Lásce neuletíš /FF Loki

1. Prolog

Celý svůj život, aspoň co si pamatuji, jsem strávil zde - na základně Hydry. Je to organizace, která experimentuje na lidech a především na dětech. Je jim jedno, zda testovací subjekty, jak nám říkají, přežijí nebo ne. Zajímá je pouze výsledek.

Co je jejich cílem, tak to nevím. Zrovna dvakrát otevřený ke mně nejsou a jsem rád i za to málo, co vůbec vím. Drží před námi tajemství, to mi bylo jasné hned. Ovšem netušil jsem proč. Stejně většinu z nás zabíjí jejich vědecké experimenty.

A ti co přežijí.... Jakou máme vůbec šanci se odtud dostat? Je to obrněná pevnost se stráží na každém kroku, labyrintovým systémem chodeb a největším zabezpečovacím systém dveří, které jsem kdy viděl. Dostat se odsud můžeme jen s pomocí někoho z nich a počítám, že zrádce mezi sebou nemají.

Mě sem dotáhli, když jsem byl malý, takže si nepamatuji domov ani rodiče. Dostal jsem od zdejšího personálu "jméno" 216. Každý z nás, subjektů, má své vlastní originální číslo. Proč by taky "svým pokusným králíkům" měli říkat normálními jmény, že?

Ze začátku se k nám chovali mile, ale po nějaké době to šlo dost z kopce. Tohle místo bylo horší než peklo. Obzvlášť když jste měli, stejně jako já, pokoj hned vedle testovací místnosti. Každý den i každou noc se odtamtud ozýval křik, pláč a nadávky. Lámalo mi to nejen uši, ale i srdce. Navíc jsem se nikdy pořádně nevyspal.

Na slovo prosím tu nikdo nehraje. Nikdo zde neslyší naše prosby, a nevidí naši bolest. Dokonce i modlitby jsou nám k ničemu. Jediný, co můžeme dělat, je uklidňovat sami sebe. Nic jiného nikomu z nás nezbývá.

Několik let mě učili psát, číst, mluvit a bojovat. Cvičil jsem s nimi sebeobranu i prvky jistých bojových umění. Se zbraněmi už to tak lehké nebylo. Většinou jsem skončil na ošetřovně s nějakým zraněním. Jo, se zbraněmi jsem prostě levý.

To horší začalo před pěti lety. Experimenty. Experimentovali na mě každý den. Znovu a znovu. Dokud se jim, po pěti letech, nepovedlo to, čeho zrovna u mě chtěli dosáhnout. Propojení dvou těl, dvou duší.

Jenže každý nezdařený pokus, vše co mi dělali, na mě zanechalo vedlejší účinek. A já konečně pochopil, co jsou tito lidé zač. Jsou to monstra. Odporné a bezcitné zrůdy.