Right Now // H.S. FanFic CZ

# 33

E M M Y

Donesla jsem Harrymu večeři a nechala ho, aby se zamyslel nad tím vším, co se dnes odehrálo a hlavně nad tím, co jsem mu řekla. Zdál se být zamlklý od té doby, co nás vyhodili z té rastaurace. Vztahoval všechno na sebe, všechny ty skandály a věci, které se jemu - nebo nám - děly. Nebyla to jeho chyba a naším předchozím rozhovorem jsem mu snad jasně dala na jevo, že to tak i cítím.

Potom, co jsme dojedli, jsem se rozhodla něco udělat. Protože večeře v tak příšerném tichu se nedala vystát a já to nehodlala dál snášet.

"Jsi v pohodě?" nadhodila jsem a podívala se přes stůl na Harryho.

"Jo, jen přemýšlím." odpověděl a já přikývla. Jo, to jsem si myslela.

"Hele, asi je čas, abys šel. Musíš se na zítra připravit a hlavně se vyspat. Musíš domů, Harry." řekla jsem mu naléhavě. 

"Chci tu s tebou zůstat," podíval se na mě upřeným pohledem a prosil mě očima.

"Ne. Víš co?! Potřebuješ pořádnou sprchu, dostat z hlavy ty nechutnosti a vyspat se. Takže si vezmeš tašku, Charlie tě odveze domů, kde uděláš přesně to, co jsem ti řekla. Lehneš si do postele, zavoláš mi, popovídáme si a potom si půjdeš lehnout. A uvidíš, že ráno ti bude líp," řekla jsem mu a vstala od stolu. Přešla jsem na jeho druhou stranu a vzala Harryho za ruku.

"Emmy, Emmy... Asi máš pravdu, udělám to," řekl nakonec a já se pousmála. Vstal ze židle a já ho chtěla odvést do chodby a vyprovodit. Já sama jsem potřebovala sprchu a možná i trochu soukromí. Ale on mě políbil a já se nechala strhnout. To zabralo dalších pár minut, než jsem vůbec byla schopná se odtáhnout  a konečně přerušit náš polibek.

"Musíš jít Harry. Musíme si oba odpočinout, protože zítra bude dlouhý den." Harry přikývl, hodil si na sebe sako, vzal si svůj kufr a napodledy mě políbil na čelo, před tím, než odešel.

Po jeho odchodu tu bylo zvláštní ticho. Nebylo to nepříjemné, právě naopak. Po celém prodlouženém víkendu jsem uvítala své soukromí a hned jak jsem byla sama se zavřela v koupelně a dala si sprchu. Dlouhou, teplou sprchu a bylo to neskutečně příjemné.

Vylezla jsem ven, vlezla si do noční košile a lehla si do postele. Nějak jsem nad ničím nepřemýšlela, protože i po všem, co se stalo, jsem byla šťastná. Harry byl sice na nervy, ale já věděla, že tím to neovlivní. Chtěla bych ho tady, vedle sebe, ale jedna noc odděleně nám jedině prospěje. Každý si budeme moci uspořádat v hlavě, co přesně chceme. A to nejen ve vztahu, ale i v našem soukromém životě.  

Na Harryho hovor jsem ale stále čekala. Nakonec se můj telefon ozval. Zvedla jsem ho a s úsměvem ho přiložila k uchu.

"Ležíš v posteli?" Vynechala jsem pozdrav a hned ho začala kontrolovat.

"Jo, Emmy. Ležím v posteli, ale něco mi tu chybí.. Nevíš, kde by to mohlo být?" usmála jsem se.

"Opravdu nevím, ale řekla bych, že je to na správném místě,"

"Ne, měla bys tu být se mnou. Nebudu moci usnout, když tě nebudu mít vedle sebe." 

"Ale Harry.."

"Emmyy.." povzdychl si Harry do telefonu..

"Tak to mám nápad." Usmála jsem se sama pro sebe. "Mám na sobě jen tu krátkou košilku.." 

"Emmy? Nesnažíš se mě svádět přes telefon, že ne?" Takhle to znělo opravdu absurdně, ale asi to bylo přesně to, o co jsem se snažila.

"Ne, jen se snažím odvést tvé myšlenky někam jinam.." snažila jsem se to zamluvit.