Right Now // H.S. FanFic CZ

# 32

Vzbudila jsem se vedle Harryho, skoro stejně jako včera, jen jeho sevření nebylo tak pevné. Pokusila jsem se dostat se z jeho sevření a chvíli mi to zabralo, než se mi to nakonec podařilo. Když jsem vstala, cítila jsem nepříjemnou bolest a napětí v podbřišku, což mi připomnělo náš včerejší zážitek. Páni, příjde mi to tak dávno.

"Kam odcházíš?" slyšela jsem Harryho zamumlat za mnou, když už jsem za sebou zavírala dveře v koupelně. Znovu jsem je otevřela a věnovala mu úsměv. Pozoroval mě zkoumavým pohledem.

"Jen si dát sprchu, ještě odpočívej," řekla jsem a on přikývl, potom se položil na bok a ještě na chvíli nejspíš usl.

Dala jsem si dlouhou sprchu,  přemýšlela jsem nad vším, co se včera stalo. Leželi jsme ve vaně, potom najednou v posteli, tělo na tělo. Nikdy jsem nic krásnějšího nezažila. Nešlo jen o ten se.x, šlo o tu intimitu, kterou jsme sdílely, ty pocity, které jsme prožívaly. Nedokázala bych popsat, co k Harrymu cítím, kdyby to po mě někdo chtěl. Byla to láska, neskutečná láska, která mě ničila. Také to byla přitažlivost a obdiv. Potom mnoho dalších pocitů, které ani nevím jak vysvětlit a pojmenovat. Harry byl pro mě teď všechno - přítel, milenec, rodina a jediný pevný bod v mém životě. 

Vylezla jsem ze sprchy a osušila se. Když jsem vyšla jen zabalená v ručníku ven, Harry ležel na posteli a díval se do telefonu. Mračil se.

"Co je? Nevypadáš moc šťastně.." podotkla jsem, protože jeho výraz mě zaskočil. Já šťastná byla.. Po včerejšku jsem byla nejšťastnější člověk na světě.

"Tunes, všechno se tam hroutí, Emmy." podíval se na mě Harry a zavrtěl hlavou. Dopadla na mě realita. Všechno není dokonalé, to byl jen včerejšek. Zase se tam musíme vrátit, do toho světa, kde chtějí Harrymu podrazit nohy.

"Co budeme dělat, Harry?" zeptala jsem se. Cítila jsem paniku, i když vlastně nebylo proč. Nemohu tomu zabránit, nemůžu nijak pomoci - teda alespoň tak jsem si připadala.

"Nic, Emmy. Nic." Přišla jsem k němu a posadila se na malé místo na posteli. On ke mně natáhl ruku a přejel mi jemně po tváři. Pousmál se, ale z jeho tváře se vytratila všechna radost, která z něj včera úplně vyzařovala. 

"Harry, chci ti nějak pomoc," řekla jsem, pokusila jsem se zjistit, co můžu udělat. On zavrtěl hlavou a já si povzdychla.

"Nejde to, ani já už tomu nemůžu zabránit. Ale to je to, co jsme chtěli ne..?"

"Ne, já chci jen být s tebou, nechci abys kvůli tomu přišel o všechno, co máš,"

"Jo, jenže za všechno se platí, Emmy. Obzvlášť v mém světě."  Měl pravdu. 

H A R R Y

Po obědě jsme odjeli zpátky do Londýna. Charlie pustil v autě hudbu, protože tam bylo příšerné ticho. S Emmy jsem od našeho ranního rozhovoru promluvil jen pár slov. Nejspíš na nás oba doléhala realita, která nás pohltí hned jak přijedeme do Londýna. 

Četl jsem o zrušení zasnoubení, o pochybnostech o vedení firmy, byly toho plné noviny. Všechny noviny měly alespoň jeden článek o tom, co se bude dít s Tunes, nebo se mnou. Mě samotného to zajímalo, Jones se neozval. Nejspíš plánoval, jak mě zničí nejlépe.

Když jsme přijeli do Londýna, odpočívala Emmy na mém rameni. Držel jsem ji za ruku a sledoval kolony, které se táhly městem. Než jsme přijeli k jejímu hotelu bylo už pět hodin odpoledne. 

"Chtěla bys se mnou na večeři? Mohli bysme jít do toho podniku tady v ulici?" zeptal jsem se a ona pokrčila rameny.

"Nemusíš pracovat?" zeptala se a já zavrtěl hlavou.