Right Now // H.S. FanFic CZ

# 39

"Vlastně mám nápad.." řekla jsem a usmála se.

"Jo?"

"Pamatuješ si na to místo, kam si mě vzal hned první den, když jsme šli na prohlídku Londýnem? Tvoje tajné místo? Co kdyby jsme z něj dnes udělali naše tajné místo?" zeptala jsem se a on se usmál a pak mě letmo políbil na tvář.

"Charlie!" zavolal dopředu na řidiče. "Vem to k Tower Bridge na mé místo. Dáme si tam s Emmeline oběd. A připomeneme si naše první pořádné setkání," Harry se na mě usmál a já mu úsměv oplatila. Měla jsem neskutečnou radost!

Zašli jsme s Harrym do podniku, který byl na pobřeží Temže s výhledem na Tower Bridge. Stejně jako první den, co jsme ho společně navštívili tu byl jen asi jeden další člověk, který seděl v rohu místnosti s hlavou zabořenou do novin. Okamitě nás obsloužila milá číšnice a my si objednali jedno z nabízených jídel. 

Povídali jsme si, viděla jsem Harryho radost v jeho tváři, jeho vyjadřování bylo stejně veselé jako jeho vyprávění. Mával kolem sebe roztržitě rukama a vyprávěl mi o tom jak soud probíhal a co kdo pověděl. Usmívala jsem se, přikyvovala jsem, snažila jsem se ho poslouchat, opravdu ano, ale zdálo se, že jsem měla problém. Louis. Louis Tomlinson, podělaný Louis Tomlinson, který mě teď už pronásledoval, i když tu nebyl. Nebylo to tím, že by mě přitahoval, nebo že bych k němu cítila nějakou náklonnost, nebo to jsem si tehdy alespoň říkala. Bylo to tím, že byl milý a nebyl hajzl, tak jak vypadal. Bylo to tím, že mi zaplatil kafe a koupil výborné makronky, vlastně se o mě hezky postaral a nakonec mi dal číslo. Dal mi to hloupé číslo na tom malém papírku, který jsem teď měla přeložený v kapse kalhot a zdálo se, že mě tam tlačí, i když to nebylo možné. Jenže spíš mě tlačil ten pocit, že jsem si ten papírek vzala a nenechala ho ležet na stole v podělaném Starbucksu. Měla jsem na výběr a já ho tam nenechala. 

"Co myslíš, je to dobrý nápad ne?" vyrušil mě z mých provinilých myšlenek Harry a podíval se na mě s jeho oslnivým úsměvem na tváři. Usmála jsem se a dělala jako bych celou dobu poslouchala co mi říkal.

"Skvělé," řekla jsem a dělala jsem stejně nadšenou, jako byl on.

"Bezva. Myslel jsem si, že Louis by byl skvělý. Mohl by mít řeč a znáš ho, je to právník, takže ovládá takovéhle věci. A taky myslím, že by se to mělo konat v 30 Mary Axe." Ach ne, zase Louis. A já si myslela, že je jen v mé hlavě. A co je proboha Mary Axe?

"Co ja Mary Axe?" zeptala jsem se a Harry se usmál. 

"Říká se jí Londýnská okurka, lásko," řekl mi Harry a já přikývla. Jasně, že londýňané neříkají Londýnská okurka.

"Aha, no to je super. A kdy bys to rád udělal?" zeptala jsem se a Harry pokrčil rameny.

"Co nejdříve to bude možné... Dneska je středa, tak možná v pátek." řekl zamyšleně.

"Už?" podivila jsem se. Nebo spíš vyděsila, že se znovu budu muset setkat s Louisem.

"Jo, pátek je super. Musím rozeslat hromadný mail zaměstnancům. Pověřím Irwina. Jen mu napíšu, jo?!" řekl Harry najednou nějak uspěchaně a vytáhl z kapsy telefon, aby mohl napsat zprávu.

Byla jsem si jistá, že to už všichni věděli, myslím o Harryho vítězství. Takové věci se v moderním světě šíří rychle. Dokonce bych se vsadila, že je toho plný internet, aniž by se o to Harry snažil. Jen bylo překvapení, že jsme ještě nepotkali žádné fotografy, ale bála jsem se, že to teprve příjde. Mezitím, co Harry psal zprávu, číšnice nám přinesla jídlo a já jsem se podívala na krásně naaranžované hovězí s jarním salátem, který vypadal úžasně.