Lásce neuletíš /FF Loki

17. Píseň

Pár minut mi trvalo, než jsem byl schopný se vůbec posadit a následně postavit. Když se mi to pak povedlo, téměř bez komplikací, otec mi pomohl se dostat až k výtahu.

Po chvíli už jsme byli v obýváku. Všichni si nás okamžitě všimli a přišli až ke mně. Jeden přes druhého se mě ptali, jestli jsem v pořádku, a já jim jen souhlasně kýval hlavou. Na slova jsem se nezmohl.

Otec mi pomohl se posadil na gauč, na kterém už si hověl velký hnědý pták. Okamžitě jsem do něj naštvaně drcnul a donutil ho se ode mě odtáhnout. Jo, jsem na něj naštvaný. A myslím, že oprávněně.

"Jarvis nám řekl, že jste si objednali pizzu, tak jsme si ji objednali taky." řekl nám pobaveně Tony. Přikývl jsem.

"Jo, nikdy jsem ji neměl, tak..." ani jsem to nedořekl a Clint mi skočil do řeči.

"Nikdy jsi neměl pizzu?" zeptal se dost šokovaně a vlastně i všichni ostatní vypadali zaskočeně. Jenom otec to chápal.

"Ne...je dost věcí, co neznám..." povzdechl jsem si a oni to radši nechali být. Zřejmě pochopili, že o tom úplně nechci mluvit.

Tony začal vyprávět jakousi vtipnou příhodu a tak jsem ho, stejně jako ostatní, pobaveně poslouchat. Čas pomalu plynul a než jsem se nadál, jakýsi poslíček nám donesl pizzu.

Jídlo bylo vložené do kartonových krabic, ale i tak krásně vonělo. Clint podal každému z nás jednu krabici a já prý dostal sýrovou. Dle Tonyho slov byla jedna z nejlepších.

Otevřel jsem krabici a do nosu mě udeřila úžasná vůně. Nádhera. Vzal jsem si do ruky jeden trojúhelníček a pořádně si ukousl. Mňam.

"Tak jaký to je?" zeptal se vedle mě otec a na mou odpověď pravděpodobně čekali i všichni ostatní, protože v obýváku bylo najednou podezřelý ticho.

"Lepší jídlo jsem v životě nejedl." odpověděl jsem mu, na což se ostatní hlasitě rozesmáli. A zatímco jsme všichni večeřeli, Jarvis nám k tomu pustil nějaké písničky.

Náramně jsem si tenhle večer užil. Když jsem dojedl, pořád jsem všem dobrou noc a pomalým tempem se rozešel do svého pokoje. Orion, který seděl na mém rameni, se mi třel o krk.

Vím, co to znamená. Omlouvá se mi. A já nevím jak, ale už jsem mu to tak nějak odpustil. Přece jenom mi ta pizza zvedla náladu a on cítil mou radost. Takže byl šťastný, já jsem byl šťastný. A tak nějak zloba zmizela.

Když jsem s ním došel do pokoje, zůstal jsem překvapeně stát na prahu. Dveře na balkón byly otevřený, na balkoně stál černovlásek v obyčejném černém tričku a zelených teplácích a s pohledem na nocí zalité město něco tiše zpíval.

Píseň to byla nádherná, i když jsem netušil, o čem byla. Černovlásek zpíval v jiném jazyce a to dodávalo celé téhle situaci osobité kouzlo.

Orion se naprosto neslyšně přenesl na židli, zatímco já tiše zavřel dveře od pokoje a pomalu se vydal za ním. Zastavil jsem se jen metr od něj a dál poslouchal jeho tichý zpěv.

Musel jsem uznat, že má nádherný hlas a na zpěv má opravdu talent. I když nevím, jestli je to něco, čím se chlubí. Možná je to jedno z jeho tajemstvích, které jsem omylem zjistit.

Byl jsem přitom tak zabrán do svých myšlenek, že jsem nezaznamenal, že jeho zpěv utichl a on se na mě s vražedným pohledem otočil. Jo, neměl jsem ho slyšet. Nechtěl, aby to někdo věděl.

"Omlouvám se, Loki." řekl jsem mu dřív, než mi stihl vynadat nebo něco takového, a sklonil jsem hlavu k zemi. Cítil jsem se dost provinile.