Right Now // H.S. FanFic CZ

# 5

Lidé byli všude kam jsem se podívala. Velkou budovu osvětlovala světla, byla to nějaká galerie, kde se konal koncert. Moc jsem se tu nevyznala a tak ani netušila, v jaké budově se právě nacházím. Lodnýn byl dost chaotický. Vystoupila jsem z auta a zamířila za davy lidí, kteří se hrnuly dovnitř. Neměla jsem tu nikoho s sebou, ale to se v tuhle chvíli zdálo jako výhoda, protože tu byla neskutečná tlačenice.

Když jsem se probojovala do haly, zůstala jsem zírat. Bylo to tu obrovské a to jsem ještě nevstoupila do hlavního sálu. Tohle byla jen uvítací hala. Následovala jsem dav lidí a přitom vnímala své okolí. Ze stropu visely obrovské skleněné lusty, které na místnost vrhaly žluté světlo. Tahle budova musela být nějaká historická památka, protože byla obdařená různými šoškami a sloupy, které se vyjímaly na stěnách a okolo nich. Pokračovala jsem dál, najednou jsem se ale ocitla u uvaděčů, kteří vpouštěli do hlavního sálu.

"Vaši kartu." poznamenal jeden z nich, když jsem se u nich zastavila.

"Jakou kartu?" nechápavě jsem se podivila a on si otráveně odfrkl.

"Zaměstnaneckou kartu. Jinak nemůžete vejít." řekl mi a já pocítila pocit paniky.

"Já.. zapomněla jsem si jí," řekla jsem rychle a snažila se na něj vrhnout omluvný a zároveň prosebný výraz. On se jen zatvářil pobaveně.

"No jistě, to by mohl říct každý. A tohle je jen pro zaměstnance Tunes, takže se vám omlouvám, ale bez karty vás dovnitř pustit nemůžu," řekl mi, očividně mu to ale líto nebylo. Spíš se bavil.

"Ale.."

"To je v pořádku, slečna Danielsová je má známá," ozval se vedle mě hlas a já se otočila. Mé oči se střetly s jeho hlubokými zelenými a on na mě mrkl a věnoval mi malý úsměv.

"Pane Stylesi, ona nemá kartu," upozornil ho ten mizera, který mě nechtěl pustit dovnitř.

"Je tu nová, omluvte jí. Zavedu slečnu dovnitř," řekl mi a pak se na mě podíval.Prošel okolo uvaděčů a já ho následovala. Šla jsem po jeho boku, v hlavním sále se davy rozptýlily, bylo to tu tak třikrát větší než vstupní hala. Pohlédla jsem na strop a vzdychla úžasem.

"Krásné co?" vyrušil mě z mých myšlenek Styles. Podívala jsem se na něj a přikývla.

"Děkuju vám za to, co jste pro mě udělal. Nevěděla jsem, že si mám brát kartu," vděčně jsem se na něj podívala.

"Máte štěstí, že jsem vás zachránil, slečno. Jinak byste na sobě měla tyhle krásné šaty naprosto zbytečně," usmál se, znovu ten jeho tajemný úsměv. Začervenala jsem se.

"D-děkuji," vykoktala jsem ze sebe.

"Dala byste si šampaňské?" zeptal se mě, když jsme zrovna míjeli jednoho z číšníku, kteří se tu pohybovali se stříbrnými tácky a nabízeli alkoholické osvěžení.

"Jistě," řekla jsem a on si od jednoho vzal dvě sklenky a jednu z nich mi podal.

"Sám jsem ho vybíral," poznamenal a pak se napil. Já udělala to samé. Bublinky  byly příjemné.

"Je dobré, pane," pochválila jsem mu to a on znalecky přikývl.

"Doufám, že si dnešek užijete je to vaše první velká noc v Londýně, že?" zeptal se, jako by to nevěděl.

"Ano, taky doufám, že to bude stát za to.." řekla jsem. Najednou jsem si všimla, že zpozorněl, hleděl za mě a já přemýšlela proč se jeho výraz  najednou tak změnil.

"Omluvte mě. Během večera si vás ještě najdu, musím se s vámi domluvit na té věci ohledně toho pohovoru," řekl mi a věnoval mi malý, ale nejistý úsměv.