Right Now // H.S. FanFic CZ

# 26

E M M Y

V úterý jsem došla do práce dřív a na chodbě narazila na Nialla. Usmál se na mě a z dálky na mě mával.

"Ahoj," pozdravila jsem, když jsem ho míjela a on se usmál ještě víc.

"Ahoj, Emmy,"

"Jak se máme?" zeptala jsem se. Dnes byla má nálada úplně odlišná od včerejška. Žádné truchlení!

"Ale, dobrý. Dneska mám málo práce, takže můžu začít později. Co bys řekla na rychlou zastávku ve Starbucksu?" zeptal se.

"No, začínám až za půl hodiny,"

"A šla bys se mnou?" zeptal se trochu nejistě.

"Jasně," řekla jsem.

"Jen si dám do kanceláře kabelku," řekla jsem rychle.

"Počkám tady," řekl Niall a já potom odběhla do kanceláře. Do kapsy jsem si dala jen deset liber na kafe a něco k snědku a pak odešla zpátky za Niallem. Čekal na mě, jak slíbil a společně jsme sjeli výtahem dolů a vydali se do Starbucksu, který byl asi jen o budovu dál od firmy.

"Co si dáš?" zeptal se mě, když jsme se postavili do fronty. "Zvu tě,"

"Ne, " zavrtěla jsem hlavou. "Nechci, abys za mě platil," řekla jsem a slušně ho odmítla.

"Fajn, dobře," vzdal se a nechal mě si objednat své latte jako první. Vzala jsem si svůj nápoj ke stolku s cukrem a dala si tam jednu dávku. Dolila si trochu studeného mléka, abych se nespálila a mezitím se vedle mě objevil Niall.

"Pro tebe," podal mi něco do ruky a já se podívala na to, co mi položil do dlaně. Byla to zlatá mince, taková, kterou tu prodávají za libru.

"Proč?" zeptala jsem se zmateně. Dívala jsem se na mou rozevřenou dlaň, kterou z poloviny zakrývala lesklá mince.

"Viděl jsem tě v pátek brečet na plese.. Nevím, co to bylo, ale tohle máš pro štěstí a abys nebyla smutná. Občas i takováhle kravina dokáže člověku zlepšit den," Bože! Byl tak milý. Ale viděl mě brečet, snad neviděl víc, snad neviděl, že jsem mluvila s Harrym... I přitom všem, co se dělo mi záleželo na tom, aby jeho tajemství zůstala skrytá.

"Děkuji.. Já.. Už je to dobrý," řekla jsem a snažila se změnit téma, ale pod tou vahou mých lží mi poklesla ramena a toho si Niall musel všimnout.

"Nejsi, vidím to," řekl mi a já si povzdychla.

Neměl by to ještě zhoršovat, neměl by se se mnou o tomhle vůbec bavit. Měla bych být v pohodě. Jenže já nebyla. Zavrtěla jsem hlavou a jeho ruce se obmotaly kolem mého těla a přitiskl si mě blíž k sobě.

Teplo jeho těla mě překvapilo, připomínalo mi to jeho. Jenže to nebyl on, nevoněl jako on, ani mě jeho náruč neuspokojovala tak jako ta jeho. A v tu chvíli, kdy jsem měla polovinu obličeje zabořenou do Niallova saka a snažila se vyhnat slzy z očí, jsem koutkem oka zahlédla povědomé dlouhé nohy, černé minišaty - Rebecca. A vedle ní stál Harry. Objednávali si kávu. Akorát platili, když se jeho a můj pohled na pár vteřin střetly. Celé jeho tělo na chvíli ztuhlo, díval se na mě s nečitelnými emocemi a já cítila, že tímhle pohár přetekl. Zabořila jsem celý obličej do Niallova obleku a nechala, aby se mi pár slz vykutálelo z očí. Schovala jsem se tak také před jeho pohledem. Nemohla jsem to nikdy zvládnout, co jsem si myslela.

Niall mě držel pevně několik minut. Slzy mi na tvářích zaschly a já se zase poprala s pravidelným dýcháním, které mi pomáhalo udržet je v sobě. Uklidnila jsem se a odtáhla se. Podíval se na mě jako na něco rozbitého, zlomeného, křehkého. Já mu věnovala vděčný pohled a vzala si svou kávu.