Right Now // H.S. FanFic CZ

# 27

H A R R Y

Středa... Normální den, seděl jsem ve své kanceláři, která stále nesla následky mého vzteku a smutku, který jsem zažíval včera. Nehodlal jsem se zabývat uklízením a nikdo to za mě včera bohužel neuklidil. Budu muset zavolat uklízečce.

Seděl jsem za stolem, když se ozvalo zaklepání na mé dveře. Vstal jsem a otevřel. Zastavil jsem se a zadržel všechen vzduch, který jsem právě vdechl. Na prahu mé kanceláře se na mě mračil Jones a můj otec. Jak milá návštěva takhle po ránu. Hmm.

"Co potřebujete?" zeptal jsem se bez pozdravu a při tom vydechl všechen zadržovaný vzduch.

"Mluvit.. A taky aby ses uklidnil," prohlásil Jones a aniž bych ho pustil do kanceláře, společně s mým otcem vešli a usadili se na gauči, který byl v pravé části místnosti. Jones si položil nohy na konferenční stolek a odkašlal si.

"Hm.. můžete jít dál, rád si promluvím. Nemáte zač, klidně si dejte nohy na můj konferenční stolek," řekl jsem spíš sobě než jim a protočil oči. Zabouchl jsem dveře a připojil se k nim. Jak skvělé!

"Tak.." sedl jsem si na křeslo proti gauči, který tu teď okupovali.

"Harry.. Potřebujeme s tebou mluvit," řekl můj otec a tvářil se o něco mírněji, než Jones.

"Upřesnit si pravidla," dodal Jones a já povytáhl obočí.

"To je dobře, pomalu zapomínám na ty vaše diktátorské sklony.."

"Ticho, Harry," upozornil mě můj otec a já nedobrovolně ztichl.

"Fajn," usmál se Jones a já protočil oči. Schytal jsem další nesouhlasný pohled od mého otce. Přemýšlel jsem, kolik úsilí ho muselo stát, přijet sem až z Brightonu, z jeho obrovské vily na pobřeží. Musí to být vážné, musím mít opravdu velký průser. A Jones.. byl tu jen dvakrát, jinak jsme se dorozumívali přes telefon. Byl jsem v pořádném průseru. "takže.. pravidla znáš Harry. Buď ty a tvoje kraviny, nebo vytáhnu všechnu pravdu,"

"A co když je mi to jedno?" zeptal jsem se a povytáhl obočí. Můj otec nesouhlasně zamumlal.

"Podívej se, je mi celkem jedno tvé rozhodnutí. Já buď udělám jedno, nebo druhé,"

"Dost-" přerušil nás můj otec. Zvedl se naštvaně z gauče a podíval se na Jonese.

"Arture, dej nám chvíli, prosím tě," řekl jeho chladným tónem hlasu a Jones se zvedl z gauče, pousmál se a potom odešel. Když se ozvalo prásknutí dveřmi, můj otec se trochu uvolnil.

"Odkázal jsem ti firmu a ty to chceš teď takhle posrat.." podíval se na mě skoro jako by ho mrzelo to, že to udělal.

"Nechci si posrat život, chápeš?"

"Tohle byl celý můj život, makal jsem na tom nonstop, na nic jiného jsem nemyslel. Chránil jsem tě a musel obětovat polovinu firmy, aby ses mohl stát ředitelem a ty to teď takhle zahodíš," zavrtěl hlavou. Já neměl ale ani trochu pocit, že bych dělal něco špatně.

"Jo, obětoval si tomu celý život. Nestaral ses ani o svojí manželku a dítě.. Posral sis život a to já nechci, tati." řekl jsem a on ode mě poodstoupil.

"Nestaral jsem se o tebe?" Vypadla naštvaně.

"Mohl jsi být lepší otec," řekl jsem a on mi vrazil facku. Pálila mě tvář a já si po ní přejel rukou, abych se ujistil, že se mi to nezdálo. Můj otec mi vrazil.

"Odkázal jsem ti celou firmu a ty mi teď budeš říkat, že jsem nebyl dobrý otec. Jsi jenom nevděčnej fracek. Nevděčnej hajzl, kterej je připravenej se připravit o všechno. Měl jsem tě nechat se v tom utopit. Měl jsem tě nechat se uchlastat k smrti," řval. Křičel na mě a já na něj jen tupě zíral. "Dělej si, co chceš! Už tě nechci vidět! Ty se mnou nemáš nic společnýho!" když skončil, pokrčil jsem rameny. Byl jsem vůči tomuhle imunní, ale jeho slova byla dnes jedovatější než kdy jindy.