Right Now // H.S. FanFic CZ

# 36

"Nikdy ti neoplatím to, co pro mě děláš, Harry," řekla jsem, když jsem dohrála. Stále jsem byla otočená čelem ke klavíru. Věděla jsem, že Harry stojí za mnou, stál tam celou dobu.

"Ale jo," řekl a já ucítila jeho rty na mém krku. Políbil mě a potom mi položil ruce na ramena. "Pojď se mnou, vím jak mi to můžeš oplatit. A bude se ti to líbit," zašeptal mi do ucha a já se zvedla ze stoličky vzrušená jeho slovy.

Vedl mě za ruku až do koupelny, kterou jsem už poznala hned při druhé návštěvě. Začal napouštět vanu a já se na něj s úsměvem dívala.

"Romantická koupel?" zeptala jsem se natěšeně. Překvapovalo mě, jak jsem reagovala na tyhle chvilky s Harrym, ale nemohla jsem se tomu bránit. Vzrušovalo mě pomyšlení na nás dva ve vaně, naše nahá těla v teplé vodě a Bůh ví, co bude dál..

"Jo, to si piš," řekl mi a přišel ke mě. Jeho ruce zajely pod můj světřík a putovaly po mé nahé kůži, nechala jsem ho a sledovala jeho blažený výraz, který se mu rozprostíral po tváři. Nebylo nic krásnějšího.  Za chvíli mi přetáhl světřík přes hlavu a sundal mi ho. Políbil mě na můj odkrytý hrudník a zajel rukou do košíčku mé podprsenky. "Jsi perfektní, nikdy jsem neviděl nikoho krásnějšího," žašeptal a znovu mě políbil, tentokrát na krk. Jeho ruka si hrála s mou bradavkou, která v okamžení ztrvdla. Vzdychla jsem a cítila, jak mi jeho zručné prsty rozeply podprsenku a  ta spadla na zem. Potom se ode mě odtáhl a usmál se. Jeho oči jen na mžik prozkoumaly má ňadra a pak se podíval na vanu a vypl proud vody.

"Hotovo," řekl a pak se sám svlékl a jako první si vlezl do teplé vody. Pozorovala jsem ho, celá hladová po jeho dotecích, které jsem pořád cítila na své kůži a potom jsem neodolala a stáhla si sama jeany, tanga a vlezla za ním do vody.

Seděli jsme naproti sobě a on rukou přejížděl po mém chodidle. Šimralo to. 

"Tak... Přesně za týden je ten soud, Harry." řekla jsem a on přikývl.

"Jo, já vím. Proč?" zeptal se mě a já pokrčila rameny.

"Chtěla jsem vědět, jestli něco plánuješ?!"

"Ne, nic extra," řekl tak nějak suše a já se na něj podívala vážným pohledem.

"A to ti příjde správné?" zeptala jsem se a on se na mě otočil, naše pohledy se střetly a já zjistila, že jsem celou tu romantickou atmosféru uhasila tímhle rozhovorem.

"Co mám podle tebe dělat, Emmeline?!" řekl Harry a zvýšil na mě hlas. 

"Jones bude připravený, Harry. Nezapomeň na to, o co tu hraješ," 

"Jo, díky, žes mi to připomněla, protože já bych sám nevěděl, že jde o mou firmu." odsekl mi Harry, potom se najednou zvedl a během několika vteřin zmizel z koupelny jen s ručníkem obmotaným kolem pasu.

Chvíli jsem jen seděla jako opařená ve vaně a čekala, že se třeba vrátí, ale to se samozřejmě nestalo. Litovala jsem toho, že jsem vůbec vytahovala tohle téma zrovna při tak hezké chvilce. Totálně jsem to pokazila. Já ale měla potřebu zjistit něco víc, nějak mu pomoc s naplánováním toho, co říct nebo ne. Litovala jsem toho, mohlo to počkat. Neochotně jsem vylezla z teplé vody a vzala si župan, který byl pověšený na věšáku. Zavázala jsem si ho a potom se vydala hledat Harryho.

Nebyl v pokoji, nebyl ani v druhé koupelně. Až když jsem šla chodbou, kolem místnosti, kde uchovával gramofonové desky, slyšela jsem, jak se z ní line hudba. Poznala jsem tu skladbu, byl to Ludovico Einaudi a jeho Grenade. Viděla jsem tohle jeho vystoupení naživo a bylo to k nezaplacení. Jenže teď jsem v té skladbě slyšela Harryho vztek, smutek a zmatek v jeho hlavě, který vyjadřovala hudba. Přesto se mi to líbilo, líbilo se mi jak věděl po čem sáhnout, aby ta hudba přímo obkreslovala jeho pocity. To bylo něco, co nás spojovalo. A něco, co umělo jen pár lidí na světě, jen ti, kteří měli cit pro hudbu.