Right Now // H.S. FanFic CZ

# 15

Přesně v sedm hodin jsem vešla točícími dveřmi do vstupní haly hotelu Hilton. Otočilo se na mě pár zvědavých lidí, jejichž pohledům jsem nevěnovala pozornost. Viděla jsem jen jednoho člověka, který na mě čekal na opačné sraně haly s úsměvem na rtech. Podle jeho obleku jsem se ujistila, že jsem zvolila správné oblečení. Mé bílé šaty s krajkovými rukávy a bílé lodičky byly vhodné. Došla jsem až k němu a as krok od jeho těla jsem se zastavila. Přešlápl z jedné nohy na druhou.

"Rád tě vidím," řekl a pak ke mě natáhl ruku. Chytla jsem ho a on propletl naše prsty. Jeho oči se fascinovaně dívaly do těch mých.

"Taky tě ráda vidím. Jaké bylo jednání?" zeptala jsem se a on pokrčil rameny.

"Nudné," odpověděl nezaujatě. "Pojď, ukážu ti, proč jsme tady," řekl mi a za ruku mě vedl k výtahu. Cítila jsem to napětí, které mi při jeho doteku a držení ruky procházelo tělem, cítila jsem tu hustou atmosféru mezi námi a to jak jsem skoro nemohla dýchat. Znervozňoval mě v dobrém slova smyslu a přišel mi neskutečně krásný a vzrušující. Nemohla jsem se na něj přestat dívat ani když jsme nastoupili do výtahu a on zvolil na ovládacím panelu poslední, devadesáté patro.

"Proč jsme zrovna tady?" prolomila jsem to nervy drásající ticho.

"Chtěl jsem ti něco ukázat, něco co se ti bude rozhodně líbit," usmál se a já poznala, že je na sebe hrdý.

"A co když ne?!" 

"Bude se ti to líbit a jestli ne.. No, jsem si jistý, že to nějak zařídím," řekl a znovu se usmál. Konečně se výtah zastavil a my vystoupili. Hned mě ovál vítr a já věděla, že jsme na střeše. Už podle toho, jak obrovské to tu bylo jsem soudila, že to nemohlo být jen tak.

"Pojď," stále mě držel za ruku a my společně odešli na druhou stranu střechy. Vydechla jsem úžasem, když jsme se zastavili a on mě pustil.

"Jak jsi.. Jak jsi sem přitáhl ten klavír?" podivila jsem se a přešla k obrovskému naleštěnému klavíru, který tu stál uprostřed střechy. Vedle něj byly vyskládané svíčky a malý prostřený stolek se sklenicemi a lahví šampaňského. Celé tohle doplňoval ten rozkošný výhled ze střechy na celé město a to bylo - dechberoucí.

"Neptej se, chtěl jsem abys mi zahrála a tak tu prostě je," zasmál se a já k němu přišla  a vzala ho za ruku.

"Udělal si tohle jenom proto, abych ti zahrála?" zeptala jsem se vážně.

"Jo, asi jsem na tom fakt špatně," zasmál se sám sobě a já zavrtěla hlavou. Začervenala jsem se.

"Myslel si to vážně, když si říkal, že jsi na mé hudbě závislý?" má otázka mezi námi zazněla naprosto vážně a já jí také tak myslela.

"Emmy.." vzal můj obličej do dlaní a přinutil mě, abych se na něj podívala. "Jsem závislý na tobě., Na tom jak mluvíš, na tvých nádherných očích, na tvých rtech a tvé hudbě.." zašeptal a já se lehce usmála. Potom mě políbil. Měkce přitiskl jeho rty k mým  a já vzdychla pod tím kontaktem. Chutnal nádherně, sladce a trochu jako mentolové žvýkačky. Chtěla jsem ho víc a víc a on mě líbal a nepřestával. Opatrně přejel zuby po mém spodním rtu a když jsem na to reagovala tím, že jsem se k němu ještě víc přitiskla, konečně se odvážil mě políbit víc. Jeho jazyk ladně zaplul do mých úst a já ho vřele přivítala. Má ruka se ocitla na jeho zátylku a přitahovala jsem si ho ještě blíž k sobě. A on mě líbal dál a víc a hlouběji, zatímco já mu polibky oplácela. Věděla jsem, že za chvíli se budu muset odtáhnout, abych se mohla pořádně nadechnout a rozdýchat se, ale on to udělal dřív.

"Prosím," zasténal. "Už mi zahraj," 

"Vaše přání je mi rozkazem, pane řediteli," sedla jsem si ke klavíru a přejela prsty po hladkých klávesách. Ozval se první ton a já se sama pro sebe usmála. Posadil se vedle mě a já se na něj podívala, přikývl a já pak pokračovala ve hraní. Skladba byla pomalá, byla to jedna z mých oblíbených - Ludovico Enaudi Fly a já hrála, jako bych za chvíli měla vzlétnout. Byl to slastný pocit, pokaždé když jsem se dotýkala kláves a hrála na klavír jsem se tak cítila. Ale něco na tom, že mě pozoroval on, že se na mě díval tak intenzivním pohledem, vnímal doopravdy mou hudbu, něco na tom bylo tak povznášejícího a já se tak cítila ještě lépe. Dokonale.