Right Now // H.S. FanFic CZ

# 2

Vstávání bylo těžší než jsem předpokládala. Večer jsem nemohla usnout a tak vstát na budík, který jsem měla nařízený na půl osmou, bylo nepříjemné. Počítala jsem s tím, že si dám ráno sprchu a upravím se, než půjdu na snídani a budu to mít tak akorát na devátou. Udělala jsem to přesně tak.

Po vylezení z postele jsem zamířila do koupelny, kde jsem zvolila rychlejší způsob - sprchu. Stihla jsem si umýt vlasy a dokonce ještě oholit nohy, abych si mohla obléci šaty, které jsem si s sebou vzala. Bylo přeci jen léto. Vysušila jsem si vlasy a nechala je volně padat přes ramena. Včera jsem si nevybalovala a tak jsem teď otevřela kufr a vytáhla první šaty, které mi přišly pod ruku. Byly to jednoduché bílé šaty na tělo s krajkovanými rukávy. Oblékla jsem si je a uhladila si na sobě látku. Padly mi přesně. Doplnila jsem je bílými balerýnami. Zvolila jsem jen jednoduchý make-up a potom šla na snídani do přízemí hotelu, kde byla velká restaurace. Nandala jsem si ovoce, nějaké croissanty a nalila kávu. Všechno tu vypadalo výborně, ale já nechtěla všechno zkoušet hned dnes. Budu tady dost dlouho na to, abych zkusila všechno. 

Když bylo za deset minut devět, vzala jsem si svou kabelku a rozhodla se jít čekat ven. Raději dříve, než později. Stála jsem u vchodu chvíli, zrovna jsem se dívala na hodinky a bylo přesně 9:00 , když se před hotel přiřítila černá limuzína, stejná jako včera. Zastavila se těsně přede mnou a zadní dveře se otevřely. Nejistě jsem nastoupila dovnitř, kde už jsem znovu seděla naproti Stylesovi.

"Dobré ráno, Emmeline," pozdravil mě s úsměvem na tváři.

"Dobré ráno," oplatila jsem mu pozdrav a připoutala se. Poté jsem měla čas si ho prohlédnout. Měl na sobě oblek a vypadal jinak než včera - více dospěle a profesionálně. Tak tohle byl můj šéf.

"Jak jste se vyspala?" zeptal se, když jsme se rozjeli.

"Bylo těžké usnout, ale je to úžasné. Hotel je krásný," 

"Vybíráme jen to nejlepší," 

"To jistě, kam jedeme?" zeptala jsem se a doufala, že nezním nijak nezdvořile, ale já se nemohla dočkat toho, až si pořádně prohlédnu Londýn.

"Začneme v centru, u parlamentu," odpověděl a já se dívala z okénka na ubíhající krajinu vedle mě. Město plynulo, budovy mizely a zase se objevovaly nové. Bylo to uchvacující pozorovat město jen z auta a co teprve venku. Na chvíli jsem se obrátila od okénka a všimla si jeho pohledu, který mě pozoroval.

"Harry- Teda, pane Stylesi - omlouvám se - kde sídlí vaše firma?" zeptala jsem se a trochu se začervenala za popletení mého oslovení. Mátlo mě to, že vypadal tak mladě, nebyla jsem zvyklá takovýhle lidem vykat.

"Patnáct minut autem od hotelu. Budete mít zařízeného vlastního řidiče, patří to k práci," odpověděl mi a já povytáhla obočí.

"Nestačím se divit," podotkla jsem a on se zasmál.

"U našich stážistů přihlížíme na jejich úspěchy ve studiích. Takže někteří bydlí na kolejích a musí chodit pěšky, jiní se mohou vozit a spí v luxusním hotelu. Je to fér, řekl bych," dodal a já přikývla.

"Myslím, že ano," auto zastavilo a já se rozhlédla. Stáli jsme uprostřed mostu a z okénka byla vidět budova londýnského parlamentu.

"Vystupujeme!" upozornil mě Harry a otevřel dveře, z kterých vystoupil. Následovala jsem ho. Auto odjelo hned jak jsem za sebou zavřela dveře a Harry mávl na řidiče.

"Vítejte v centru nejúžasnějšího města na Zemi!" zvolal Styles nadšeně a já se musela zasmát - šéf, ne šéf.

"Čemu se smějete Emmeline Danielsová, nevěříte mi snad?" zeptal se Styles a já zavrtěla hlavou.