitulil se k Lokimu, který mi věnoval jemný polibek do vlasů.