Right Now // H.S. FanFic CZ

# 4

Do firmy jsem se dostala pár minut před devátou. Dnes už jsem nemířila na recepci, ale rovnou do své kanceláře. Vyjela jsem celkem plným výtahem do desátého patra a vystoupila. Zavřela jsem se u sebe a zasedla za stůl. Hned jsem zapla počítač, abych mohla plnit svou práci. Třeba když to dodělám co nejdřív, budu moci jít zase do hudebny a zahrát si.

Ne! Zakázala jsem sama sobě v podvědomí a pak se narovnala před počítačem. Otevřela jsem svou složku na počítači a přečetla si úkoly. Musela jsem zařadit internetová alba do obchodu Tunes. Můj login byl napsaný ve složce, stačilo se přihlásit a najet na správné políčko a bylo to. Když se mi podařilo přihlásit se do internetových stránek Tunes, bylo to už primitivní. Stačilo klikat a klikat, dokud se album nedostalo na trh. Tak jsem pokračovala, téměř do zblbnutí.

 Když jsem se podívala na hodinky, bylo půl dvanácté. Na chvíli jsem vypla počítač a uvolněně se posadila na židli. Rozhlédla jsem se kolem a začala přemýšlet co si sem dám za vybavení. Bylo to tu takové suché. Nábytek byl hnědý, dřevěný, ale byl tu jen stůl a dvě komody na druhé straně místnosti. Chtěla bych si sem dát nějaké obrazy, aby to tu alespoň nevypadalo tak opuštěně. Za chvíli jsem se zvedla a opustila kancelář, byl čas na oběd. Dnes jsem byla trochu důmyslnější ve vybírání věcí, které si nandám na tác a také částka kterou jsem oplatila byla o dost menší. Sedla jsem si ke stolu a chvíli se rozhlížela. Lidé si povídali a já si přišla nevídaně sama. 

"Můžu si přisednout?" ozval se medový hlas a já vzhlédla. Páni!

"Klidně," přizvala jsem k sobě mladého kluka s tmavými vlasy a stejně tmavýma očima. Měl na bradě několikadenní strniště a usmíval se na mě jeho bílými zuby.

"Díky," řekl a položil si tác na stůl a posadil se na židli. Podíval se na můj tác a pak se usmál.

"Moje oblíbené," ukázal na paniny, které jsem se zrovna chystala nakousnout.

"Vážně? Já to tady ještě pořádně nestihla prozkoumat," odpověděla jsem upřímně a on pokrčil rameny.

"To není nic strašného. Stejně je to ta nejlepší věc co si tu můžeš dát. Zbytek nestojí za řeč.. Ty jsi tu nová?" zeptal se a já přikývla s malým úsměvem na rtech. Bylo zvlástní se tu s někým bavit.

"Včera jsem nastupovala na stáž. Chodím na vysokou v Liverpoolu a tohle je moje příležitost jak získat zkušenosti," řekla jsem mu a on přikývl.

"Já tu dělám už rok.. A jsem spokojenej, vážně. Je to super, když tě baví hudba. Šéf se zdá být jako milej chlápek, ale ještě jsem ho osobně nepotkal," pokrčil rameny a ukousl si svého panini. 

"Je milej, to jo," odpověděla jsem a on se na mě podíval a povytáhl obočí.

"Ty jsi ho viděla?"

"Jo," 

"Fakt? To je divný, moc lidí si k sobě nezve.."

"Vyzvedával mě, když jsem sem přijela," přiznala jsem.

"Asi vyjímka," řekl a pak si znovu ukousl panini.

"Asi.." pomyslela jsem si a také dokončila svůj oběd. Když jsem se podívala na hodinky bylo za deset jedna. Můj tác byl prázdný.

"Ani jsem se nezeptal.. Jak se vlastně jmenuješ?" 

"Emmy Danielsová," řekla jsem a on ke mě natáhl ruku, na tváři obrovský úsměv.

"Zayn Malik, rád tě poznávám," řekl a potřásli jsme si rukou.

"Kdyby sis chtěla pokecat, mám kancelář ve třetím patře," řekl a zvedl se.  "Musím běžet," s tím se otočil a odešel z kantíny. Já ani nestihla říct Ahoj.