Right Now // H.S. FanFic CZ

# 35

H A R R Y

Z klidného spánku mě vyrušilo vibrování mého telefonu. Nejdříve jsem se ho pokusil ignorovat, ale když to nepřestávalo, podíval jsem se na displej. Byl to Jones. Nejistě jsem se podíval na stranu postele, kde byla Emmy a ujistil se, že stále spí. Potom jsem tiše vstal z postele a odešel z ložnice do pracovny, abych mohl přijmout hovor.

"Docela pozdě na telefonát, nemyslíte?" neobtěžoval jsem se s pozdravem, stejně tu nějaké zdvořilosti už neměly cenu.

"Co říkáš na akcie, Stylesi? A taky jsem zjistil, že ti pár zaměstnanců dalo výpověď." jeho hlas byl spokojený a to mě pekelně rozčilovalo.

"Přežiju to. Firma pořád prosperuje a bude i nadále. Zůstane moje, protože nic neovlivní moji moc v Tunes. Nechci s váma o tom mluvit, je to zbytečné. Všechno se uvidí u soudu," řekl jsem a musel se držet, aby mi nevyklouzlo pár nadávek. Hrál jsem sebejistého, ale uvnitř jsem byl plný pochyb. Soud byl už za pár dní a já si nemohl dovolit ještě víc zaváhat.

"Myslíš? " zeptal se jones, jako by mi chtěl nahnat ještě větší strach z toho, co na mě chystá.

"Nechci se s váma bavit, nevolejte mi, nebo to oznámím mému právníkovi," řekl jsem a potom zavěsil. Rychle jsem v telefonu našel číslo, které jsem potřeboval a zavolal známé z novin, která dělalal hlavní redaktorku. Budu muset do novin dostat co nejvíce, abych se z toho vykroutil.

"Jannine, omlouvám se, že ruším, ale potřebuju do ranních novin dostat článek. A potřebuju to celkem nutně, mohla bys přijet?" Byl jsem vděčný za svou známost, která i ve dvě hodiny v noci souhlasila s tím, že přijede do mého apartmánu a udělá se mnou rozhovor, který bude zaplňovat úvodní stránku všech Londýnských novin. 

Uvařil jsem nám kávu a když přijela, byl jsem už nachystaný jí poskytnout veškeré informace. Pozval jsem ji do obýváku a ona si vzala do ruky bloček a tužku a neváhala hned začít s prací.

"Než se tě začnu ptát," Jannine se na mě zkoumavě podívala. "...chtěla bych vědět, proč tohle teď děláme?!" zeptala se mě a já si povzdychl. Samozřejmě, že bude chtít vysvětlení.

"Pamatuješ si na mě jako mladého, když jsem měl ty problémy a určitě sis nemohla nevyšimnout článků, které o mě byly v novinách. Musím to nějak přebít, musím se aspoň pokusit říct pravdu a nemám nikoho, kdo by se postavil na mojí stranu. Chodili jsme spolu pět let do školy, musíš vědět, že nejsem špatný člověk," řekl jsem jí, co nejpřesvědčivěji, ale nemusel jsem se snažit. Jannine byla milá, velice laskavá a já věděl, že v téhle chvíli pro mě udělá všechno, co je nutné a o co jí žádám.

"Mrzí mě, že jsme ten článek musela vydat. Četla jsem ho, nevěřila jsem ani slovu, ale dostali jsme hodně zapalceno a nešlo to odříct. Přišla bych o místo.." 

"Já vím, to je teď jedno. Teď ten rozhovor," řekl jsem a ona přikývla. Přibližně jsme se dohodli na tom, co chceme aby článek zahrnoval a pak to šlo samo. Když Jannine odcházela, slíbila mi, že ráno bude nejen v jejích novinách, ale rozešle ho všem ostatním a záleží jen na nich, pokud ho vytisknou. Moc jsem jí poděkoval a slíbil jí, že jí to někdy rád oplatím. 

Po jejím odchodu jsem se chtěl vrátit do postele, ale nemohl jsem usnout. Najednou mě napadalo tolik věcí, které udělat, abych si zvládl udržet firmu a tak jsem se rozhodl napsat vzkaz Emmy a odjet do Tunes. Musel jsem vypracovat pár věcí, které nemohly počkat.

E M M Y

Vzbudila jsem se sama ve studené posteli. Překvapeně jsem z ní vstala, když jsem zjistila, že nástěnné hodiny naproti posteli ukazují čas 10:34. Oblékla jsem si triko a kalhotky a pak uháněla dolů po schodech, abych našla Harryho.