Lásce neuletíš /FF Loki

22. Minulost

"Jsem rád, že to říkáš." pronesl mým směrem a pak si povzdechl. "Obávám se totiž, že bez toho, aniž bys znal aspoň kousek mé minulosti, nemůžeš pochopit, kdo jsem."

"Řekni mi, co sám uznáš za vhodné. Do ničeho tě nenutím." řekl jsem mu a úsměvem, chytl ho za ruku a propletl si s ním prsty. Doufám, že ho tohle gesto aspoň trochu uklidní.

"Mé pravé jméno je Loki Laufeyson. Můj biologický otec je Laufey, král mrazivých obrů z planety Jotunheim. Jako malé batole mě tam jednoho dne našel Odin, král Asgardu.

Pocítil vůči mě lítost a tak mě vzal na Asgard, kde se o mě začala starat jeho žena, královna Frigga. Stala se mou matkou. Ve všech směrech. A tak jsem tam vyrůstal po boku jejich syna, Thora.

V podstatě se dá říct, že mě Odin adoptoval. A Thor se tak stal mým bratrem. Vyrůstali jsme spolu. A zatímco on se připravoval na to, že jednou nastoupí na trůn, já se učil s matkou magii.

Ale nemohl jsem se divit. Asgardský lid Thora miloval, zatímco já stál jen v jeho stínu. Prakticky jsem nebyl nikým. Aspoň ne nikým důležitým. A jediná osoba, která mě vždy milovala a nikdy mě neodsoudila, byla matka.

Navíc o mém pravém původu nikdo neví. Jen Odin a matka. Nikdo jiný. Dokonce ani Thor. Kdyby to věděl, nenáviděl by mě. Mrazivý obři jsou zrůdy, které straší malé děti."

Na chvíli se odmlčel a já zalitoval toho, že jsem to po něm vůbec chtěl. Vždy se mi tu teď prakticky svěřuje se svým největším tajemstvím, o kterém ví jen jeho adoptivní rodiče. A že opravdu bolí poslouchat tuhle krutou pravdu.

Thor je jeho bratr? Nevlastní? Ještě že nemají stejnou krev. Nic proti černovláskovi, ale toho blonďáka fakt nemusím potom, co si chtěl dát mého orla jako předkrm.

"Nejsi zrůda, Loki. Už jsem ti to přeci jednou říkal." šeptl jsem jeho směrem s jemností v hlase. Opravdu na něj nechci tlačit.

Černovlásek zesílil stisk tak moc, až jsem na chvíli myslel, že mi tu ruku zlomil. I tak jsem se však nebránil. Pokud ho to uklidní, tak mi ji klidně zlomit může.

"Nechtěl jsem být pořád v bratrově stínu a tak jsem udělal pár věcí. Špatných věcí. Kvůli kterým mě nenávidí všichni asgarďané i všichni midgarďané. Tedy.... pozemšťané. A nenávidí mě i ti hrdinové, se kterými bydlíš." dostal ze sebe těžce.

"Všichni ne." opravil jsem ho. Podíval se na mě a já mu věnoval upřímný úsměv. "Tvá matka ti to jistě nemá za zlé a stále tě miluje."

"A kromě ní? Existuje ještě někdo, kdo mi to nemá za zlé? Pochybuji." řekl s povzdechem a sklonil svůj pohled do klína. Když ale zaslechl má slova, zase se na mě podíval.

"Já." řekl jsem mu a sledoval ty jeho chladné smaragdy. "Já ti to taktéž nemám za zlé."

"Nevíš, co jsem udělal." odporoval mi.

"No a? Řekl jsem ti přece, že mě nezajímá, kým jsi byl. Zajímá mě, kým jsi teď." šeptl jsem mu a věnoval mu úsměv. Sakra, ten jeho stisk fakt bolí. "A i když tě neznám příliš dlouho, vím, že nejsi špatný ani zlý. Máš dobré srdce, Loki."