Right Now // H.S. FanFic CZ

Epilog (Happily Ever After)

O tři roky později

EMMY

Den po mé promoci byl také den, kdy jsem měla svůj první pracovní pohovor. Třásla jsem se strachy, když mě Harry vyhodil před vysokou budovou, kde sídlil Modes Management. Podívala jsem se na něj před zatemněné okénko a naposledy mu zamávala.

"Váš občanský průkaz slečno." promluvila na mě upravená recepční a já ji podala svou občanku. Přikývla, něco si odškrtla na seznamu a dala mi instrukce, kam mám jít a co dělat.

Udělala jsem přesně to, co mi řekla a ocitla se ve dvacátém patře budovy, odkud byl výhled na celý Liverpool.

"Slečna Danielsová?" ozvalo se za mnou a já se s trhnutím otočila. Spatřila jsem známou tvář a zůstala na něj zírat.

Vzpomněla jsem si na ten večer, kdy jsem ho potkala, ale nemohla si vybavit jeho jméno. Na jeho tváři jsem poznala, že si na mě také vzpomíná. Přišla jsem k němu a potřásla si s ním nataženou rukou.

"My se známe, ale nemůžu si vzpomenout -"

"Liam," zarazil mě a já si vzpomněla na mého zachránce Liama, kterého jsem potkala večer na londýnské ulici v tu době, kdy mi nebylo zrovna nejlépe.

"Už si vzpomínám..." řekla jsem s úsměvem a on si mě prohlédl. "Ráda tě zase vidím,"

Svět je malý a o náhody v něm není nouze.

"Pojď dál, Emmeline." řekl mi s úsměvem a pozval mě do jeho kanceláře. Byla to celkem velká místnost se vkusným nábytkem. Na jeho stole byl obrovský počítač a hned vedle něj zarámovaná fotka - Liam a nějaká dívka. Pravděpodobně jeho přítelkyně.

"Zajímavé, že se potkáváme zrovna tady. V Liverpoolu," řekl zamyšleně, když se usadil do křesla. Posadila jsem se naproti němu.

"Nevím, co si o tom mám myslet. Je to až šokující," řekla jsem stále překvapená naším setkáním.

"To ano." souhlasil. "Ale měli bysme se pustit do pohovoru. Musím to udělat i přesto, že se známe." pokrčil omluvně rameny.

"To je jasné," řekla jsem a snad ani nepomyslela na to, že bych mohla mít nějaké výhody.

Liam se mě hned začal ptát.

______

"Jak to šlo?" zeptal se Harry, když jsme seděli konečně po dlouhém dni doma.

"Potkala jsem tam jednoho kluka, kterého znám Londýna." řekla jsem a on povytáhl obočí. "Byl milý, ale zadaný," řekla jsem a zdůraznila slovo zadaný, aby si Harry nemyslel o Liamovi nic špatného. Bylo vidět, jak se Harry lehce uvolnil a pak mě chytl kolem ramen.

"Pokud to nevyjde, máš pořád místo v Tunes," navrhl mi a já zavrtěla hlavou. Odmítala jsem to.

Odmítala jsem práci v Tunes, protože jsem věděla, jaké by to bylo. Nechtěla jsem poslouchat ty řeči, že mě zaměstnává jen kvůli tomu, že je to můj přítel. Chtěla jsem být samostatná a udělat si sama své jméno ve společnosti.

"Ne, Harry. To vážně nejde," řekla jsem a už poněkolikáté jsem ho odmítla.

"Dobře, lásko, jak chceš," řekl a políbil mě na spánek.

"Ale nezapomeň, že zítra je v Londýně ta výroční oslava, na kterou spolu jdeme," upozornil mě a já přikývla.

"Ano, pane Stylesi. Nebojte se, s vámi půjdu kamkoliv," řekla jsem pobaveně a on se na mě varovně koukl. Když se ale naše pohledy setkaly, začali jsme se oba smát. Harry mě políbil a převalil mě pod sebe. Ležela jsem pod ním uvězněná a nekontrolovatelně jsem se hihňala.