Right Now // H.S. FanFic CZ

# 7

"Dobře... Mám chvíli času, než pro mě přijede řidič. Necelou hodinu. Nechtěla byste zajít ven? Dneska je tam krásně!" zeptal se mě a já se na něj podívala. Proč mě tak mátl, zase jsem pocítila ten příjemně zvláštní pocit.

"Ráda," řekla jsem s úsměvem a on pak vstal od stolu. Udělala jsem to samé a následovala ho ven z hotelu.

 Bylo opravdu krásně. Svítilo sluníčko, ale foukal vítr, takže jsem ani nevnímala to teplo. Vyšli jsme ven a on šel vedle mě v tichosti. Chvíli to bylo nepříjemné a já se zase vracela k přemýšlení. 

"Co byste jednou chtěla dělat, slečno Danielsová?" zeptal se mě a zněl zvědavě. Procházeli jsme téměř po prázdné ulici volným krokem a já se najednou cítila pohodlně.

"Určitě něco kolem hudby. Vždycky jsem chtěla dělat u filmů a přidávat k nim soundtracky a hudbu ke scénám.." odpověděla jsem. "Proto jsem tady. Berou tam jen málo lidí a s co největšími zkušenostmi. Věřím tomu, že vaše firma by mi k tomu mohla pomoci," 

"Pár lidí se u nás tohle prací zabývá." řekl mi a já zaujatě vzhlédla.

"Vážně?.. No vidíte," povzdychla jsem si. 

"Jakto, že nechcete hrát? Pořád to nechápu." řekl a zavrtěl hlavou.

"Mám k tomu tak trochu osobní důvody." řekla jsem a on se zdál, že mu to stačilo.

"Takže byste radši přidávala hudbu k romantickým scénám a dělala lidem iluze, že je to tak i v opravdovém životě?" pobaveně se na mě podíval. Věděla jsem, že si dělá legraci.

"Tak nějak.. Ale pak nechci nést tu zodpovědnost, že zjistí, že v životě je to na nic.." 

"Není to na nic, když potkáte toho pravého," trefa Stylesi. Tys už svou Rebeccu potkal.

"Asi se v tom vyznáte lépe,"

"No.. To je jedno." rozhlédl se kolem, jako kdyby se snažil něco najít. Pak se na mě usmál.

"Už jste někdy jela na ruském kole?" zeptal se a já zavrtěla hlavou.

"Tak pojďte," řekl a zatáhl mě za ruku. Za vysokými budovali centra to nebylo vidět, ale když jsme se vynořili na nábřeží, ocitli jsme se před obrosvkou konstrukcí Londýnského Oka. Bylo to.. dechberoucí. 

"Počkete tady, půjdu nám koupit lístky," řekl mi a já přikývla, úplně překvapená tím, že mě sem vzal. Čekala jsem asi jen pět minut, než přiběhl s lístky.  "Máme rychlý vstup, můžeme tudy," ukázal a pak mě vedl cestou, kde nebyl ani člověk před námi. Ukázal lístky a vpustili nás dovnitř. Fronta z druhé strany se zastavila a my sami dva nastoupili do kabiny. Byla velká, až moc. Dveře se zavřely a já se cítila trochu nesvá.

"Co ostatní? Proč nejeli s námi?" zeptala jsem se a on mi ukázal lístek.

"Golden Ticket. Urychlený vstup a samostatná kabina," odpověděl a pokrčil rameny.  "Je to výhoda, věřte mi," řekl a já se pousmála a pak se postavila k oknu. Dívala jsem se, jak se naše kabina pomalu dostávala výš a výš. Bylo to uchvacující a když jsme se dostali na vrchol a já se dívala na Londýn v jeho plné kráse, vydechla jsem úžasem.

"Je tady tolik míst, které jsem ještě neviděla.."

"To ano, možá bysme někdy mohli dokončit naši prohlídku," řekl s úsměvem a také sledoval celé město ze zhora. Byla jsem znovu zaražená jeho chováním. Proč mi tohle dělal? Jeho pohled se na mě upíral, jako kdyby mě chtěl vysát, zkoumal mě, vpíjel se do mě a já ho pozorovala zaujatě. Nechápala jsem, co dělá, proč si mě tak prohlíží. Nepřestával. Stál asi metr ode mě a já nevěděla co dělat. V hlavě mi blikala kontrolka - Rebecca.