Right Now // H.S. FanFic CZ

# 29

"Ahoj," uslyšela jsem známý hlas, když jsem seděla sama u stolu na obědě. Vzhlédla jsem a zahleděla se do hnědých očí. Zayn si přisedl ke mně ke stolu a usmál se na mě. "Vypadáš líp," poznamenal.

"Díky a ahoj," řekla jsem a pak si utřela pusu ubrouskem.

"Takže.. Cítíš se líp?" zeptal s e a já přikývla.

"Mnohem, díky, že se zajímáš," řekla jsem vděčně.

"Nemáš zač.. A co ta záležitost s ty víš kým?" zeptal se opatrně a já pokrčila rameny a sklopila hlavu. Nebyla jsem zrovna připravená na to mu vykládat co se mi dneska stalo, ale lhát jsem nemohla.

"Je to lepší.. snažíme se." řekla jsem a doufala jsem, že to nebude více rozvádět. Zayn se rozkašlal, nejspíš mu zaskočil kus sousta, které si právě vložil do úst.

"Cože? Že si děláš jen srandu?" zeptal se mě, když se zbavil toho záchvatu kašle. Zavrtěla jsem zmateně hlavou.

"Proč?" zeptala jsem se nechápavě.

"Emmy.." zavrčel Zayn a znechuceně od sebe odsunul tác s jídlem. "Ještě před pár dny jsi brečela, kvůli tomu, co ti provedl a teď se snažíš to vrátit zpátky."

"Páni," podivila jsem se. "Ty mi chceš zakázat se s ním stýkat nebo co?"

"Měla by ses nad tím zamyslet.."

"Jo, taky si pamatuju, že jsem říkala, že ho pořád miluju," rozhodila jsem rukama. "A kvůli tomu se snažím to vrátit, rozumíš?!"

"Moc ne, máš tady tolik lidí kolem sebe, kteří by pro tebe byli lepší než on a sereš na ně."

"Pane jo," odsunula jsem se na židli od stolu a on mě pozoroval s naštvaným výrazem. "Myslela jsem si, že si lepší. Jenže s tebou je to jako na houpačce, jednou jsme nahoře, podruhé dole.. A to není nic pro mě. Nikdy jsem neměla ráda houpačky."

"Emmy-" pokoušel se něco říct, ale já ho zastavila. Vzala jsem si tác ze stolu a podívala se na něj.

"Až se rozmyslíš, jak se ke mně chceš chovat, můžeme si promluvit," řekla jsem rozladěná z jeho výstupu a pak odešla. Vrátila jsem tác a opustila kantýnu. Byla jsem naštvaná na Zayna - hodně naštvaná. Ale tak trochu mi pomáhal ten pocit, že dnes večer Harry něco chystá. Dobře, nevěřila jsem mu tak úplně, samozřejmě, že jsem mu stále neodpustila jeho lež a chování, ale pravda byla jasná. Chtěla jsem nám dát příležitost se vrátit k tomu, kde jsme byli. Protože to, co jsme měli, jsem ještě nikdy nezažila.

Vrátila jsem se do kanceláře a sedla si za počítač. Zapnula ho a začala dělat statistiky za pololetí. Trvalo to pět hodin, než jsem se dopracovala až na konec a tím také ukončila tenhle dlouhý pracovní den. Věděla jsem ale, že můj den ještě pokračuje. Sbalila jsem si věci a opustila kancelář. Chtěla jsem se ještě zastavit u Nialla, říct mu, že je všechno v pořádku, že to ráno dopadlo docela dobře. Ale on nebyl v kanceláři a tak jsem odešla z budovy a nechala se řidičem odvést na hotel.

Zbývaly mi necelé dvě hodiny, když jsem přišla do svého apartmá. Nevěděla jsem ani co si vzít na sebe, protože mi jaksi Harry neřekl, kam mě bere nebo co chystá. Dala jsem si sprchu a potom si vzala černé šaty na tělo a k tomu bílé baleríny. Ne moc slušné, ne moc obyčejné. Namalovala jsem se a byl čas vyrazit.

V osm jsem stála před hotelem a netrvalo dlouho, než přede mnou zastavila limuzína a já nastoupila. Harry tam seděl ve vkusném saku, pod kterým měl obyčejné bílé triko, také měl na sobě tmavě modré džíny.