Right Now // H.S. FanFic CZ

# 38

Možná někdo z vás čekal, že soud bude z Harryho pohledu, ale jelikož nevím, jak to na soudech probíhá, tak nechci popsat věci špatně. Takže bohužel, nedozvíte se, jak přesně to prohíhalo, ale výsledek určitě ano!!! 

 E M M E L I N E

Charlie nás odvezl před budovou soudu. Harry celou cestu nemluvil a já ho držela za ruku. Snažila jsem se vymyslet něco, jak ho podpořit, ale nechtěla jsem mezi námi zase vyvolat hádku a tak jsem ho jen držela, aby věděl, že tu pro něj jsem. Vystoupili jsme z auta a zamířili do budovy. 

Byla to masivní budova, stará a krásná. Normálně bych jí asi obdivovala, ale dneska jsem se tu cítila malá a bezvýznamná. To byl nepříjemný pocit.

"Harry, tady!" zaslechla jsem povědomý hlas a otočila se směrem, odkud zazněl. Harry už mával Tomlinsonovi, který tam stál. Nevěděla jsem, jestli jsem ráda, že tam stojí nebo ne. Vlastně už od rána jsem měla za všeho smíšené pocity.

"Ahoj, Louisi." řekl Harry a podali si ruku.

"Zdravím," řekl Tomlinson a pak se podíval na mě. Znovu jsem se cítila nepříjemně.  "Také vás rád vidím, slečno Danielsová," řekl mi a pak ke mě natáhl ruku. Neochotně jsem si s ním potřásla na uvítanou.

"Dobrý den," řekla jsem a Harry si nás jednoho po druhém přeměřil pohledem.

"Proč si vy dva vlastně netykáte?! Bude to pohodlnější. Už se znáte ze včerejška, ale stejně... Takže Louisi, tohle je Emmy a Emmy, Louis." řekl Harry a podíval se na nás, jak jsme si znovu potřásli rukou.

Louis se tvářil nadšeně, až příliš dával najevo radost a já nechápala co jí vyvolalo. Já jsem naopak měla ještě horší pocit. Co by mi ale mohl udělat? 

Musím uznat, že jak Harry, tak Louis vypadali v oblecích velice slušně. Harry si upravil vlasy a nějakým způsobem se mu je podařilo zkrotit. Pořád jsem v něm viděla tu nervozitu, ale myslím, že už se i on cítil lépe. Louis vypadal sebevědomě, jeho oblek mu padl úplně přesně a měl úsměv, který neopouštěl jeho tvář.

"Za půl hodiny to začíná, myslíš že bys zvládl ještě rychlé kafe?" zeptal se Louis Harryho a já byla ráda, že se zaměřil na něj.

"Rád bych se tu porozhlédl a zvykl si na prostředí. Nechce se mi už nikam chodit. Ale Emmy by ráda někde počkala a myslím, že tady není vhodné místo," řekl Harry a já se na něj podívala. Snažila jsem se mu vysvětlit pohledem, že to není vhodný nápad, ale on to nevnímal.

"Chtěl jsem si skočit do Starbucksu pro presso. Můžu tě tam odvést," nabídl mi Louis a podíval se na mě znovu s tím jeho oslnivým úsměvem.

"No, vlastně.. myslím.. To je ... Ne," vykoktala jsem a Harry se na mě podezíravě podíval, přitáhl si mě blíž k sobě a políbil mě na čelo.

"Já to tu zvládnu. Měla bys jít a počkat tam na nás. Napíšu ti SMS," řekl mi Harry a já nakonec přikývla.

"Dobře," řekla jsem a uhladila mu nervozně sako. "Ještě mě polib," vyžádala jsem si polibek. Harry to udělal a já se na něj potom letmo usmála.

"To zvládneš. Držím ti palce," řekla jsem mu a pak ho pustila.

"Ehm.. Můžeme," řekl Louis, podíval se na mě a potom se otočil a zamířil ven z budovy soudu. Já ho následovala, ale ještě jsem se párkrát ohlédla na Harryho, který stál opuštěně v té obří místnosti a díval se na nás, jak odcházíme.